Lesk a bída prvorozených

Zdroj: Profimedia.cz

Narodili jste se do své rodiny jako první dítě? Pak jste jistě v životě hnáni podivnou nevysvětlitelnou silou. Někdy je to prima, jindy peklo. Co ještě se děje prvním dětem? Přečtěte si dnešní téma Vlasty.

Ještě před pár lety bych tuto knihu napsala spíše z pomsty, přestože mi má prvorozená sestra nikdy nic špatného schválně neudělala. Tak tohle uvedla slavná dětská psycholožka Jirina Prekop (ano, je původem Češka), na začátku své knihy Prvorozené dítě. Proč se sestře chtěla pomstít? „Má bolest pramenila z toho, že jsem méně milované dítě. Za to ona nemohla. Ona byla ta hvězda a já byla v jejím stínu,“ stěžuje si Jirina, dávno už penzistka. A přiznává, že až v penzi, tedy strašně pozdě, pochopila, že i její starší, tedy prvorozená sestra, si kvůli sourozenecké pozici užila peklo. A asi horší než mladší sestřička. „Konečně se ve mně probudil soucit s výjimečnou bolestí prvorozených,“ píše psycholožka. Ajaj, je to opravdu s prvními dětmi tak strašné?

Právě vychází nová Vlasta - nejoblíbenější týdeník pro ženy

V novém čísle najdete:

  • Aňa Geislerová: Nejsem tichá v koutku 
  • Láska nebo jistota: Čemu dáte přednost?
  • Kalendář na rok 2010: všechna jména a horoskopy pro každý měsíc a znamení
  • ... a mnoho dalších témat
  • Předplatné Vlasty

Vlasta č. 3

Veliká žárlivost

Historicky vzato, první to měli vždycky nejisté. Buď na ně přešly všechny rodové majetky a povinnosti, nebo byli jako prvorození obětováni bohům. Rodiče a celé okolí jsou z nich vždycky paf a také se na nich učí být rodiči. Ale to, co je pro jejich život opravdu důležité, je příchod mladších sourozenců. Najednou je v životě prvorozeného všechno jinak. Zvenčí to možná vypadá přirozeně a klidně a rodiče si často vůbec neuvědomují, že se v duši jejich prvního dítěte odehrává drama.

„Za tu geniální, krásnou a šikovnou byla vždycky považována moje starší sestra Maruška,“ popisuje Jirina Prekop a dodává, jak sestru, která byla nucena se o ni starat a různě ji hlídat, nesnášela. Také si myslela, že ji rodiče mají rádi méně než dokonalou starší sestřičku. Jenže potom se od ní dozvěděla, jak to vnímala ona z opačné strany. “Zpočátku jsem měla z malé sestřičky, té živé panenky, radost. Později jsem ale začala žárlit,“ přiznává Maruška. „Doteď jsem byla mazlíčkem já a vše se točilo kolem mě. Najednou se maminka starala jen o malou, a starat se o Jiřinu nebylo lehké. V noci špatně spala. Záviděla jsem, když si maminka vzala Jiřinu k sobě do postele, zpívala jí a laskala. Musela jsem být zticha, abych děťátko nerušila. Taky mi vadilo, že při procházkách jsem už nemohla jezdit v kočárku, ale maminka vozila Jiřinu a já musela pěšky. Maminka vždycky řekla – ty už jsi velká a Jiřinka ještě malá. Když jsme byly starší, štvalo mě, že mi počmárala knížky pohádek a dokonce vytrhla pár listů.“
Musím být dokonalá

Sourozenec, Sestra

Jestli vám to, na co si stěžuje Maruška, připadá nepodstatné, nepleťte se. Právě na takových pocitech závisti a nejistoty z dětství je pak postaven celý zbytek života. Malá Maruška si nakonec našla způsob, jak být pro rodiče také důležitá: bude dokonalá starší sestra! Bude se pěkně starat o sestřičku, všechno umět, nikdy neudělá chybu. Kreslila Jiřince knihy, přebalovala ji, houpala, povídala a celé příbuzenstvo oceňovalo, jak je ta Maruška neuvěřitelně na svůj věk chytrá a šikovná. Maruška usoudila, že to je správná cesta – být dokonalá. Ocitla se v začarovaném kruhu. Vždycky chtěla ve škole správně odpovědět, vždycky chtěla všechno dokázat. A tohle velké vnitřní napětí se brzy projevilo, přestože jejich rodiče se o obě holčičky starali láskyplně a příkladně. Maruška ztratila svůj vnitřní klid a to se projevilo v ticích. Natáčela si pořád dokola vlasy na prst, natahovala si je pod nos, za samého napětí ve škole vyplazovala jazyk předtím, než ji vyvolal učitel k odpovědi. Nesmírně ji přetěžovalo, co od ní všichni očekávali. Protože kdyby nebyla dokonalá, určitě by ji neměli rádi, to si aspoň myslela.

Neviditelné děti

Možná v tomhle popisu poznáváte sami sebe v pozici staršího nebo mladšího sourozence a osvětlí se vám ledacos z vašeho života. A možná máte zrovna doma malé děti, které se chovají podle tohoto vzoru. Může se stát také to, že prvorozené dítě na sebe upozorňuje jinak než dokonalostí. Třeba tím, že najednou „zapomene“, že už si dávno umělo zavázat tkaničky nebo se samo obléct ráno do školky. Samozřejmě to umí, ale hrozně touží po tom, aby ho maminka zase ráno oblékala jako malého sourozence, protože tak by mohlo zase cítit její lásku. Zkuste si na to vzpomenout, až vás rozčílí pomalost nebo neobratnost vašeho staršího při ranní oblékací scéně. Také nedávejte dětem stejné dárky. Když starší dostane aktovku do školy, rozhodně ji nedávejte zároveň tomu mladšímu. Ať si starší užije svůj okamžik slávy.

Může se také stát, že se starší dítě stane „neviditelným“. Bude se tak snažit, aby rodičům nepřidělávalo starosti, kterých přece mají s malým dost, až na něj opravdu budou zapomínat. Nikdo nebude vědět, že si v srdci nesou ohromný smutek a trápení a nedokážou si o tom s nikým promluvit. Často pak frustrace přetrvává až do dospělosti. Takový člověk pak má pocit, že se o něj nikdo ve skutečnosti nezajímá, že nemůže nikoho obtěžovat svými problémy, že si musí všechno zařídit sám. A to je strašný život.

Sourozenec

Utěšitel nebo vůdce?

A to pořád ještě mluvíme o rodinách, kde oba rodiče jsou skvělí, mají se rádi a dělají pro děti co možná nejvíc. V opravdu zlé situaci se ocitá prvorozené dítě, když se rodiče hádají nebo když dokonce maminka zůstala sama. Jen světice by totiž dokázala nepřenášet svůj smutek a trápení právě na nejstarší dítě, které se tak stává něčím, na co je opravdu ještě malé – zachráncem, pečovatelem, utěšitelem maminky. A pak už vůbec zapomíná samo na sebe, a tenhle pocit mu pak zůstane celý život. Jestli jenom trochu můžete, zkuste to svým dětem nedělat.

Na druhou stranu, z prvorozených často bývají velcí vůdci. Kdo přežije v psychickém zdraví ztrátu svého výsadního postavení v rodině, získává pozoruhodnou sílu. Mívá zvláštní ctižádost, výjimečné vedoucí kvality, velký pocit odpovědnosti, smysl pro povinnost, vážnost a věrnost tradicím. Takoví lidé se pak mohou proslavit a užívat si velkou úctu společnosti.

Nebezpečné věty

  • Jsi přece starší, musíš půjčit bráškovi hračky.
  • Sestřička je malá, ty máš mít rozum.
  • Celý svět se nemůže točit jenom kolem tebe.
  • Teď buď zticha, jinak malý neusne.

Lesk

  • Větší schopnosti uplatnit se v životě než mladší sourozenci.
  • Síla a zvyk uhájit si v životě vlastní prostor.
  • Silné dodržování rodinných tradic.

Bída

  • Bytostná potřeba nedělat chyby a být ve všem nejlepší.
  • Obava, že mě okolí má méně rádo.
  • Pocit, že si lásku musím zvlášť zasloužit.

Klukovské holky

  • Psycholog Frank Sulloway zjistil, že pořadí narození v rodině má pětkrát až desetkrát větší vliv na osobnostní vlastnosti než na inteligenční kvocient. Konkrétně se to projevuje tak, že prvorození jsou často schopnější než jejich sourozenci, ačkoli nemají výrazně vyšší IQ. Mnozí neprvorození to v životě nedotáhnou tak daleko ne proto, že by byli hloupější, ale že se tolik nesnaží.
  • Pořadí narození má také obrovský vliv na chování, které si spojujeme s pohlavním rozdělením. To se projevuje třeba tak, že ve všech sourozeneckých skupinách jsou prvorození víc „mužští“ ve smyslu dominance, agrese a ctižádosti. Tak může být starší sestra „mužštější“ než mladší bratr.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky