Stojíte před rozhodnutím, jestli váš vztah za snahu stojí? V galerii najdete tipy, s čím vám poradí v manželské poradně!

Balíček štěstí

Zamilovala jsem se. Nejen do toho seriózního a úspěšného muže, ale všeho, co jeho život obsahoval. Milovala jsem jeho padnoucí obleky na míru, staromládenecký byt s ohromnou terasou, šlechtěné psy, nekonečnou zásobu kvalitních vín, dovolené v Dominikánské republice i lehce povýšený humor. Když mě při západu slunce a za zvuků šumění moře požádal o ruku, nadšeně jsem kývala. Nejen proto, že jsem hořela láskou k němu, ale proto, že můj pohádkový život v luxusu právě oficiálně začal.

Něco extra

Nebudu zapírat. Mimo něj mě lákala i jeho naditá peněženka. Měla jsem pocit, že muži, kterým se na bankovním účtu choulí pár stovek, postrádají slušné vychování. Dalibor byl ztělesněním elegána a gentlemana, který ví, jak vybruslit z každé situace, není drzý, neurvalý ani vulgární. Byl jako čokoládová pralinka z bílých lanýžů – mimořádný, lahodný a jen pro hrstku vyvolených. Svatba se konala na zámku nedaleko Prahy, kam se sjeli jemu podobní. Tancovali jsme dlouho do rána a vypili spoustu vína. I když jsem myslela, že je to klišé a nemůže se to stát, o devět měsíců později jsme měli další důvod k oslavám. Narodila se nám dvojčata.

Cesta do neznáma


Dětem jsme neodpírali hračky, zážitky z cest ani koníčky a pod záminkou „když na to máme, tak jim to dáme“ jsme prckům dopřávali vše, na co si jen vzpomněli. Chodili na drahé hodiny šermu a plavání a místo čtení o Machu Picchu jsme naplánovali dobrodružnou dovolenou do Peru. I v partnerské rovině na první pohled vládla pohoda. Ze snění mě čas od času vytrhl neznámý zvuk, který se linul z koupelny nebo toalety. Takové chování bylo u nás v rodině tabu, ani tak jsem mu ale nepřikládala velký význam. Bohužel se jejich četnost zvyšovala a pomalu opouštěly místnosti k tomu určené.

Nuda s mámou

Vracela jsem se z kosmetiky, snažila se najít v kabelce klíče od domu, když mě zarazil dětský smích. Všichni tři se váleli na gauči a za břicho se popadali, skoro ani nemohli popadnout dech. „Táto, taková legrace s mámou není! Už jsi ji někdy načapal?“ „Ne, je dokonalá. Ale mám podezření, že voní po fialkách a prdí duhu!“ V obývacím pokoji se po nechutném turnaji nedalo dýchat, byl tam nesnesitelný puch, který se mísil s připáleným popcornem a sýrovou pizzou. Na jednu stranu mě pobavilo a potěšilo, jak si spolu skvěle rozumí, na druhou stranu jsem stála tam, kde nuda je pánem.

Ne/vítaná změna

Osmiletí rošťáci nestojí o rodiče, který je bude držet na řemínku, poučovat a plísnit za každé slovo. Chtějí se bavit. A přesně to jim Dalibor dopřává. Po jídle si odříhnou, v nose hledají „poklady“, šťourají se v ústech a mezi zuby, omračují se dračím dechem a vypouští plyny. Nikdy jsem své chlapce neviděla šťastnější a doma bych dokázala mnohé respektovat. Pokusila jsem se nastolit jedno pravidlo, ale bez úspěchu. I přes moje varování praktikují nevhodné chování i mimo domov – na svatbě, ve škole i u lékaře nebo v letadle.

Jsem ráda, že má manžel kumpány, ale mohl by mít na paměti, že jsou to jeho děti a je zodpovědný za jejich výchovu. „Podívej se na sebe, jsi jako přefouknutý balon, taky by ti prospělo upustit trochu plynu,“ zaútočil na mě. Vyčlenili mě ze smečky, děti se neumí chovat, moje příkazy ignorují. Manžel se proměnil v burana v propoceném tričku a o večeřích a romantice si můžu nechat jenom zdát. Mám pocit, že jdu proti proudu. Z obyčejné holky se stala paní domu toužící po dokonalosti, z Dalibora se vytratila všechna elegance, propadl smrdutým vtípkům a pohodlí. Nerozvedeme se ani se na čas neodloučíme. Nemám totiž to srdce opustit děti a krach manželství by přišel moc draho, ale mrzí mě, že se naše cesty rozcházejí kvůli takové malichernosti.