Lenka (30): Jsem dospělá a rodiče mě stále šikanují. Nedokážu se bránit.

Příběh Lenky: „Moji rodiče mě stále kritizují!“

Někteří rodiče mají na své děti velmi přísné nároky a jiní si zase přes své děti plní své nenaplněné sny. A když se nedaří, své děti tvrdě trestají, ne-li týrají. Podobný problém má i Lenka, kterou rodiče kritizují, i když je jí už třicet let.

„Jako dítě jsem si prošla tvrdou a přísnou výchovou. Byla jsem nechtěná a moje narození prý znemožnilo mámě dostudovat vysokou školu. Rodiče mě vařečkou, páskem nebo rákoskou bili třeba, když mi nešlo lyžovat nebo bruslit, matka mě vzteky štípala a kousala, když jsem ji ihned neposlechla nebo přinesla špatnou známku ze školy. Chtěli, abych byla úspěšná a nemotornost nebyla žádoucí,“ svěřuje se třicetiletá Lenka, v současnosti maminka pětiměsíčního chlapečka. „Nikdy jsem se nikomu nesvěřila, i když jsem moc chtěla, ale bála jsem se, že by se to obrátilo proti mně. Nejvíc jsem se těšila, až odejdu z domu.“ Fyzické tresty evokují moc nad tím, kdo je trestaný. Stačí si všimnout, že většinou ve chvíli, kdy se děti fyzicky vyrovnají svým rodičům, bití ustává.

Mohlo by vás také zajímat: Příběh Miriam: Přítel tráví víkendy u rodičů!

Bití dětí nepatří mezi správné výchovné metody. I když se často říká, že pohlavek nebo pár na zadek ještě nikomu neublížilo, jedná se spíše o vztek, frustraci či lenost rodiče dítě vychovávat správně. Podle posledních psychologických studií bití děti ponižuje a narušuje důvěru v rodiče, navíc v dítěti může posilovat přesvědčení, že přijímat fyzické tresty je normální i v dospělosti, nebo že je normální bití dále páchat. Navíc takové trestání snižuje sebeúctu a narušuje vztahy s okolím. Lenka vystudovala vysokou školu, od patnácti let si na své zájmy vydělávala na brigádách, aby si o peníze nemusela říkat rodičům. V práci se seznámila se současným manželem a založila rodinu. Odstěhovala se daleko od rodičů a doufala, že vše špatné skončilo. Bohužel se spletla. „I když bydlíme přes celou republiku, rodiče si minimálně 2x měsíčně najdou čas, aby přijeli. Každý den mi také volají. Jenže není to obyčejná návštěva. Když přijedou, neslyším nic jiného než jen výčitky, že mám doma nepořádek, že neumím vařit, že si neumím život uspořádat, že je u nás všechno špatně, že špatně vychovávám syna, že mě manžel nezvládá apod.,“ vypráví Lenka dál. Lenka o sobě tvrdí, že uklízí průběžně, žije spořádaný a šťastný život. Před poslední návštěvou jí s úklidem a přípravami pomáhal i manžel, ale ani přesto se nedočkali klidu. Její rodiče totiž provozují na své dceři šikanu.

„První, co moji rodiče udělají, když přijedou, je, že projdou celý byt a vše zkritizují.“ Manželovi Lenky se tohle chování nelíbí, ale na její žádost se stále drží. Myslí si, že bych s nimi měla přerušit veškeré vztahy. „Diví se, že jsem tak hodná, a říká mi, že on už by dávno s nimi žádný vztah neudržoval. Jenže já stále cítím, že jsou to moji rodiče a stále mě od nich kritika bolí a trápí. Mám potřebu se jim zavděčit a aspoň jednou cítit, že jsem něco udělala správně.“ Kamarádka Lence poradila návštěvu psychologa, který by jí její problém mohl pomoci vyřešit. Jde o to nastavit meze chování či jisté mantinely, které by se neměly narušovat. V případě jejich nerespektování omezit kontakt a čekat, zda se situace zlepší nebo ne. Psycholog také může pomoci rozpoznat manipulaci a naučit základům asertivity, díky které bude snazší bránit se útokům a naučit se říkat NE.

Máte podobnou zkušenost jako Lenka? A jak byste takovou situaci řešily vy?

Další články

čtenářů si právě čte tento článek