Kvůli rakovině prsu musela na potrat

Zdroj:

Den D nastal pro Eriku v roce 2006. Při běžné kontrole prsů jí lékař sdělil, že má zhoubný karcinom. S tím souvisela další zpráva: dvojčata, která čekala – po dvou samovolných potratech – jí kvůli diagnóze rakovina bylo nutno odebrat… Nepřežil by nikdo z nich.

Vždy chodila na preventivní kontroly. Lékařům věří, nebojí se jich. „Když mi našli ve čtyřiadvaceti nezhoubnou bulku v prsu a odstranili ji ambulantně s tím, že mám pokoj, byla jsem docela klidná,“ vzpomíná Erika Hořánková (38).

Poté se delší čas nic nedělo, Erika dál chodila na kontroly k soukromé lékařce… „O deset let později jsem si nahmatala na levém prsu ohraničené tělísko a běžela k paní doktorce,“ vzpomíná tmavovláska. Lékařka ji poslala hned na mamograf, už s tím, že tentokrát je hůř. Bylo!

„Když dohad paní doktorky potvrdili, šla jsem do kolen. Má první reakce byla:,Konec!‘ Ale chtěla jsem hrozně žít,“ odmlčí se Pražanka. „Bohužel doktor ve vinohradské nemocnici se mnou jednal dost cynicky. Šel na mě špatně, tak jsem vzala dokumentaci a zamířila na Bulovku,“ popisuje Erika své rozhodnutí. Došlo k ablaci. Erika nelituje…

Čekání na nové ženství

„Netajila jsem diagnózu. Když mi na Bulovce vzali prso, netajila jsem ani to. Mimochodem, měla jsem krásnou a rychle se hojící jizvu,“ tvrdí Erika a přiznává, že horší než chirurgický zásah pro ni byla následná chemoterapie. „Byla hrozivá, ale já to chtěla zvládnout,“ usmívá se. S tím mladé ženě pomáhal partner.

Jakmile začala s léčbou a nechala se ostříhat, dal si oholit hlavu dohola a byl k ní milý a pozorný. Žádná odtažitost a stud v době, kdy si Erika připadala nehezká. „Všechny útrapy pomohla vyvolat předchozí léčba neplodnosti…

Ale teď zase pozitivně! Prso mi po roce a půl na stejném pracovišti krásně zrekonstruovali, takže jsem zahodila speciální podprsenku s výplní, hned si dopřála nové plavky a jela s partnerem na dovolenou,“ tvrdí s nestrojeným štěstím ve tváři osmatřicátnice a doplňuje vše o další plus.

„Zjistilo se, že bych mohla mít ještě děti. Když to vyjde, budu moc šťastná, když ne, bude to osud. Vlastně – já šťastná už jsem. Vždyť žiju a jsem zase ženská,“ komentuje. Ač je v plném invalidním důchodu, pracuje. Během nemoci si dokončila maturitu a ve vztahu nezaznamenala žádnou změnu.

Erika je jistá výjimka. Snad proto, že přišla „jen“ o jeden prs, snad proto, že je taková povaha, ale hlavně proto, že má pozitivní zázemí a její partner nebyl chorobou zaskočen!

V Americe se nečeká?

„Chápu, že ženu doba bez prsu, o který přijde z důvodu onkologické nemoci, při úrazu a tak dále, deprimuje. Na jedné straně jsem zastánce toho, aby ta doba byla co nejkratší, na druhé vím, že je-li příčinou rakovinné bujení, je nutné vše doléčit,“ zmiňuje Karel Urban, ale připouští, že v Česku je přes dobrou informovanost vysoký počet žen, které jsou po ablaci prsu a o šanci na rekonstrukci nic netuší, případně na ni musejí dlouho čekat. Důvod?

„Roli hraje rovněž ekonomika! Máme mnoho žádostí o rekonstrukci prsu a další výkony z celé republiky, ale jsme limitováni finančním rozpočtem kliniky. Proto je také počet implantátů, které můžeme za měsíc užít, omezen. Někdy bohužel čekají ženy po ablaci na rekonstrukci i rok a půl až dva a pacientky BRCA pozitivní někdy i půlrok,“ krčí rameny primář. Paradox je, že by si rády samy na zákrok přispěly, legislativa to ale neumožňuje.

„Dnes jsem objednával pacientku na rekonstrukci prsu na leden 2012… Je to hrozné! Některé pláčou, jsou zoufalé, ale my se musíme řídit rozpočtem kliniky, abychom neohrozili léčbu dalších nemocných a ani existenci kliniky. Určitá satisfakce je, když po operaci vidíme ženu, která před zákrokem chtěla spáchat sebevraždu a nyní z ní vyzařují štěstí a energie. To jsou okamžiky, kdy si uvědomujeme smysluplnost své práce,“ popisuje Karel Urban.

Diagnóza neznamená konec

I když se o rakovině prsu hodně mluví a víc ví, stále jsou mezi lidmi informační bílá místa. „Diagnóza karcinom prsu neznamená konec, jak ji mnoho žen vnímá! Je třeba bojovat,“ říká MUDr. Karel Urban.

Do Komplexního centra Bulovka může přijít každá žena, i ta, které ablaci provedli v jiné nemocnici. Může sem přijít, i když se nádoru obává či na něj má podezření…

Není tajemství, že dodnes je na venkově a v malých městech pro mnoho žen takový problém tabu! Léčí se ještě v pražských FN Motol a Královské Vinohrady, FN Plzeň, FN Hradec Králové, v Brně, Uherském Brodě…

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Psací potřeby: Co o vás prozradí?

Psací potřeby: Co o vás prozradí?

Píšete propiskou, tužkou, nebo snad plnícím perem? A jaká je jeho barva? Možná se budete divit, ale i z těchto údajů prý poznáte, jaký člověk je.

Akční letáky