Jak předejít znásilnění: Přestaňte se chovat jako oběť

Jedna až dvě znásilněné ženy denně, to je statistika Česka. Pozor, jde o činy, které jsou hlášeny policii, o dalších napadeních - především v rámci domácího násilí - se neví. Ne vždy má také útok sexuální podtext, někdy se agresorovi „jen“ nabídne snadná kořist. Jde to změnit? Ano. Ženy se mohou učit bránit. Rozumně, účinně a v každém věku. Začít by měly tím, že se přestanou tvářit a chovat jako oběť.

Pár užitečných chvatů, znalost bolestivých míst na (mužském) těle, umění tvářit se drsně a nacvičené elegantní „couvání“ z ožehavé situace je pro každou ženu deviza. Osvojit si základ sebeobrany se hodí.

„Přepadl mě chlap na sídlišti. Šla jsem v noci od autobusu, když na mne u dveří zezadu skočil,“ vzpomíná Monika (35). Ač ji neznámý škrtil a vyhrožoval zabitím, když bude křičet, snažila se volat o pomoc, co to dalo, a zkoušela útočníka kopnout do holeně. „Nebylo to cílené, prostě jsem se prala o život,“ říká blondýnka, která přišla na kurz sebeobrany žen. Základ tvoří krav maga, oficiální bojový a taktický systém izraelské armády (mimochodem, v této zemi mají ženy povinnou vojenskou službu celých 22 měsíců).

Holky, co u baru?

Nácvik probíhá v prostorách skutečného klubu, aby si ženy vyzkoušely obranu v situacích, které je ve skutečnosti mohou potkat. Obtěžování u baru, poblíž toalet nebo v zapadlém koutě některého zábavního či restauračního podniku. Napřed se dámy učí krýt si v prostoru záda, poté se elegantně vyhnout osahávání i nechtěným dotykům a nakonec se jde na věc! „Stojíte zády k baru, někdo vás k němu tiskne, postaví se čelem a omezuje váš pohyb. Pak je ideální mu hranou obou dlaní odstrčit rázně bradu dozadu, tím zavrávorá, vy získáte prostor zmizet nebo na nepříjemnost upozornit obsluhu, vyhazovače a tak podobně,“ vysvětluje lektorka. Účastnice to zkoušejí ve dvojicích - na sobě. „Moc nesportuju, hlásila jsem se spíš ze zvědavosti a chuti to zkusit. Možná mě to začne bavit a půjdu do toho, nevím,“ říká štíhlá dlouhovláska Ivana, která nekompromisně buší do kolegyně, na níž je vidět, že je jí sport blízký. „Sportuju obecně pro fyzickou kondici. S přepadením nemám zkušenost, ale asi bych nejdřív volila křik, pak fyzickou sebeobranu. Ovšem bez rozmyslu, zda je situaci přiměřená, nebo ne, jak tady učí trenérka,“ doplňuje Martina.

Kurz je jen ukázka!

„Při rychlých hromadných kurzech, ač je jejich cíl shodný pro všechny účastnice, je třeba přizpůsobit výklad a ukázky rozdílnému auditoriu. Přesněji ženám různého věku, odlišné fyzické zdatnosti, síly, umu… Jde spíš o náznak toho, jaké toto umění vycházející z přirozených reakcí těla nabízí ženám sebeobranné prvky, a o motivaci se jím v této rovině zabývat dál. Nicméně, i tady si za kratší čas účinný chvat či postoj vedoucí k vyřešení komplikované situace mohou ženy vštípit a natrénovat! Pochopitelně, věnovat se tomu déle znamená mít i lepší reakce a zafixovat si žádoucí pohyby,“ objasňuje Jakub Otipka. K tomu přidává, že v rámci teorie se ženy dozvědí, jak se v ohrožení tvářit, jak reagovat hlasem, jaký volit postoj i kudy večer nechodit.

„Sebeobrana - nejen krav maga - je soubor řady prvků, nejde jen o správně mířené rány, ty jsou často až poslední!“  Další skupinu druhý trenér učí, jak se v klubu dostat z čelního natlačení ke krychlovému sloupu. „Opřete se o napjaté ruce, tím získáte prostor, pak je pokrčíte, otočíte se a vymaníte z nechtěného ,objetí‘,“ popisuje školitel. Účastnice ukázku opakují. A přidávají následné volání o pomoc. Neoněmět strachy a rázně křičet je taky umění.

Sebeobrana, ale s rozumem

Typů sebeobrany určených ženám (v každém věku!) je řada - vycházejí z bojových umění, sebeobranných technik, sportovních disciplín atd. Často kurzy vedou instruktoři fitness, atletiky, boxu, střelby, bojových příprav, ale také praktici: bývalí členové zásahových jednotek a policejní veteráni. Je jen na ženě, který kurz zvolí. Nikdy neprohloupí… „Hlavní pro ženu je přestat se vnímat jako oběť,“ říká sociolog Petr Freiman s tím, že s přibývajícími útoky by se měly příslušnice něžného pohlaví o bránění zajímat. „I pouhé domácí násilí by mělo ženě signalizovat nastupující degradaci do pozice věčné oběti. I kdyby danou dámu podobný kurz nenaučil násilníkovi zavřít ústa nártem, dá jí víc: vědomí, že se lze bránit!“ dodává odborník.

Není ideální si malovat, že z vás bude nepřemožitelný Charlieho andílek, to ani není primární cíl. Jak se říká: „Hřbitovy jsou plné hrdinů.“ Tady jde hlavně o vyhodnocení: mám šanci a jakou? „Ať se ženy oprostí od předsudků. Od toho, v kolika letech se sebeobranou začínají, že jejich fyzička není velká… Proč nezkusit v šedesáti, co zvládnu, a nenaučit se číst okolí?“ předkládá pohled na věc psycholožka Mgr. Radka Strýcová a pokračuje: „S A je nutno říci i B. Co po odvrácení útoku? I to má kurz říci: kam utéct, jak jednat s policií... Jak se se zážitkem srovnat!“

Proti noži? Útěk!

Zdá se to paradoxní, ale v sebeobraně je nejdůležitější prevence. „Vraťme se k přírodním instinktům, mnohdy nás ochrání bez ran. Když půjde dáma po chodníku a registruje proti sobě osobu, která je nedůvěryhodná, není nad to včas přejít na druhý chodník. Pokud není, tak si udělat kolem sebe prostor a minimálně se zle naježit, prostě řečí těla naznačit, že není jednoduchou kořistí,“ ujasňuje sociolog. Násilníci si namnoze vybírají za cíl osoby působící jemně, slabě, odevzdaně.

Fakt je, že to mohou být mimikry. V tom, co udělat ve chvíli, kdy dojde k samotnému napadení, panuje mezi psychology, instruktory i policisty shoda: reagovat. Bít se. Udělat cokoli, co nám pomůže, než nedělat nic. „Je-li napadena starší osoba, může mlátit útočníka holí, kabelkou, křičet, kopat… Rozhodně se nevzdávat. Nicméně rozhodující je poměr sil, náhoda a tak dále,“ připouští Petr Freiman.

Každopádně i sebeobrana pro seniory je pomoc. A existuje! Nezřídka ji připravuje Policie ČR. Její školitelé potvrzují, že dobře mířená rána francouzskou holí na kritická místa útočníkova těla dokáže lumpa paralyzovat stejně jako jekot. „Někdy je jistý blok v sebeobraně to, že se odmala holkám říká: holčičky jsou hodné a neperou se. Toto jim zůstává v paměti, a pokud se takový pohled nezměnil věkem, je třeba, aby ho změnil kurz,“ připomíná Jakub Otipka z Krav Maga. Na ochozu baru se sahá po nábytku. Další z lektorů ukazují auditoriu, jak použít prostředky, které máme kolem sebe: v klubu třeba židli.

Není to bojové umění

Podstatné je ženám připomínat, že sebeobrana není bojové umění. Tady neplatí pravidla ani fair play, tady je to kdo s koho. Stejně je třeba mít na paměti, že sebeobranu člověk potřebuje ve chvíli, kdy na sobě nemá pohodlné tepláky, boty bez podpatku a není mu dobře. To jsou Murphyho zákony. „Je těžké odhadnout, jak bych se chovala při ohrožení na životě, ale tahle lekce se neztratí. Celkem mě to baví, i když v plné podobě je to náročné,“ říká další účastnice akce krav maga Lenka (18) a kolegyně Bára (19) doplňuje: „Hodinu jsme makaly a jsme zpocené, přesto je to jako sport fajn. Jestli bych to dokázala použít? Nevím, chce si to ty věci, co nám ukázali, zautomatizovat, možná na to dojde.“ Holky trénují běh po schodech, čeká je další akce. Zatím se drží. I ty přes 60 let, a že jich tu je dost!

Z klubu, kde se kurz sebeobrany žen vycházející z krav maga konal, se vytrácejí účastnice. „Mám za sebou pár slovních incidentů, kdy jsem to zvládla - spíš šlo o nadávání a provokaci, když jsme byli s přáteli na diskotéce. Fyzický útok ne. Asi bych začala hystericky řvát,“ směje se Simona (23). „Občas na fakultě čelíme s holkama řečem se sexuálním podtextem, ale to se dá zatím odpálkovat. Nějak si musím ten dnešek utřídit... přesto doufám, že tohle nebudu v reálu potřebovat.“ No, štěstí přeje spíš připraveným!

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky