Marcela: Všechny manželky jsou prý lepší než já, už to dlouho nevydržím!

  Prohlédněte si všechny fotografie (10)

Ještě že mám práci, která mě uspokojuje a baví. Jen v zaměstnání nalézám uznání, pohodu a radost z dobrých výsledků. Být tomu jinak, asi bych se zbláznila. Nebo možná skončila ve vězení za vraždu manžela. Opravdu, někdy mívám chuť ho zabít, ale naštěstí ho vidím denně jen pár hodin. Nejhorší jsou víkendy. To ho mám na krku od rána do večera.

Zatímco naklepávám řízky k nedělnímu obědu (vždycky musejí být řízky!), občas hodím oko na jeho tučný zátylek. Sedí v křesle a kouká na televizi, sleduje sport. Celý den sleduje sport. To mu ovšem nebrání v tom, aby své hlasité fandění neprokládal větami určenými mně: „To zas žehlíš?  No, to bude na půl dne! To Pepova stará má vyžehlíno za hodinu, a přitom mají čtyři děti. A ty už se teď staráš jen o mě. To fakt nechápu, že se s tím tak páráš. Prostě lemra.“

Nebyl vždycky takový, to poslední roky se takhle změnil. Je to tím, že se dospělé děti odstěhovaly i s vnoučaty a my zůstali v domku sami.  Nebo tím, že zatímco já pracuju, on je v penzi a třikrát týdně chodí do hospody na pivo, karty a „pokec“ s chlapy.  A vrací se nabitý informacemi o tom, jak jsou ostatní manželky úžasné. Předtím mě s žádnou jinou nesrovnával. A já toho začínám mít dost. „Proč pečeš na Vánoce jen pět druhů cukroví “? Zeptá se například a vzápětí pronese, že manželka toho a toho dělá dvanáct, jiná dokonce dvacet, další snad peče pro celou EU.

Dělám všechno špatně a hlavně jinak než ty dokonalé manželky. Napadlo mě, že bych se mohla bránit taktikou „kolegyně mají dokonalé manžely“, vyprávět tomu svému věčně zpruzenému manžílkovi o tom, jak jiní manželé kupují svým ženám drahé dárky, vozí je na luxusní dovolené, jenže tahle taktika neklapne, jelikož pracuji v mužském kolektivu a můj milovaný manžílek to ví. A tak jsem začala vyprávět manželovi, jaké manželky mají moji kolegové.

Většinu jsem si ovšem vymyslela, protože takové nesmysly s nimi vůbec neprobírám. Bájím manželovi o manželkách svých kolegů, které si vánoční cukroví objednávají v drahých cukrářstvích, mají vlastní auta, chodí pravidelně na kosmetiku, tu a tam si střihnou nějakou plastickou operaci, aby byly krásné, a to vše jim samozřejmě platí moji kolegové.

A manžel na to, že to musejí být super hlupáci, i když mají tituly, a že on by s takovou ženskou vyběhl raz dva. A že můžu být ráda, že nevyběhne se mnou, a že se taky můžeme rozvést. Začínám uvažovat o tom, že tohle řešení není zas tak špatný nápad. Rozhodně lepší než blázinec nebo vražda.

Marcela, Vsetín

Odborník radí

PhDr. Petr Šmolka

Pišta Hufnágl je zvláštní bytost, podobající se něčím yettimu – sněžnému to muži. Ani Pištu zřejmě nikdo spolehlivě neviděl, přesto mnohá žena občas pronese: „…že já jsem si nevzala Pištu Hufnágla!“ Jak je vidět, existuje i jeho ženská mutace.

Myšlenky na vraždu jsou v Marcelině situaci něčím zdravé. Zavraždíme­li si ve fantaziích, poněkud se tím sníží pravděpodobnost přechodu k činům. Před časem mne o tom poučil i guru manželského poradenství Miroslav Plzák.

Při našem společném obědě ho jeho drahá vytrvale vychovávala. Když se pak na chvíli vzdálila, špitl mi větu: „Pane kolego, kdyby myšlenka zabíjela, víte, kolikrát bych já byl už vdovcem ?“  Marcela se musí potýkat se souběhem několika faktorů. Problém „prázdného hnízda“ po odchodu dětí z domova umocňuje to, že její muž odkráčel do penze, nemá do čeho píchnout, a tak alespoň zdatně popichuje. Svou roli sehrává samozřejmě i jeho věk. S věkem se totiž naše vlastnosti zvýrazňují. Bohužel právě ty problematické. Možná byl už dříve nespokojený „kontrolor“, měl ale práci, a tak se doma nemusel projevovat tak nepřijatelně jako nyní.

Marcelina snaha oplácet mu stejnou mincí má sice něco do sebe, ale i tak si na svého mužíčka zřejmě nepřijde. Dost by mne zajímalo, co by se dělo, kdyby mu dala za pravdu a začala se podle toho chovat. „Ano, jsem nemožná, vyžehlit nestíhám, ani na ty řízky mi už nezbývá čas, snad bude lepší, najdeš­li si nějakou jinou – schopnější a krásnější. Ty na to máš! Přinejhorším bys mohl někomu z kumpánů přebrat tu jeho, léty prověřenou!“

Podle čeho poznáte psychopata, se dozvíte v galerii!

Další články

čtenářů si právě čte tento článek