Magdaléna: Přišla jsem o práci a po 15 letech tak zjistila, co je můj muž zač

Prohlédněte si všechny fotografie (10)

Proč setrvávat ve vztahu, když se z něj vytratila úcta? Kvůli dětem, příbuzným nebo snad ze zvyku, té těžké „železné košile“? Chtěla bych se rozvést. Ale asi jsem zbabělá.

Pokud nevíte, jak se rozvést, najdete návod v galerii.

Vím docela přesně, kdy se můj vztah k manželovi začal měnit. Přišla jsem o práci a byla jsem z toho psychicky docela na dně. Potřebovala jsem oporu od chlapa, se kterým jsem strávila víc než 15 let života a mám s ním dvě děti. Místo toho se sesypal. „To je ale strašné! Co budeš dělat? Vždyť z tvé podpory v nezaměstnanosti nevyžijeme, za chvíli nebudeme mít ani na nájem…“

Zírala jsem na něj beze slova a pak jsem se rozplakala. A jeho reakce? „Nebreč, prosím tě, víš, jak tyhle hysterické reakce nesnáším.“

Určitě si teď řeknete, že se manžel nemohl stát ze dne na dne bezcitným sobcem, který myslí jen na svůj klid a pohodlí. A máte pravdu. To jen já byla slepá a hluchá, protože dokud bylo všechno v pořádku, měla jsem stálé a dobře placené zaměstnání a manžela svými starostmi nezatěžovala, byl milý a pozorný. Ale když se nad tím teď zamyslím, každý sebemenší problém, před nímž jsem ho nemohla uchránit, ho vyváděl z míry. Tak třeba nemoci dětí. Víc než jejich zdravotní problémy ho „trápilo“, že se pořádně nevyspal. „Potřebuju klid na práci. A copak ho tady můžu mít?“ Málem jsem měla výčitky, že jsem nedokázala onemocnění dětí zabránit. A že můj velký umělec – manžel totiž hraje v orchestru – něco při vystoupení pokazí…

Už tehdy mi mělo dojít, co je můj manžel zač. Ale já nad tím přivírala oči. Viděla jsem jen virtuóza s hustou hřívou vlasů a oduševnělým výrazem. Obdivovala jsem ho.

Změna, která se mnou nastala, je pro mě samotnou překvapením. Už nevidím zapáleného umělce, který si zaslouží obdiv a odříkání ze strany rodiny, ale sobeckého narcise. Můj příjem byl totiž pro fungování naší rodiny zásadní a byla chyba, že jsem to celá léta tolerovala.

Nejradši bych se rozvedla, ale musím počkat, až si najdu zaměstnání. Taky nevím, jak to vysvětlím dětem, tátu obdivují. 13letý syn mi otevřeně řekl, že bych si měla co nejdřív najít pořádnou práci. Kdo by mu platil hodiny klavíru? Moji roli „hlavního investora“ berou všichni jako naprostou samozřejmost. Možná je to dokonce moje vina, že jsem o tu práci přišla. Tuhle útěšnou větu mi před pár dny řekl můj milující a chápající manžel…

Mělo mi dojít, co je můj manžel zač. Ale já nad tím přivírala oči.

Mít doma umělce nemusí být zrovna výhra.

Odborník radí

V nouzi či krizi poznáš nejen přítele, ale i partnera. „Zapálený umělec“ a „sobecký narcis“ nejsou sice synonyma, moc daleko to však jeden ke druhému nemají. I běžný muž bytostně nesnáší starosti. Silný je ignoruje, slabší utíká do nemoci, jiní se pro jistotu nechávají hospitalizovat v naději, že pod duchnu za nimi snad starosti nevlezou.

Nešťastná žena by chtěla mít v muži oporu, on však generuje spoustu slepých uliček. Přitom by stačilo tak málo! Vzít ji okolo ramen a mumlat: „Já vím, holka, že to máš těžké, spolu to ale nějak zvládneme.“ Sporné ale je, zda si žena rozvodem pomůže. Děti nejenže tátu obdivují, navíc jim milovaný otec neprodleně objasní, že on se tedy rozvádět nechtěl! Paní Věra je naštěstí tak moudrá, že si nejprve chce nalézt práci a až poté by se pouštěla do demontáže manželství. Vše ale může také dopadnout jinak. Až bude mít práci, třeba její oduševnělý umělec získá zas pevnější půdu pod nohama a přestane se chovat jako vztahový barbar. Má-li paní Věra nyní víc volného času, tak by jej mohla využít například k návštěvě manželské poradny. Návštěvy jsou bezplatné, což by též mohlo sehrát roli v rozhodování. 

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky