Paní Božena měla smůlu, na co se ale můžou těšit jiní rodiče, až jim děti vylítnou z hnízda, se dozvíte v galerii.

Po návštěvě mého 35letého syna se mi přitížilo. Mám leukémii a bojím se, že moc času mi už nezbývá. Neměla jsem špatný život. Mám hodného muže, vychovala jsem čtyři děti. Tři žijí spořádaným životem, mají rodiny, nikdy mě nezanedbávaly. Jen Václav jako by byl z jiného hnízda. Na školu kašlal, neudělal si ani maturitu. Střídal zaměstnání, stýkal se s podivnými lidmi a dokonce si odseděl dva roky za nějaké podvody.

S manželem jsme za něj zaplatili dluhy. Hrozila mu exekuce, nechtěli jsme ho v tom nechat. Vděku jsme se ale nedočkali. Prý to byla naše povinnost pomoct synovi v nouzi! A že by se třeba jen zmínil, že nám ty peníze splatí? Ani náhodou. Pořád se topí v dluzích, dluží, kam se jen člověk podívá.

Před pěti lety se s námi přestal úplně stýkat. Nejen se mnou a s mým mužem, ale i se svými sourozenci. Vlastně jsme ani nevěděli, kde se potlouká, adresu nám nenechal a za celou tu dobu ani nezavolal. Snad by se ani nedozvěděl, kdybychom umřeli, říkala jsem si. Mrzelo mě to.

A pak jsem onemocněla. Nemoc postupovala rychle, prodělala jsem několik chemoterapií, velkou oporou mi byl manžel a moje tři děti s rodinami. Rozhodla jsem se, že napíšu závěť a majetek, který jsem zdědila po rodičích, odkážu jim. Je to pěkný statek u nás na Moravě, kam moje tři děti s rodinami jezdí a dobře se o něj starají. A co dát Václavovi? Vlastně jsem si uvědomila, že cokoliv bych mu odkázala, buď to prodá, nebo zničí. Nikdy si ničeho nevážil.

A tak jsem se domluvila s manželem a napsala závěť a uložila ji u notáře. S dětmi jsem o tom nemluvila, jakákoli narážka na mou smrt je vždycky úplně rozložila a o majetkových záležitostech se nechtěly se mnou vůbec bavit.

Ani nevím, jak se Václav dozvěděl, že jsem nemocná. Nejspíš zpovzdálí sledoval, jak se rodině daří, těžko říct. Najednou se objevil v nemocnici. V první chvíli se mě zmocnila radost, myslela jsem, že přišel proto, že se dozvěděl o mé nemoci, o tom, jak vážný je můj stav. Považovala jsem to za návrat ztraceného syna, ale jen do chvíle, než promluvil.

„Nejspíš už máš sepsanou závěť, co? Ale nemysli si, že mě vynecháš. No, nekoukej na mě tak vyděšeně. Je mi jasný, že chceš ten statek dát mým úžasným hodným ségrám a vzornému bráchovi, co tě vždycky obskakovali. Jenže já mám nárok na svůj podíl. Jsem nepominutelný dědic, nemáš právo mě obejít.“ Po tomhle proslovu se mi udělalo tak zle, že jsem musela zazvonit na sestru. Přiběhla i s lékařkou.

„Co vás tak rozrušilo,“ ptala se paní doktorka a požádala Václava, aby odešel. Ještě se na mě ode dveří podíval a řekl: „Tak na to nezapomeň.“ Plakala jsem, ale lékařce jsem neřekla, co mě tak rozrušilo. Copak by mi uvěřila, že můj syn, který se jí předtím ptal na moje zdraví, je tak bezcitný cynik?

Je mi to strašně líto, ale po téhle návštěvě už nechci nechat Václavovi ani vindru, ale mám na to vůbec právo? Můžu vydědit vlastního syna, i když je to takový člověk?

Božena, Hodonínsko

Právník radí

Vyprávění paní Boženy je velmi smutné, ale právní úprava zná řešení, a nemusí se tak bát, že se slova jejího syna Václava naplní. Institut vydědění existoval již dříve, nový občanský zákoník možnosti posunuje a lze říci, že posiluje přání zůstavitele.

Zákon zná pět důvodů pro vydědění nepominutelného dědice: Prvním je, pokud potomek neposkytne zůstaviteli potřebnou pomoc v nouzi (tj. ve stáří, nemoci, ale i v situacích způsobených úrazem, živelní pohromou atd.). Druhým důvodem je, když dítě neprojevuje o zůstavitele opravdový zájem, jaký by projevovat mělo. Třetí důvod představuje odsouzení potomka pro trestný čin bez ohledu na to, zda se jednalo o úmyslné či nedbalostní jednání, a na výši trestu.

Čtvrtým důvodem je fakt, že potomek vede trvale nezřízený život. Posledním je zadlužení nepominutelného dědice nebo jeho marnotratné počínání, které vyvolává obavu, že účel dědění nebude naplněn.

Božena má tak hned několik důvodů pro vydědění Václava. Zdůvodnění sice ve svém rozhodnutí nemusí uvést, přesto bych to doporučila. Předejde tak případnému prokazování zákonného důvodu pro vydědění.

Listina o vydědění vyžaduje splnění stejných formálních náležitostí jako závěť. Paní Boženě doporučuji neváhat a sepsat ji co nejdříve.