Puberta: Konkrétní rady odborníka, jak to zařídit, aby ji přežila celá rodina

Prohlédněte si všechny fotografie (9)

Když dám svému patnáctiletému synovi pusu, zařve „au!“. Středobodem jeho světa je počítač. A kdybych se ho zeptala, zda by si raději nechal uříznout ruku, nebo se vzdal svého smartphonu, nevím, co by odpověděl. Zkrátka úplně normální puberťák…

I rodiče puberťáků by si měli umět najít čas jen pro sebe. Více najdete v galerii.

Pominu-li války, hladomory, hospodářské krize, přírodní katastrofy, epidemie či terorismus, jen máločeho se dospělí lidé bojí tolik jako puberty. Nemluvíli již o ní s viditelnou hrůzou v očích, pak alespoň s náležitým povýšením a despektem. „Syn je v pubertě, chová se jako blbec.“ „Holka je teď úplně nemožná, nevím, kde se to v ní bere.“ Jako by šlo o nějakou záhadnou nemoc, s níž se dosud nikdo nikdy nesetkal. My jsme se totiž jako „blbci“ a „úplně nemožně“ nechovali, protože my jsme samozřejmě žádnou pubertu neměli. Byli jsme slušní, rodiče jsme nikdy neměli chuť poslat někam, učitele jsme hluboce respektovali a vůbec netoužili po nějaké zbytečně velké volnosti, protože jsme dobře věděli, že jsme malí břídilové nemající právo na vlastní názor.

Samozřejmě to je hloupost. A mít despekt k pubertě je stejné jako mít despekt k tomu, že se někdo v roce pokakává. Je to jen složité vývojové období, které solidně brnká na nervy dospělým, ale ty, jichž se týká především, potrápí většinou mnohem více…

STRAŠNĚ NEŠŤASTNÝ PUBERŤÁK

„Proč tolik despektu? Možná je to tím, že je pro nás puberta tak trochu strašák,“ říká psycholožka Mgr. Martina Porkertová, dlouhá léta pracující s dětmi a dospívajícími. „Ne každý má hezké vzpomínky na vlastní pubertu. Jsou takové záblesky typu jó, to jsme chodili kalit na střechu, ale subjektivně jde o velmi náročné období.“

Psycholožka vypráví o pocitech současných puberťáků. – Pokud už se upřímně rozpovídají, pak shodně říkají, že jim není moc dobře. Že je přepadají obrovské výkyvy nálad a oni nevědí co s tím. Nikdo jim obvykle neřekl, že je to důsledek hormonálních změn. A že budou mít co dělat, aby své emoce nějak ukočírovali. Že vše, co bylo v dosavadním dětství jasné a přirozené, bude najednou úplně jiné. „V tomto věku navíc dochází k významnému skoku ve vývoji myšlení. Člověk je najednou schopen abstrakce, například i úvah o tom, kam vlastně spějeme. Chvíli je svět krásný, chvíli strašlivý, neznámý. Samozřejmě tím dochází ke střetům s rodiči, kteří vnímají, jak se dítě, mnohdy pochopitelně neobratně, emancipuje, jak nastupuje cestu osamostatnění a odloučení,“ konstatuje Martina Porkertová.

Puberta má jasnou definici, ale tisíce možných projevů. Americká Pediatrická akademie zveřejnila výsledky rozsáhlého průzkumu, podle něhož byl v roce 1860 průměrný věk nástupu puberty necelých 17 let.

Dnes se už nikdo nediví, když musí nosit podprsenku holčička ve 4. třídě. Paradoxně však stejně jako klesá věk pubertálního startu, stoupá věk pubertálního cíle. Zatímco fyzický zlom přichází v době, kdy si děti ještě mnohdy hrají s panenkami a mašinkami, „sociální“ puberta trvá nezřídka až do ukončení vysoké školy, přičemž vysokoškoláků dnes máme mnohem více než kdy dříve. Puberta je zkrátka běh na dlouhou trať, přičemž logicky mohou občas docházet síly jak dospívajícím, tak jejich okolí.

„Největší problém je, když rodiče mají příliš svých starostí, případně jsou sami nezralí a nedokážou správně reflektovat pubertu svých dětí. Někteří rychle podlehnou dojmu, že je dítě již nepotřebuje, a nechají se v tom potomka plácat samotného, jiní naopak nedokážou dát dítěti dostatek prostoru,“ říká Martina Porkertová.

„Jsou z toho pak nešťastné obě strany. Jenže když je nešťastný rodič, tak je nešťastný. Ale když je nešťastný puberťák, tak je nešťastný strašně.“

AUTORITU NEJDE VYŘVAT

S puberťáky má bohaté zkušenosti i psycholog Mgr. Josef Smrž zabývající se mimo jiné sociálně-právní ochranou dětí. Jako jeden z hlavních problémů současné puberty vidí rozvolněnost společnosti. Přílišnou liberalizaci, která vytváří chaos, v němž adolescent nemůže najít své místo.

„Pluje v moři a záchranná síť nikde,“ konstatuje. „Před dvaceti lety dostávaly holky menses v patnácti letech, dnes v jedenácti. Psychický vývoj se však tak rychle posunout nemůže.

Takže na jednu stranu tu máme dvanáctitřináctileté děti, které vypadají jako dospělé, na druhou stranu jejich duševní vyspělost zůstává adekvátní věku. Čím dál více se navíc projevuje tlak společnosti na to, aby dítě bylo vyspělé, chovalo se dospěle, mělo povinnosti a zodpovědnost. Proti tomu stojí jeho psychická nepřipravenost.“ Zdá se, že současný dospívající to má opravdu těžší, než to mívaly generace starší. Statistiky hovoří o tom, že alespoň mírně klesá u mladistých spotřeba alkoholu, že jsou lépe sexuálně poučení, že nějaké ovoce přináší i prevence proti užívání drog. Také význam školy si prý současníci uvědomují více, byť otázkou je, zda jde o vnitřní přesvědčení, či společenský tlak. Leč na jméno jim stejně stále nemůžeme přijít. Drzost a nerespektování autorit, to je to, co se dospělých dotýká zejména.

„Mnozí si vysvětlují autoritu jako fakt, že je dítě bude poslouchat a přejímat jejich názory. Ale autorita znamená respektovat člověka kvůli tomu, jaký je. Respektuji učitele za to, že mi předává své názory a je ochotný jít se mnou do dialogu. A v období dospívání je nejdůležitější právě dialog. Dítě už poslouchalo dost dlouho – až do doby, než začalo dospívat. Teď potřebuje začít diskutovat,“ míní Josef Smrž. Jiná věc je, že často zaměňujeme drzost za to, že se dítě pokusí říci svůj názor. Jestliže rodič jen udílí příkazy, vyhrožuje a koulí očima, jestliže je přístup učitele k dospívajícím stále často „preventivně“ založený na řevu, nadřazenosti a ponižování, pak je vymezení puberťáka o to víc logické a pochopitelné. „Vést dialog, natož s puberťákem, je samozřejmě umění. Ale podle mého musí být hlavně transparentní. To, že dospělý dokáže říci ,já nevím‘,,teď jsi mě naštval‘, ale i ,teď je mi z toho smutno‘, dospívající ocení, byť se často domníváme, že právě tím autoritu ztratíme.“

LETÍ STAROMÓDNOST

Podle čerstvého rozsáhlého průzkumu americké poradenské společnosti The GILD jsou dospívající narození v roce 2000 či později nejkonzervativnější generací od druhé světové války. Psychologové hovoří dokonce o návratu ke staromódnosti. Těhotenství mladistvých se od roku 2007 snížilo o 45 %, nadměrné pití o 15 %, více než čtvrtina lidí do 25 let nepije vůbec. Americké ministerstvo zdravotnictví konstatovalo, že zatímco před 10 lety mělo s drogami zkušenosti 30 % puberťáků, dnes je to 16 %. Podobný trend zaznamenali rovněž v Německu. Obdobný vývoj lze dost možná očekávat také u nás. Už dnes přinejmenším dobře víme, že chování našich dospívajících dětí je jiné, než bývalo to naše.

Novinářka Ivana Ašenbrenerová, matka tří kluků (12, 17 a 19 let), říká: „Puberta mých dětí je opravdu jiná, než bývala ta moje. Zejména v tom, že spolu mluvíme otevřeněji, klukům nedělá problém přijít a zeptat se na cokoli, včetně toho, jestli náhodou nemáme ve skříni náhradní kondom, protože jim došel. Tohle v mé pubertě skutečně nebylo. Nebojí se říci svůj názor, i když vědí, že s nimi nebudu souhlasit. Já si tohle nemohla dovolit, co řekli rodiče, bylo svaté. Ovšem nevím, zda je to lepší, nebo horší. Každopádně je s nimi mnohem plodnější komunikace – a taky diskuse.“ Ivana dokonce tvrdí, že ani Facebook u jejich dětí už moc neletí, raději si čtou knížky nebo jdou s kamarády do kina. „A když tak přemýšlím o té staromódnosti… Nejstarší syn čeká na dívku, kterou bude opravdu milovat, teprve pak s ní chce spát. Bohužel dnešní dívky bývají poněkud přímější a nebaví ho to s nimi, protože jsou méně romantické, než by si představoval.“

Pohled odbornice

Někdy se hormony „zblázní“

Docentka MUDr. Marta Šnajderová,CSc., endokrinoložka Pediatrické kliniky pražské Fakultní nemocnice v Motole zná i čtyřleté či jen o málo starší holčičky, které již menstruovaly, a stejně staré chlapce, jejichž pohlavní orgány jsou vyvinuté takřka jako u dospělých. Puberta s sebou zdaleka nemusí přinášet jen nevycválané chování a ignoranci autorit, ale problémy mnohem zásadnější…

Opravdu můžeme pubertu pozorovat i u kojenců a batolat?

Hormony připravující pubertu jsou aktivní již v těhotenství. Jejich tvorba vrcholí kolem 23. a 24. týdne těhotenství, následně klesá vlivem hormonů produkovaných placentou. Po narození placentární hormony z krevního oběhu dítěte vymizí, znovu se aktivuje osa hypotalamus–hypofýza–gonády. Stoupající hormonální hladiny dosahují maxima kolem 6. až 8. týdne po narození, jsou obdobné jako v časné fázi puberty. Hovoří se proto o takzvané fyziologické minipubertě. U dívek i u chlapců se aktivují pohlavní žlázy, stoupá tvorba pohlavních hormonů. Trvá to však jen několik měsíců. U většiny zdravých chlapců po 3. až 4. měsíci hormonální produkce klesá. U dívek nastává pokles později, kolem 6. měsíce, vyšší hormonální hladiny občas trvají do dvou až čtyř let. Až do nástupu obvyklé puberty pak bývají hormonální hladiny velmi nízké.

Projevuje se minipuberta i navenek?

Chlapci mají větší genitál, holčičky mívají zvětšená prsa. Pro organismus je to něco jako generálka na skutečnou pubertu. Po tomhle „nácviku“ se chlapecký genitál zmenší, prsa u dívek také, dítě vypadá jako dítě… Za normálních podmínek minipuberta odezní a k obvyklému nástupu puberty dojde až kolem jedenáctého roku.

Může se stát, že minipuberta neskončí v obvyklou dobu a naopak se rozvíjí dále?

Ano. Záleží ale na tom, co dalšího se děje. Nejčastější je zvětšení prsů u dívek i po dosažení dvou let, to obvykle stačí sledování dětským lékařem. Pokud dochází k dalšímu růstu prsů a vývoji do ženské podoby, je nutné podrobné vyšetření. Mnohem závažněji ovšem vnímáme situaci, kdy po odeznění minipuberty začne růst prsou ve třech či čtyřech letech nebo kdykoli před osmým rokem. Pokud se připojí urychlení růstu, psychické změny, případně i růst ochlupení, jedná se zřejmě o skutečnou předčasnou pubertu. V takových případech může následovat předčasný nástup menstruace, třeba i ve čtyřech letech. Nutné je podrobné vyšetření, může jít o vážný zdravotní problém. U chlapců je předčasná puberta sice méně častá, ve více než 60 % případů však má závažný podklad. Nástup puberty před devátým rokem proto vždy bereme velmi vážně. Týká se to i stavů, kdy minipuberta „neskončí“ a pohlavní vývoj stále pokračuje.

Kdy je puberta „normální“ a kdy „předčasná“? Lze označit jako fyziologický vývoj dívky, která musí ve čtvrté třídě nosit podprsenku?

Prvním projevem puberty u dívky je růst prsů, začíná v průměrném věku 10,5 roku. Pubické ochlupení se většinou objeví později, nebývá to ale pravidlem. Puberta je završena první menstruací obvykle ve třinácti letech. U chlapců je první známkou puberty zvětšení varlat na objem čtyř mililitrů, přibližně v 11,5 letech. Následně se postupně zvětšuje šourek a penis. Pubické ochlupení se zpravidla objevuje během prvního roku po zvětšení varlat na pubertální úroveň. Předčasnou pubertu charakterizuje začátek pohlavního vývoje u dívek před osmým, u chlapců před devátým rokem. Vždy je nutné podrobné vyšetření. Začátek puberty u dívek mezi 8. až 9. rokem a u chlapců mezi 9. až 9,5. rokem znamená časnou pubertu. Může jít o variantu normy, ale také o závažné zdravotní odchylky. U devítileté dívky, které právě začnou růst prsa, jde většinou o variantu normy. Ale pokud má v tomto období i menstruaci, jedná se zcela určitě o něco jiného. Alarmující je vždy překotný průběh puberty.

A co třeba růst chloupků?

Chloupky jsou jiná záležitost. Rostou pod vlivem hormonů z nadledvin. Tvorba stoupá od šesti či sedmi let, což se na dítěti obvykle neprojeví. Při vyšší hladině nebo citlivosti se předčasně objeví pubické ochlupení, akné, změna tělesného odéru. Progrese a další příznaky signalizují někdy i závažný problém. Odborné vyšetření provádíme vždy. Není to „totéž“ jako pouhé předčasné zvětšení prsou u dívky v útlém věku.

Posunula se nějak výrazně hranice puberty za poslední léta?

Ano. Puberta nyní začíná o necelý rok dříve než v 60. a 70. letech minulého století. Přibývá i dětí s hraničním nástupem, někdy vlivem závažné zdravotní poruchy. V roce 1850 byl průměrný věk první menstruace 17 let, v roce 1950 již 13 let, současný posun není výrazný. Dřívější nástup puberty je pozorován také u chlapců.

Může být dřívější nástup puberty spojen s obezitou?

Je známo, že obézní děti mívají časnější nástup puberty. Zvětšení prsů tvořené pouze tukem bez hmatné mléčné žlázy, ale známkou předčasné puberty není.

Pozná se začínající puberta z krve?

Pozná. Ale na začátku obtížně, hormonální hladiny nejprve stoupají v nočních hodinách. Z ranního odběru krve nemusíme „pubertální hladiny“ zachytit. Platí to rovněž u předčasné puberty. U cyst a nádorů spojených s předčasnou pubertou je ovšem situace jiná.

Co lékaři v případě předčasné puberty dělají?

Základem je podrobné vyšetření k odhalení příčiny. Cílem léčby je sblížit vývoj dítěte s vrstevníky, pozastavit pohlavní vývoj, umožnit dosažení tělesné výšky v souladu s rodiči, zmírnit psychické problémy spojené s předčasnou pubertou. Léčba může být hormonální (blokování tvorby nebo účinku hormonů), operativní v případě cysty či nádoru, případně jiná. Neléčená předčasná puberta s pokročilým urychlením kostního zrání znamená ohrožení tělesné výšky předčasným uzavřením růstových štěrbin.

3 otázky pro...

psychologa Josefa Smrže

Co se vám líbí na dnešních puberťácích?

Umějí si vytvořit názor na svět a ve větších nuancích odlišit dobro a zlo. Mají často smysl pro spravedlnost a vědí, že ne každý zloděj je špatný člověk. Jsou daleko liberálnější než minulé generace a přijímají rozdílnost bez předsudků, což je asi jejich největší devíza. Máme ve třídě homosexuála? No a co? Máte s tím jako učitelka problém? My se za něj postavíme…

Je dnešní puberta náročnější, než bývala ta předcházejících generací?

Jak v čem. Generace minulé měly jasně postavené hranice. Bylo jasné, odkud kam můžete, a přirozené, že se proti tomu budete bouřit. Dnešní děti v mnohých ohledech hranice nemají. A jsou zmatené: Proti čemu se mám vymezit? Dostávají se do vakuového stavu, kdy nevědí, kam patří. Mnohdy se stane, že v tom stavu zůstanou. Proto máme dvacetileté adolescenty, kteří by měli začít přemýšlet o budoucnosti, a oni místo toho studují třetí střední školu a nevědí, co se sebou dál.

Co je pro současné dospívající největší nebezpečí?

Útěk do virtuálního světa, protože tím mohou úplně ztratit mantinely světa reálného. Pokud se dotyčný pohybuje ve vrstevnické skupině reálné, má zpětnou vazbu, je tam nějaká korigace chování. Ve virtuálním světě může cokoli. Když bude dítě fetovat, ztratí zájem o koníčky, rodinu, přátele. Když bude od rána do večera na facebooku, stane se prakticky úplně totéž. Rodiče nevědí, jak s tím bojovat. Zakázat internet? Z praxe vím, že pokud se tak stalo, docházelo občas ze strany dětí i k velmi agresivním výpadům a rozbrojům. Někdy musí dojít až k umístění dětí mimo rodinu… V rámci sociálních sítí dochází k šikaně i sexuálnímu zneužívání. Je to nový fenomén a učíme se, jak proti němu bojovat.

3 otázky pro...

psycholožku Martinu Porkertovou

Říkáte, že máte ráda puberťáky. Proč?

Líbí se mi jejich drajv. Verva, s jakou do všeho jdou. Já vím, někdy do toho jdou až moc – opijí se, jsou hnusní na rodiče. Ale já v tom stejně vidím ohromnou sílu. Děti se perou s něčím nezvyklým, novým, poznávají svět jinak, než byly doposud zvyklé. A naplno.

V čem je jiná puberta dnes a před třiceti lety?

Nedá se to srovnat. Nástup technologií změnil mnohé. Za nás byl častý způsob, jak se sblížit – alkohol, party. Dnes to je pro mnohé facebook. Děti jsou poučenější, mají přístup k informacím. A více rodičů se konečně zajímá o to, jak dětem je, co prožívají, jestli tu výchovu dělají dobře. Dříve to bylo jiné: Je ti blbě? Běž umýt schody. Depka tě přejde.

Máte nějakou radu pro rodiče, jak přežít pubertu?

Neberte si to osobně. Pubescent neútočí na rodičovskou autoritu proto, aby ji zlikvidoval. Jen trénuje vlastní schopnost se prosadit na lidech, kteří jsou pro něj bezpeční, kterým v zásadě důvěřuje. Říká se také, že slušné dítě je během dospívání natolik hnusné, aby umožnilo rodičům se citově odpoutat a nechat potomka dospět. Odpoutávání se dospívajícího od rodiny neznamená zrušení vztahu, ale jeho proměnu. Bavme se jejich důvtipem a buďme pyšní, s jakou vervou se nám emancipují.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky