V galerii najdete návod, jak si udržet mladistvý vzhled. Od spokojenosti s vlastním vzhledem se odvíjí i pocit štěstí.
Ano. I tento titul existuje – nejšťastnější člověk světa. Šťastně se jím pyšní Matthieu Richard. Francouzský spisovatel a buddhistický mnich žijící v Nepálu, kdysi kapacita v oboru molekulární genetiky. Pak pokusy na myších vyměnil za všeobjímající buddhistickou lásku.
Nejšťastnější člověk na světě nevlastní dům ani auto, nevydělává, každou zimu tráví tři měsíce opuštěný v malé nevytápěné nepálské poustevně. Pravda, v hlubinách svého šafránového roucha má ukrytý smartphone i notebook, to aby mohl být ve spojení se světem, jejž učí umění štěstí. Má na to plné právo. Již v roce 1990 zjistili neurologové zkoumající jeho mozek, že vykazuje vysoký stupeň stimulace v oblastech spojených s pozitivními emocemi a podněty, jaký kdy předtím ještě nebyl popsán.
Matthieu, skutečný guru štěstí, dokáže být upřímně blažený i v situacích, v nichž si ostatní žalem rvou vlasy. Třeba při ničivém nepálském zemětřesení, při němž přišly o život tisíce lidí. Kouzlo tkví prý v tom potlačit špatné dojmy a soustředit se na věci hezké. A ty lze prý vyčmuchat i v té největší tragédii. „Naše neštěstí tkví v tom, že přehlížíme banalitu dobra,“ říká. „Samozřejmě, je zlé, když následkem zemětřesení umírají lidé. Ale je krásné, když se vše uklidní, panuje disciplína a hlavní myšlenkou, vznášející se ve vzduchu, je touha pomoci. Jak byste neměli být šťastni uprostřed vší té solidarity?“
KOUTKY K ÚSMĚVU ZVEDNE KAŽDÝ
Pravda. Kdo z nás se bude topit ve štěstí nemaje pomalu ani vlastní sandály? Trápí nás mnohdy problém opačný – máme takřka vše, a štěstí pořád ne a ne polapit. Krásnou myšlenkou se chlubí Afričané. Jejich staré přísloví praví: „Až kvůli štěstí projdeš celý svět, zjistíš, že stálo před tvými dveřmi.“ Asi proto mohla Světová zdravotnická organizace před pár lety dospět v rámci svého výzkumu k překvapivému výsledku: Nejšťastnější lidé světa žijí v Nigérii! V této chudičké zemi se údajně 70 procent obyvatel cítí být velmi šťastnými. Nicméně těsně na paty jim šlapou šťastlivci z podobně chudého Salvadoru, Portorika či Venezuely.
Češi jsou ve svém postkomunistickém blahobytu šťastni podstatně méně – skončili až ve čtvrté desítce.
Odborníci už dávno zjistili, že neexistuje souvislost mezi štěstím a majetkem, štěstím a IQ, dokonce ani štěstím subjektivním a objektivními důvody ke štěstí. Své o tom ví lektorka emoční inteligence Jitka Ševčíková. Před 10 lety tragicky zahynul její 14letý syn. Dost pádný důvod na to, aby se jí život rozsypal na kousky, z kterých už nikdy žádný smysluplný celek dohromady neposkládá. Přesto, když ji dnes vidíte, září štěstím. Ne, to není fráze. Pokud bychom hledali obrázek mající tohle otřepané klišé věrohodně ilustrovat, její fotka by byla dokonalá. To štěstí z ní opravdu cítíte…
„Koutky nahoru k úsměvu dokáže zvednout každý, ale štěstí v očích, to, co z vás skutečně vyzařuje, nezfalšujete ničím. Jsem skutečně šťastná žena. Ale ne pořád. Přicházejí v životě horší chvíle, stačí nemoc, únava, neúspěch, a pocit štěstí vás opustí. Není to tedy trvale udržitelný stav. To, na čem jsem se naučila pracovat a opravdu na tom denně makám, je stav spokojenosti. Umím být spokojená s tím, čeho dosáhnu. Od spokojenosti ke štěstí je to pak jen krůček. Umím si štěstí přivolat, prožít, vychutnat. Umím prožitky štěstí trénovat, ,rámovat‘ jako obrazy, znovu se k nim vrátit. Naše tělo si pamatuje přes emoce. Vždyť i vy se dokážete ve vzpomínkách vrátit do okamžiku, kdy jste byla opravdu šťastná. Vybavíte si zvuky, chutě, vůně té situace…“
Je to paradox. Ona, která přišla o to nejdůležitější v životě, dnes učí lidi, kteří k dokonalé spokojenosti vlastní mnohdy vše, jak mají být šťastní. „Souhlasím s výrokem, že každý je svého štěstí strůjce. Naučila jsem se myslet pozitivně. Snažím se, aby každé mé rozhodnutí obsahovalo pocit radosti nebo úlevy. Sílu jít dál po smrti nejstaršího syna a pak i následném potratu miminka jsem v sobě musela dlouho dolovat, nešlo to hned. V té době to nešlo vůbec. Dovolila jsem si prožít období truchlení, zoufalství, bezmoci, neštěstí, dobu, kdy jsem měla málo energie a hledala ji u inspirativních lidí, kteří si podobnou zkušeností prošli. Právě tito lidé pro mne byli vzorem, že i přes tragickou opakovanou ztrátu se dá žít dál šťastný plnohodnotný život. Že na něj mám právo, když budu štěstí cvičit, vyhledávat, soustředit se na to, co mohu ve svém životě ovlivnit. A nebojovat s věcmi, které jsou mimo mou zónu vlivu… Není to o tom, nalít si do hlavy pár optimistických hesel. Je to naopak o tom, naučit se cítit dobře i v nepříjemných podmínkách. Konat. Nebýt obětí okolností, svůj život vědomě tvořit.“
ŠTĚSTÍ SE MUSÍ ODMAKAT
Čím to je, že někdo dokáže být šťastný vzdor osudu sebetěžšímu, zatímco jinému nechybí ke štěstí nic, a přesto se šťastným necítí?
Je to záležitost nějakých vrozených předpokladů? MUDr. Václav Maťoška, vedoucí laboratoře DNA diagnostiky pražské Nemocnice Na Homolce, říká: „Pokud se ptáte na jakousi připravenost na ,dobrou nebo špatnou‘ náladu a pak sílu prožitku, tak určitě chemismus, potažmo genetika, hraje nezanedbatelnou roli. Vlastně se dá mluvit o třech složkách, které hrají roli – biologická (např. fluktuace hladin hormonů), genetická (dědičnost a výskyt mutací/polymorfismů v genech), environmentální (např. stresové situace, emoční deficit atd.). Podíl jednotlivých složek je těžké určit a je snadné si domyslet, že to je případ od případu. Při určité konstelaci dostaneme typy lidí, o kterých mluvíte – lidí s pozitivním, nebo negativním náhledem na dění…“
Říká se, že nejvíce šťastné dokážou být děti a že dětství je nejšťastnější období lidského života vůbec. S přibývajícími lety, zodpovědností, pracovními i společenskými nároky prý štěstí ubývá. Leč ani nástup nemocí a definitivně neodvratitelného stáří nemusí být překážkou ke štěstí, dokážeme-li na něm pracovat. A štěstí se zdaleka nemusí týkat pouze stáří.
Může dokonce provázet samotné umírání. MUDr. Marie Svatošová, zakladatelka hospicového hnutí u nás, před časem řekla: „Pacienti umírající v tzv. fázi smíření někdy šokují své okolí, když přes všechny nepříjemnosti spojené s rakovinou tvrdí, že jsou šťastní. Někteří o tom sice nemluví, ale lze to vyčíst z jejich tváří. Pídíte-li se po tom, jak je to možné, vždy dojdete ke stejnému závěru. Jedni mají jistotu, že aspoň zhruba splnili úkol, pro který se narodili. Jiní si tím tak docela jistí nejsou (ten případ je častější), ale včas si to uvědomili a lítostí napravili. Leckdy by to rádi napravili i konkrétním skutkem, na ten ale už nemají čas, ani potřebné zdraví a sílu. A tak Bohu náhradou za to nepovedené, nedokončené, nesplněné nabídnou jediné, co mají: svoje momentální trápení. Kdyby to nabídli nám, asi bychom jim pěkně poděkovali. Ale Bůh tyto valuty cení hodně vysoko a přijímá je. Lze to vyčíst z očí těchto lidí. Ti už nic nepředstírají, není jim to zapotřebí. Naopak, jsou nesmírně pravdiví a upřímní. Jsou našimi největšími učiteli. Připomínají nám, že i my tu máme své nezastupitelné poslání a naše štěstí je přímo úměrné jeho naplnění.“
Tak vypadá štěstí
Alespoň podle vědců z minnesotské kliniky Mayo, kteří na základě dlouholetého výzkumu sestavili příručku s návodem, jak se stát šťastným. Mezi základní předpoklady mj. patří tato doporučení: probouzejte se s vděčností, pobývejte co nejčastěji v přírodě, braňte se odsudkům, projevujte laskavost, soustřeďte se na to, co se daří a nikoli na to, co jde ztěžka nebo vůbec, čtěte, cvičte, poslouchejte hudbu, modlete se, meditujte, provádějte dechová cvičení a co nejvíce se vystavujte světlu. Jak jednoduché!
Co je štěstí podle lektorky emoční inteligence Jitky Ševčíkové?
Štěstí podle mne je převzetí zodpovědnosti za svůj život. Já se rozhoduji, jaké stanovisko zaujmu k té které situaci. Je to stokrát omílané: žít svůj život vědomě, ne v podvědomých reakcích, automatických vzorcích, nenechat se semlít okolím, médii, politikou, reklamami. Nejde to hned. Je to trénink, začít si uvědomovat svoje emoce, pocity a rozhodování a začít s tím pracovat. Je možné rozhoupat se k tomu, že právě teď přestanu obviňovat své okolí za to, že se nemám dobře, že jsem nešťastná, a řeknu si: Co můžu udělat pro to, abych se cítila lépe? Co musím změnit na sobě? Kolem sebe? Jak chci, aby vypadal můj život? Co všechno mi brání v tom, abych mohla žít plnohodnotný a šťastný život? Odpovězte si na tyto otázky. Už tím začnete žít svůj život vědomě, protože si uvědomíte, co všechno zahrnuje pojem „Můj šťastný život“ a co pro něj můžete udělat. Pak už je jen na vás, jestli se rozhodnete, že s tím něco uděláte a budete tvůrci svého života, nebo budete obětí okolností a spustíte autopilota. Z 50 % je nám prý štěstí dáno geneticky. Jen 10 % tvoří vnější okolnosti (do jaké doby, rodiny, společnosti, politické situace, přírody jsme se narodili). A celých 40 % je právě naše rozhodnutí, náš postoj k té situaci. Pokud ke mně přijde člověk, který neumí být šťastný a CHCE být, kladu mu všechny tyto otázky. A pak ho učím štěstí trénovat. Štěstí a spokojenost si totiž musíte odmakat.