Jana: Rodiče neustále podléhají šmejdům a žijí na dluh, domluvy nepomáhají

Koupit si byt na hypotéku, to dává smysl, ale dovolenou či jiné nedůležité věci. To je hazard.
Koupit si byt na hypotéku, to dává smysl, ale dovolenou či jiné nedůležité věci. To je hazard.

Přijít na návštěvu k mým rodičům je pro mne utrpení. Většinou je nacházím u televize. Mám ale pocit, že se na ni dívají jen kvůli reklamám. „Jano,“ zajásala posledně mamka. „Koupili jsme si na splátky nový vysavač, pojď se podívat.“ Ještě jsem si ani nesundala sako, a mamka mě už vláčela do obýváku, kde trůnil její nový „kousek“.

Dluhy stranou, víte, jakou svatbu budou slavit rodiče Jany? Budou spolu už 40 let. Odpověď najdete v galerii.

Vysavač za 35 000 korun!

„Mami, vždyť sis před dvěma lety koupila krásný vysavač, pochvalovala sis, jak skvěle funguje, copak už je rozbitý?“ „Ale není,“ odpověděla mamka, „jenže tenhle nový je lepší, má víc funkcí,“ dodala pyšně. Málem jsem se rozbrečela vzteky. Rodiče sice ještě na poloviční úvazek pracují, ale už jsou oba v důchodu. Je jim přes šedesát a neustále se zadlužují!

Před pěti lety si koupili byt, hypotéku mají na 10 let. Nedovedu si představit, že by ještě v sedmdesáti pracovali, táta je po infarktu a máma má cukrovku. Někdy mám dojem, že úplně ztratili pojem o realitě. Přestože splácejí hypotéku na byt, pořád si něco kupují! Jedna půjčka za druhou, samé splátky. Jako by jediným smyslem jejich života bylo obklopovat se věcmi.

Mixéry, sady nádobí, televize…

„Víte vůbec, kolik celkem dlužíte?“ zeptala jsem se rodičů. Podívali se na sebe a pokrčili rameny. „Je toho dost, ale jsou to výhodné splátky, zvládáme to,“ vychrlili téměř jednohlasně. „Ale proč to děláte?“ málem jsem se neudržela, vždyť rodiče ty krámy vůbec nepotřebují, naletí na každou hloupou reklamu, dokonce i na všelijaké nabídky výhodných koupí po telefonu!

„Zrovna minule mi volala jedna paní a nabízela mi skvělou zdravotní matraci. Zítra mi ji přijede ukázat, můžu si ji vyzkoušet. A jen za tu prezentaci ještě dostanu pěknou přikrývku, a to si tu matraci ani nemusím koupit,“ horovala mamka. „A kolik ta ozdravná matrace stojí, prosím tě,“ zeptala jsem se. „No, i s polštářem, který je ergonomický, antialergenní a narovnává páteř, tak celkem 47 tisíc,“ odvětila. Málem to se mnou seklo. „Doufám, že si ji nechceš pořídit,“ vyděsila jsem se. „No víš… ta moje matrace už je proleželá… a tahle je na splátky a navíc by mně taky mohla pomoct s tou mou nespavostí, alespoň ta paní to říkala.“

Máma si tu předraženou matraci samozřejmě koupila.

Další dluhy! Děsí mě představa, že by se s rodiči něco stalo, že by vážně onemocněli, přišli o tu práci, nebo, nedej bože, jeden z nich zemřel. Copak by ten druhý mohl tuhle finanční tíži zvládnout? Marně jim domlouvám, aby s tím nakupováním už přestali. Ale zřejmě je to jediný smysl jejich života. Nevím, jak se mohli takhle změnit, dříve měli spoustu zájmů. Turistiku, divadlo. Můžu jim vůbec nějak pomoci?

Jana, Opava

Odborník radí

PhDr. Petr Šmolka 

Jsou příběhy, kdy je „každá rada drahá“! Navíc ji nelze získat na splátky.

Jana se právem děsí, jak rozmařile si její rodiče počínají. Možná by si měla jako mantru opakovat, že pomoci můžeme pouze tomu, kdo si o pomoc říká, nebo ji alespoň neodmítá. Což však bohužel není případ jejích rodičů. Pak má jen dvě možnosti – rezignovat a připravit se, že jí časem nezbude zřejmě nic jiného, než se vzdát dědických práv. Jen tak se totiž může vyhnout dědictví, jehož obsahem by byly hlavně nesplacené dluhy. Nebo se může rozhodnout pro důslednou „kontrolu“.

Pak by se mohla pokusit přesvědčit rodiče a vzít je do poradny pro předlužené klienty. Možná by se podařilo nalézt cestu, jak dluhy konsolidovat a postupně je splácet. Eventuálně by mohla sáhnout k ještě tvrdšímu postupu, a podat soudu návrh na omezení způsobilosti k některým právním úkonům. Asi by se stala opatrovníkem svých rodičů s tím, že by oni mohli volně disponovat pouze s určitou částkou – dle rozhodnutí soudu. Vše ostatní by jim spravovala ona.

Je to postup nepochybně hodně konfrontační, nic dalšího ale nevymyslí. Navíc hrozí, že se s postupujícím věkem může situace ještě zhoršovat. Také by mohla navštívit poradnu pro rodinu a tam řešit vztah s rodiči. Je dost pravděpodobné, že by se pracovníci poradny pokusili její rodiče kontaktovat.

Třeba by případná doporučení vzali spíše od nich než od Jany.

Doma není totiž nikdo prorokem!

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky