Jak zachránit rozpadající se vztahy, se dozvíte v galerii.

Karolína vystudovala vysokou školu ekonomickou, je jí 29 let a pracuje jako bankovní poradkyně. Žije s rodiči, tráví s nimi každou dovolenou, jezdí na víkendy na chalupu. Že by si někdy vyrazila někam s přáteli? Nepřipadá v úvahu, ona totiž ani žádné nemá!

„Karolínka si potřebuje o víkendu pořádně odpočinout,“ prohlašuje Zuzana a vypráví, jak už ve středu přemýšlí o tom, co dobrého své Karolínce uvaří. „Víš, Jano, já skoro nikdy neodhadnu, na co bude mít Karolínka chuť! A tak toho vždycky nakoupíme víc, aby si mohla vybrat. Já vím, ty nad tím jen kroutíš hlavou, tvoje děti měly kachní žaludky, ale pro Karolínku musím jídlo pečlivě vybírat. Kdo ví, co v té práci jí, tak alespoň o víkendech ať si pochutná.“ Holka má třicítku na krku, a Zuzana s ní jedná, jako by ještě chodila do jeslí! Dokonce při víkendovém grilování ochutnává „masíčko“, zda je pro ni dost měkké!

A Karolína? Ta svoji pomyslnou pupeční šňůru není schopna odstřihnout. „Víš, teto,“ řekla mi posledně, „já mám o mámu strach. Zdá se mi být v poslední době nějaká unavená, taky trochu zhubla. Neměla by jít na vyšetření? Neumím si představit, že by vážně onemocněla nebo nedej bože…“ Do očí jí vyhrkly slzy. „Karolíno,“ řekla jsem přísně. „Máma je v pořádku. Ale co ty? Kdy si konečně najdeš nějakýho slušnýho mužskýho a začneš žít vlastní život?!“

Karolína se na mne podívala, jako bych pronesla sprosté slovo. „Teto, na mužské, jak ty říkáš, nemám ani pomyšlení. Jistě, měla jsem dva kluky, ale ani jeden se nezamlouval mámě. Nemůžu se přece provdat za někoho, koho by maminka neměla ráda. Ona má čich na lidi. Vždycky mi dobře poradila, i s vysokou školou. Jen si vzpomeň, jak jsem koketovala s umělecko-průmyslovou. A co bych dneska byla? Víš, kolik výtvarníků marně shání práci?“

Karolína si bez konzultace s matkou nekoupí ani oblečení. Zuzana je nejvyšší poradce, soudce, módní policie a zejména expert na lidské duše.

I Karolíniny kamarádky musela vždycky „prolustrovat“. A pokud se jí některá nezamlouvala, Karolína se s ní kamarádit přestala. Do kina, do divadla nebo na koncerty s ní přece chodí ona, tak nikoho nepotřebuje!

Ráda bych své neteři nějak pomohla, aby našla sama sebe a své místo v životě, ale nevím jak. A tak vidím její budoucnost černě. Připoutaná k matce až do její smrti a nakonec osamělá stará panna. Myslím si, že u Karolíny to ani nebude v přeneseném smyslu slova.

Jana, Kolín

Odborník radí

PhDr. Petr Šmolka

Od dětství je nám do hlav vtloukána řada zbytečných axiomů.

Na druhé straně řadu pravidel pro život mnohem významnějších nám včas nikdo neprozradí. Například to, že „nevyžádaná rada či pomoc je právem vnímána jako kontrola“. Jana by chtěla neteři pomoci.

Místo toho se jí však snaží mluvit do života; nejen jí, ale i její matce.

Nedivil bych se, kdyby s ní obě raději přerušily kontakty. Po neteři by chtěla, aby byla samostatnější a tím i dospělejší, paradoxně ji ale usměrňuje jako malé dítě. Kdykoli má někdo pocit, že ví lépe než my sami, co pro nás je a co není dobré, měli bychom zbystřit. Podaří-li se nám potlačit pochopitelnou nechuť, pak totiž nelze vyloučit, že může mít v něčem pravdu.

Karolína má s matkou nepochybně nadstandardně blízký vztah. Je to ale jejich život a jejich vztah. Možná bude časem litovat, že se z něj dříve nevyvázala, i zde však platí, že „každý je svého štěstí strojvedoucím“. Ač se to tetě Janě nezdá, lze tak prožít šťastný život, aniž bychom naplnili tradiční očekávání. Mít či nemít rodinu je naše rozhodnutí! Nebude-li Jana mluvit neteři do jejího života, třeba by pro ni mohla být starší kamarádkou. Bude-li jí však dávat najevo, jak je pro ni těžké její pojetí života přijmout, pak obě o tuto možnost přijdou. Což by byla asi škoda!