Víte, jak sepsat závěť? Pokud ne, tak vše podstatné najdete v galerii.

Manžel je spolumajitelem firmy a žije v přesvědčení, že bez něho by se podnik zhroutil. To, že může zkolabovat on, si vůbec nepřipouštěl. Několik měsíců pokašlával, domů se vracel unavený a sotva se najedl, šel si lehnout. A ráno zase do práce. Vůbec nepočítám, kolik spolykal acylpyrinů, paralenů a ibalginů, protože kašel provázely i silné bolesti hlavy.

Ani kolísající teplota nebyla varovným znamením, že něco není v pořádku. I s horečkou nasedl do auta a jel do firmy, zatímco já se doma třásla strachy, že někde způsobí autonehodu. Veškeré debaty byly zbytečné. Manžel mlel pořád to svoje: „Já to přece zvládnu!“

Nakonec ho rovnou z práce odvážela rychlá. Manžel dostal infarkt! Ale sotva se na jipce probral, napojený na hadičky, sotva byl schopen komunikace, už se dožadoval alespoň notebooku, aby mohl pracovat! Z nemocnice se nechal propustit předčasně, na revers! Málem jsem z něj dostala infarkt já!

Škoda, že neexistuje zákon, který by takové nezodpovědné jedince, jako je můj manžel, přiměl zůstat v nemocniční péči podle uvážení lékařů - a ne podle zvůle pacienta!

Nemohl ještě pracovat na plný plyn, cítil se unavený, a o to byl doma nervóznější a protivnější. Na téma zodpovědnost za své zdraví se s kýmkoli z rodiny nebo přátel odmítal bavit. Dokonce o sobě prohlásil, že je hrdina, přežil infarkt a nastoupil do práce, zatímco jiní s touto diagnózou byli třeba několik měsíců na nemocenské!

Několikrát jsme se kvůli tomu pohádali, ale výsledek? Nula! Manžel nedodržoval doporučený stravovací režim, pohyb, odpočinek. Zkrátka, jakmile se cítil fit, začal se opět ládovat bůčkem, pil osm káv denně a vrátil se i k cigaretám. Po čase se objevily zažívací problémy. Bolesti, průjmy.

A myslíte si, že šel manžel k doktorovi? Ani náhodou! Nejlepší lék je prý pivo nebo cola. Pravda je, že ta samoléčba nakrátko zabrala, takže, jak se říká, usnul na vavřínech. No, mohl usnout navěky!

Jednou v noci dostal tak velký záchvat, že mě celý bledý a třesoucí se požádal, zda bych nezavolala doktora. Bylo mi jasné, že jde do tuhého! Měl akutní zánět slinivky břišní a byl v přímém ohrožení života. Bylo mi ho líto, měla jsem strach, ale cloumal mnou i vztek! Pokud se z toho dostane, pořádně na něj dohlídnu!

Tentokrát mu bylo tak zle, že ani nediskutoval o hospitalizaci. Měl velké bolesti, týden byl na kapačkách. Ale nakonec se uzdravil. Věřila jsem, že tohle ponaučení bylo dostačující, ale když jsem ho posledně nachytala v garáži, jak si tam tajně dává svůj milovaný bůček s hořčicí, a odhalila jeho skrýš plnou jitrnic, tlačenky a jiných zakázaných jídel, pohrozila jsem mu rozvodem. Nicméně mám obavu, že by se nic nevyřešilo. Nejspíš by dal přednost tomu bůčku.

Alžběta, Prostějov

Odborník radí

PhDr. Petr Šmolka

Muž je v živočišné říši zvláštní plémě, zvláště pak muž v roli manžela. Jeho žena jej možná dokáže donutit k slzám, opravdu jen málokdy však k tomu, do čeho se mu nechce.

Včetně zdravého životního stylu. Jedním z nejtvrdších ořechů je muž trpící pocitem vlastní nepostradatelnosti.

Paní Alžbětu asi moc netěší zjištění, že by dal zřejmě přednost bůčku a klobásám před manželstvím. Budeli s ním dále zavádět hovor na téma zdraví, manžel se ještě více zatvrdí, jen aby si nemusel připustit, že se nechal manželkou přimět k jednání, které se mu příčí.

Opatrné ataky dětí by mohly být účinnější. Pomoci by možná mohli jeho kolegové. Možná právě tím, že budou ještě více zdůrazňovat jeho význam pro firmu. Mohli by dát najevo, že ho nepotřebují na běžnou operativu, ale na koncepční kroky - nejen nyní, ale i v budoucnu. Postupně by jej třeba mohli vystrnadit do pozice emeritního externího poradce.

Paní Alžběta má nepochybně právo být na něj nazlobená. Těžko se divit jejím úvahám o rozvodu.

Ve vlastním zájmu by jím ale neměla hrozit a dávat ultimáta dříve, než si bude jistá, že by ty hrozby také naplnila. Docela by mě zajímalo, jak by se její muž tvářil ve chvíli, kdy by se s ním začala bavit o uzavření dobré životní pojistky.