Pokud se matka ocitne sama s dětmi, má nárok na dávky, které najdete v galerii.

Otcem dcery Anny je strojní inženýr z Mexika, s nímž jsem pracovala v jedné zahraniční firmě. Velká láska bez perspektivy. Můj milovaný Ricardo měl v Mexiku rodinu. Věděla jsem, že náš vztah musí jednou skončit. Že otěhotním, jsem vůbec netušila. Byla jsem v té době rozvedená a všechny mé předchozí pokusy o dítě během mého sedmiletého manželství ztroskotaly.

Byla jsem sotva ve druhém měsíci, když mého milého firma odvolala – důvodem byl právě náš vztah považovaný vedením podniku za neetický. Bylo to nečekané, na přípravy k odjezdu měl Ricardo týden. A já začala krvácet, skončila jsem v nemocnici zoufalá, že přijdu již potřetí o dítě. Ale Anna se držela jako klíště. Ricardo se to už ovšem nedozvěděl.

Z nemocnice mě pustili, když jsem byla skoro v pátém měsíci. A tehdy jsem se seznámila se Zbyňkem, řidičem autobusu na lince, kterou jsem jezdila do práce. Když jsem byla v sedmém měsíci, vzali jsme se. Zbyněk je oficiálně Annin otec, chtěl, abych v jejím rodném listu uvedla jeho jméno.

Za dva roky po Anně se mi narodil Zbyněček. Manžel obě děti miloval. Nikdy by mě nenapadlo, že se naše rodinná idyla může změnit. Zbyněk mi nedal nikdy najevo, že na biologického otce Anny v hloubi duše žárlí!

Anna je podobná mně. Má moje hnědé oči, moje tmavé vlnité vlasy, moji pleť. Když srovnám naše fotky z dětství, vidím tu podobu taky. Ale Zbyněk si vzal do hlavy, že je Anna podobná Ricardovi, svému biologickému otci.

Začalo to, když bylo Anně asi deset. Díval se, jak si obě děti hrají (Zbyněček je celý Zbyněk, modrooký blonďáček). „Jako sourozenci zrovna moc nevypadají,“ podotkl. Namítla jsem, že Anna je po mně a Zbyněček po něm, tak co řeší. „Protože Anna začíná vypadat jako ten tvůj Ricardo. A je divoká! Má jižanský geny, to vidí každý na první pohled. Pár chlapů se mě už ptalo, jestli je ta holka vůbec moje. Víš, jak je mi to nepříjemný .“ Byla jsem na Zbyňka naštvaná. Můj příběh znal.

Věděl, do čeho jde. Jenže začal být na Annu zlý. Utrhuje se na ni, trestá ji za malichernosti a za nic ji nepochválí. Snažila jsem se rozumně si s ním promluvit, ale marně. „Táta mě nemá rád,“ řekla mi Anna v slzách. „Jako bych ani nebyla jeho.“ A tahle věta mě přiměla přemýšlet, zda bych jí neměla říct pravdu.