Manželskou poradnu můžete navštívit v jakékoliv fázi vztahu. Více najdete v galerii.

„Ufff, jsem úplně hotový!“ zaúpí po návratu z práce a plácne sebou do křesla. „A co jsi dělala celý den ty? Koukám, žes ani nevyluxovala, všude vidím psí chlupy!“ Vylíčím manželovi, že jsem posekala zahradu, ostříhala růže, vyplela skalku, zajela na poštu, hlídala vnoučata, pak vyprala a pověsila prádlo…

„A tu roztrhanou kapsu u kalhot jsi mi zašila?“ otáže se, aniž by komentoval výčet mých splněných úkolů.

Nezašila. Nezbyl mi na to čas. Manžel utrousí: „Hmmmm. Už ti to říkám týden.“ Jemně mu připomenu, že už tři týdny slibuje zavolat instalatéra, který by opravil odpad v koupelně. Upře na mě temný pohled a uraženě pronese, že prostě nestíhá! Je pro mě snad tak těžké vytočit číslo na pana Trnku a domluvit s ním termín? Takže to nakonec udělám. Pak elektrikáře Boudu, truhláře Vencu, zámečníka Kvačka… a nechám vyvézt septik.

Nezapomenu splnit ani své „domácí“ úkoly. Ten koberec luxuju už obden a sedací soupravu taky, aby ani jeden kočičí chloupek neulpěl na jeho vyžehlených kalhotách.

Sdělím manželovi, unavenému po náročném pracovním dni, co všechno jsem vykonala. Vlastně mě ani neposlouchá. „To byla hrůza, ta zácpa na silnici,“ povzdechne si. „Mám hlad,“ pokračuje v monologu. „Studená večeře?!“ zaúpí při pohledu na obloženou mísu se sýrem, šunkou a zeleninou. „Měl jsem chuť na guláš, vždyť jsem ti psal SMS!“ Pokrčím rameny. „Vím, ale nestihla jsem to.“ Zakroutí hlavou i očima. „Proboha, vždyť jsi doma! Už nechodíš do práce, tak jak to, že nic nestíháš? A co ta kapsa u kalhot, taky není zašitá, co?“ uzavře muž vítězoslavně souhrn výčitek.

Jasně, kapsa zašitá není. Pro ten nával práce jsem na kapsu zapomněla. Zdá se však, že pro manžela je děravá kapsa to nejdůležitější. Co na tom, že jsem zařídila tolik věcí, které chtěl zařídit on…

A tak s pocitem křivdy odkráčím na zahradu a snažím se odreagovat vytrháváním plevele. Měla bych se na to vykašlat, bleskne mi hlavou, a jít honem zašívat tu kapsu!

Běla

Odborník radí

PhDr. Petr Šmolka

U domácích prací a prací okolo domu máme jednu jistotu. Nikdy nenastane stav, kdy je vše hotovo! Pak je pošetilé se za tímto stavem pachtit. Představa, že se zavděčíme, je naivním bludem.

Pracovním lelkováním utahaný muž si spolehlivě všimne jediného psího chloupku (nezašité kapsy), velkoryse však přehlédne nově vymalovanou kuchyni. Ženy moudré si práci šetří. Práce nemá nožičky, takže jim neuteče. Když je muž v zaměstnání, ony si pohoví, aby je po příchodu domů našel v plném budovatelském úsilí. On se stejně bude podivovat, co celý den dělala. Ohromovat jej výčtem aktivit, které jste zvládly, je zbytečné. Jen se tím frustrujete. Tragikomické jsou pokusy o vzájemné srovnávání.

Kdo udělal více? Spolupráci tak spolehlivě nahradí soupeření, oběma je přitom jasné, jak se tu plýtvá časem a energií. Z mentálně hygienického hlediska je přínosné, máme-li jasno, kdy je čas prací, a kdy odpočinku.

I se snahou vyhovět partnerovu tlaku bychom měli zacházet dost opatrně. Zjistí-li, že tudy vede cesta, bude se po ní vydávat nepříjemně často. Kdyby vám ani toto doporučení nestačilo, tak vězte, že muži odcházejí za milenkami častěji tam, kde je jejich žena obětavá hospodyňka, než od žen, které si dokážou také pohovět. Paní Běle hrozí, že beze změny bude často doběla – rozpálená.