Blanka: Peníze řešit nemusím, děti už jsou velké, zlomil mne ale odchod partnera

Prohlédněte si všechny fotografie (12)

Schovávám si je všude možně. V knihovně, v psacím stole a dokonce i v zásuvce se spodním prádlem. Nechci, aby mi na to někdo přišel.

Jak bezpečně poznat alkoholika, najdete v galerii.

Dělám to mazaně. Koupím si pití, hlavně vodku nebo whisky, a pak je tajně rozlévám do lahviček zakoupených v domácích potřebách. Dobře se schovají v knihovně a vejdou se do zásuvek. Placatičku nosím i v kabelce. Peníze na pití pro mě nejsou problém. Bydlím jen s mladším synem, dceři jsem před rokem koupila byt. Jsem už léta rozvedená a před dvěma lety mi zemřel přítel, kterého jsem moc milovala. Rakovina slinivky břišní. Když onemocněl, začala jsem řešit úzkosti a deprese skleničkou vína. Napřed jedna dvě, pak celá láhev, postupně jsem přecházela na tvrdý alkohol. Můj přítel to nejspíš nevěděl. Ale sotva usnul, vytáhla jsem pití.

Věděla jsem, že je to nebezpečná berlička, ale kdo by si v takové situaci přiznal, že ho alkohol může ovládnout. Člověk si nalhává, že jenom ze slabocha se může stát alkoholik.

Po smrti přítele jsem se úplně strašně opila, to se mi předtím nestalo. Byla jsem skoro bez sebe, rozbíjela jsem nádobí a nakonec jsem svou agresi obrátila proti chudáku synovi. Zpacifikoval mě a uložil do postele. Druhý den jsem se hrozně styděla, ale že bych začala svou situaci řešit?

Přece nejsem alkoholička, říkala jsem si. Já mám přece pití pod kontrolou. Ještě se mi ráno netřesou ruce. Ale teď už to není pravda, první skleničku sotva udržím. Jakmile vylezu z postele, už sahám do svých tajných zásob. Sotva se napiju, uleví se mi. Dávám si dobrý pozor, aby zásoby nevyschly. Jednou se mi to stalo a bylo to příšerné. Zalitá potem a roztřesená jsem se v pět ráno doplazila do nejbližšího nonstopu pro flašku. Řešením by bylo vyhledat odbornou pomoc, to mi můj rozum jasně přikazuje, tak zatemněný ho ještě nemám, ale copak můžu svému synovi, dceři, sestře a mamince, které bude osmdesát a nanejvýš na Silvestra si dala malou skleničku sektu, přiznat, že jsem závislá na alkoholu? A co v zaměstnání? Všichni by se dozvěděli, že jejich vážená kolegyně je alkoholička, to se přece utajit nedá! Jak bych jim asi svůj dlouhodobý pobyt v léčebně vysvětlila? V nitru duše bych si skoro přála, aby to nějak prasklo samo a já to řešit musela. Zatím si ale kupuju hory žvýkaček, kterými pach alkoholu z úst zastírám. Jsem prostě zbabělec. A nešťastná.

Člověk si nalhává, že jenom ze slabocha se může stát alkoholik.

Blanka, České Budějovice

Odborník radí

PhDr. Petr Šmolka

Blanka už nastoupila do rychlíku, aniž by se prozíravě zajímala i o zpáteční jízdenku. Její vize „přece nejsem alkoholička“ se bohužel dost míjí se skutečností.

Nejenže je, ale navíc je už hodně daleko na cestě, ze které se bude sama opravdu jen těžko vracet.

Alkohol jí nejprve sloužil jako anxiolytikum, tedy látka snižující její úzkosti. Záhy se však propila do stavu, kdy jí alkohol nepomáhá úzkosti snižovat, ale sám je navozuje. Úzkost, že by mohly vyschnout zásoby, abstinenční příznaky, když nemá svou dávku k dispozici – proti těmto stavům byly úzkosti a deprese po neočekávaném skonu přítele jen „dětskou slavností“. Tehdy měla možná vyhledat odbornou pomoc. Pravděpodobně by nemusela klesnout tak hluboko. Budiž jí přičteno k dobru, že se za své počínání zatím alespoň stydí. Před synem, dcerou, sestrou a matkou, jakož i před kolegy v práci. Pokud ovšem nejsou zcela slepí, hluší nebo tupí, pak o jejím problému vědí své! Případnou léčbou by o kredit nepřišla, právě naopak, mohla by jej získat. Léčbu nevyhledá slaboch, nýbrž ten, kdo nalezne sílu a odvahu léčbu podstoupit. Jen je třeba udělat první krok – tu pomoc vyhledat.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky