Vyzkoušejte si, zda nemáte nomofobii, je nebezpečná, mění charakter člověka

Vědci prokázali, že v dobách, kdy smartphony neexistovaly, jsme byli šťastnější. Je to pravda? Kdo ví, každopádně miliardy obyvatel zeměkoule už bez svítící placky nedokážou přežít ani pár hodin. Je to nemoc? A co nás ještě čeká?

Zkusme si zhruba sepsat, jak vypadá 24 hodin s mobilem:

6.30: vzbudí vás. Mžouráte na obrazovku. Zjistíte, kdo napsal e-mail a které aplikace se aktualizovaly, jaké je venku počasí, jestli dal Voráček další gól, co se přes noc stalo ve světě, jak se vyvinul včerejší politický skandál.

6.45: na toaletě sjedete Facebook.

7.12: ač byste neměli, žmouláte ho v autě. Aplikace napovídá, kde je slabší provoz. Znovu prolítnout zprávy, Facebook. Pár obyčejných telefonátů.

8.21: v práci se díváte do mobilu s výmluvou, že takto si můžete zkontrolovat maily a zprávy každých pár minut. Samozřejmě Facebook.

10.03: porada. Saháte na kapsu, protože jste si museli vypnout zvonění a podvědomě vnímáte jemné záchvěvy vibračního vyzvánění. Co se děje? Už aby porada skončila.

Konec. Smartphone se vám v ruce objeví rychleji než bouchačka v ruce nejrychlejšího pistolníka.

12.11: jíte, v jedné ruce vidlička, v druhé mobil. Sjíždíte internet. A ani v klidu nedojíte, přišel e-mail a vy hned telefonujete, abyste odpověděli na dotaz.

13.42: měníte pozadí na úvodní obrazovce mobilu. Jen tak, původní je už okoukané.

15.05: povídáte si se známým, přičemž držíte mobil, ačkoli ho v ten okamžik nepotřebujete, a posouváte prstem po displeji.

16.17: mobil je na nabíječce, cítíte divný pocit, že vám něco chybí v kapse. Často sledujete stav nabíjení.

19.00: doma se rozbila pračka.

Hodinu trávíte hledáním servisu a náhradního dílu na internetu – zase v telefonu.

21.09: sedíte s manželkou u televize. Obsah pořadu v „bedně“ však není důležitý – oba na mobilu sjíždíte internet.

Sečteno: Za den jste po mobilu sáhli přibližně 150krát (v posteli, na záchodě, v práci, v obchodě, v autobuse, u televize), ukazováček 750krát ťukal na displej, palce obou rukou se 1 500krát dotkly displeje při psaní znaků v e-mailech, při vyhledávání a ve zprávách. Je tohle normální?

NOMOFOBIE A FANTOMOVÁ VIBRACE

Zvykli jsme si, že máme celý svět v dlani. Když je k dispozici internetové připojení, vyřešíte z ní téměř všechno. Nákupy, platby, zábavu, práci, vztahy. A můžete při tom klidně dřepět na záchodě.

Podle listu Psychology Today mnoho lidí ale trpí úzkostí, pokud svůj chytrý telefon ztratí z dosahu – byť jen na pár minut.

List The Washington Post před časem uvedl, že průměrný uživatel mobilu zkontroluje svůj telefon 150krát denně, přičemž závislý je už ten, kdo spustí aplikace více než 60krát denně.

A objevují se už i nové diagnózy. Třeba nomofobie (z ang. „no mobile phone fobia“), označující strach z odloučení nebo ztráty nejen mobilního telefonu, ale i signálu či datového připojení. A také tzv. fantomová vibrace – stav, kdy má člověk pocit, že jeho telefon v tichém režimu vibruje, ale přitom to není pravda.

MANŽEL ZLOBÍ, ČUČÍ DO MOBILU

„Ahoj, chci se zeptat, jestli někdo nemáte zkušenost. Manžel je závislý na mobilu, pořád ho má v ruce a pořád si s někým píše, něco čte, nevidí, neslyší. Vidí to i naši známí. Ale v poslední době pozoruji, že si nic nepamatuje. Nejenže si nepamatuje, co jsem mu říkala – to bych i chápala, že mě nevnímá. Ale nepamatuje si ani, co udělal a co kam dal. Myslíte, že to může souviset? Přijde mi, že se chová už skoro jako blázen. Díky za odpovědi,“ zoufá si na jedné online poradně mladá žena.

U dalšího příspěvku je patrná stejná zkušenost. „Mám doma to samé. A vlastně se na něj nechci a nemůžu zlobit. Za prvé nás to jeho věčné čučení do mobilu živí, a za druhé má technologie prostě strašně rád.“

„Jako psycholog bych ani neřešil závislost na mobilu, podíval bych se na to, co způsobuje, že partner utíká k mobilnímu telefonu,“ říká k tomu Mgr. Jaroslav Vacek z pražské Kliniky adiktologie 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, kde se závislostem věnují. Setkávají se tam s lidmi, kteří jsou závislí jak na drogách a alkoholu, tak s těmi, kteří propadli internetu nebo počítačovým hrám. Říká, že se na něj ani na kolegy zatím neobracel nikdo, kdo by chtěl řešit problém, že je závislý na mobilu.

„Tito lidé se dostávají do odborné péče spíše tak, že se dříve objeví v partnerské poradně, protože jim nadužívání mobilu kazí vztah,“ dodává.

RYCHLÉ A DOSTUPNÉ SLASTI

S vývojem technologií zažíváme dnes jakousi druhou „mobilní fázi“. Zatímco dříve přístroj umožňoval jen telefonování a odesílání textových zpráv, dnes je počítačem se vším všudy. Internet, aplikace, počítačové hry, sociální sítě, televize, videa, hudba. Je těžké odolat.

„Díky tomu žijeme ve světě, kde není jasné, kdy něco končí, kdy začíná,“ komentuje Jaroslav Vacek. „Je to znejisťující, protože člověk potřebuje pevné hranice. Vzniká také iluze, že máme svět v kapse. Dochází k rozmělňování vztahů, díky tomu, že můžeme kdykoli s kýmkoli mluvit. A to, i když není tolik o čem.“

Lidský mozek si na novou technologii zvykne velmi rychle a takřka vzápětí jí podlehne. V drtivé většině bez vůle k návratu do původního stavu.

„Cokoli je nám v životě příjemné, může vést k tomu, že si na to vybudujeme návyk,“ vysvětluje Jaroslav Vacek. „Ono to zpočátku uspokojuje, snižuje úzkost. Chytrý telefon působí pozitivně a dává i příjemné vzrušení. A zatímco opiáty nebo alkohol působí v těle přímo na centrum slasti, u technologií a jiných nelátkových závislostí odborníci přicházejí na to, že okruhy mozku, které jsou zodpovědné za prožívání slastí, jsou u těchto technologií aktivovány zprostředkovaně.“

VYSÁVÁ ENERGII?

V souvislosti s nadužíváním chytrých mobilních přístrojů se hovoří o zdravotních rizicích, jako jsou vlivy záření (jisté studie nedoporučují držet mobil příliš dlouho u ucha, pánové by ho neměli nosit často v kapse), někteří odborníci se však navíc domnívají, že pohlcuje naši energii. Zajímavý byl experiment s nemocnými dětmi v USA, kdy polovině z nich lékaři zkusili říkat, že proto, aby se uzdravily, si nesmějí hrát s mobilem nebo s tabletem. Ukázalo se, že se uzdravily v průměru o den a půl dřív než děti, které mobil k dispozici měly! Jako kdyby z nás tyto technologie vysávaly energii a pohlcovaly naši pozornost.

I tak se odborníci nedokážou shodnout nad tím, zda lze nadužívání mobilu označit jako závislost. „Když se objeví zmínka o tom, že existuje něco jako závislost na mobilu, je to odbornou veřejností smeteno ze stolu,“ popisuje Jaroslav Vacek. „Vždyť jsme také už závislí na elektřině, na autech. Závislost na mobilu ani není nikde definovaná v medicínském manuálu. V USA přiřadili k patologickému hráčství a drogovým závislostem pro výzkumné účely ještě závislost na online hrách, ale ne závislost na mobilu jako takovou. Podle Mezinárodní klasifikace nemocí by šlo o diagnózu F63.8 – jiné návykové impulzivní poruchy.“

UŽ NAPŘÍČ VĚKEM

Jaroslav Vacek si také všímá, že když se moderní technologie včetně mobilu vyrojily, problémy se týkaly hlavně adolescentů, případně mladých mužů. To už dnes dávno neplatí. Chytrý telefon je všudypřítomný, seniory nevyjímaje. Pořád ale platí, že dospívající patří k rizikovějším.

Kdy by se tedy už mohlo mluvit o problému? „Závislost musí být nepříjemná, už to musí být bolístka,“ tvrdí Jaroslav Vacek.

„Chci s tím něco dělat, jenže ono to nejde. Chtěl bych mobil odložit, a nezvládám to. Komplikuje mi život. Když dlouho do noci hraji hry nebo sleduji pornografii, může se mi stát, že ráno nebudu moct vstát do práce. Pořád platí, že výše popsané jevy jsou zprostředkované. Není na první pohled zjevné, kdy za následky může mobil, a nakolik hrají roli další faktory. I z toho důvodu se pořád pochybuje, jestli to je, nebo není závislost,“ dodává.

Každých 18 minut využíváme v průměru svůj chytrý telefon k psaní zpráv, hraní her nebo surfování po internetu. U 10 % lidí to je dokonce každých 10 minut!

30 % času strávených se smartphonem v ruce nám zabírá používání komunikačních aplikací.

53 % všech uživatelů mobilních telefonů může podle odhadů odborníků postihovat nomofobie (strach ze ztráty mobilního signálu). Historie Cesta ke smartphonu

První mobilní telefony pro veřejnost se začaly objevovat už v 50. letech 20. století v USA – zpočátku byly prodávány jako vybavení automobilů.

První komerčně dostupný mobilní telefon se zrodil před více než 30 lety v New Yorku: zasloužila se o něj americká Motorola v roce 1983. Vzhledem k obřím rozměrům se mu přezdívalo „cihla“. Stál skoro 4 000 dolarů.

Během tří desítek let se tato zařízení proměnila téměř k nepoznání. V počátcích byl kromě Motoroly lídrem finský výrobce Nokia, který pochopil, že mobil může být i módní doplněk a vyjadřovat individualitu svého majitele. Nokia 5110 už dostala do vínku výměnné barevné kryty nebo možnost umístit na displej jednoduchou ikonku dle vlastního výběru. V té době se v mobilu začal hrát „had“.

Co bude dál?

Futuristické vize naznačují, že technologie chytrého telefonu se budou propojovat s naším tělem. Jestli to začne různými snímači, lze jen těžko odhadnout. Jakékoli výstřelky s čipy pod kůží se zatím nesetkávají s nadšením.

Terapie, pokud v tom lítáte. Digitální detox

Jako rizikové lze třeba považovat, když člověk kontroluje svůj profil na Facebooku 20krát za den a je velice sklíčený, pokud nikdo během dne neokomentuje jeho příspěvek. K tomu se přidává tzv. kybernetická izolace: s pomocí chytrých telefonů se dál izolujeme ve vakuu kybernetického prostoru a častěji komunikujeme s přáteli elektronicky než osobně. Co dělat?

1. * Musíte si uvědomit, že užívání mobilu narušuje váš život (nemáte čas na děti, partnerku, apod.).

2. * Mobil v dnešní době zahodit nemůžete, a tak ze začátku odinstalujte alespoň aplikaci (Facebook, Twitter, hry), na které jste závislí.

3. * Pokud máte problémy s tím, že vás aplikace svádějí nadále, využijte funkce rodičovského zámku a zablokujte si možnost instalace či prohlížení.

4. * Vytvořte si denní program tak, abyste se ve volném čase těšili na běžné činnosti. Snažte se virtuální realitu nahradit skutečnými prožitky.

5. * Kupte si laciný mobil, který umí jen telefonování a posílání SMS zpráv.

NOVÉ ZÁVISLOSTI

Poruchy chování a psychické problémy v dnešní době způsobují další, na první pohled nevinné fenomény. Náchylnější jsou samozřejmě ti, u nichž se vyskytují jiné psychické poruchy.

NETHOLISMUS – zahrnuje nadužívání internetu, problémové užívání počítače nebo patologické hraní her. Nakolik je to závislost, porucha nebo přehnaný zájem, se odborníci přou. První obsáhlejší vědeckou práci na toto téma publikovala Margaret Shottonová v roce 1989. Ve své studii sledovala závislost na počítači u dobrovolníků z Velké Británie, kteří se sami za závislé označili. Pojem závislost na internetu vyslovil poprvé newyorský psychiatr Ivan Goldberg v roce 1995.

CYBERSEX NEBO SEXTING – sexuální vyjadřování pomocí elektronické komunikace a časté sledování porna. Občas o ně zavadí každý. Háček je v tom, že v některých případech může jít už o nutkavé jednání a člověk se na tyto aktivity upne více, než je zdrávo, nebo za ně utrácí velké peníze.

PRINCIP ZÁVISLOSTI

Konkrétní věc (v tomto případě mobil) nás uspokojuje natolik, že nepotřebujeme uspokojovat další své potřeby.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky