Štěstí versus beznaděj
Kristin a Matt byli štěstím bez sebe, když se potvrdilo, že se do pár měsíců stanou rodiči. První polovina těhotenství probíhala ukázkově, všechna vyšetření dopadla dobře a lékaři neměli jedinou výtku. Jenže pak přišel čas na velkou kontrolu na přelomu devatenáctého a dvacátého týdne. "Přehlédli jsme chromozomální změny, někdy není snadné je odhalit. Plod trpí dwarfismem!" V tu chvíli rodiče cítili nelidskou bolest a zklamání. Stále se snažili zjistit, kde udělali chybu. Nebyla to jejich vina. Malý Asher byl v hledáčku přiznaných rizik a nedokázal jim odolávat a bojovat s nimi.
Měsíce hrůzy
S vidinou, že klouček nepřežije do porodu nebo zemře krátce po něm, Kristin prožila zbytek těhotenství ve stresu, strachu a beznaději. Nedokázala se smířit s tím, že není schopná předat život a nosí v sobě uzlík, který nebude mít možnost poznat svět a lásku. Pravidelně docházela na všechny povinné prohlídky a dokola poslouchala děsivou diagnózu. Jako by jí znovu bodali do otevřené rány.
'Vy jste mi nedávali naději?'
Překvapení
Termín porodu se nezadržitelně blížil a nastávající rodiče se pomalu smiřovali s nepřízní osudu. Mysleli si, že jsou připravení na všechno, ale překvapení na porodním sále nebrala konců. Narodil se kluk jako buk.
Asher se narodil s nižší porodní váhou i menším vzrůstem, ale po pár týdnech pod lékařským dohledem všechno dohnal.
Na délku měl úctyhodných 40 cm a ručička váhy se zastavila těsně pod třemi kilogramy. Křičel a vzpouzel se, chtěl o sobě dát vědět. "Mámo, táto, to jsem vám vytřel zrak, co? Jsem tady a čekám na tu slibovanou nálož lásky!" Jak řekl, tak se stalo. Poslední měsíce sváděl boj s chromozomy a evidentně vyhrál.
Ne všechny prognózy mohou být pravdivé. Stejně jako existuje riziko, že dítě "podědí" genetickou vadu, i lékaři se mohou zmýlit a splést se v úsudku. I když Asher výškový i váhový deficit už dohnal, na stres, kterým si rodiče museli projít během těhotenství, zřejmě nikdy nezapomenou.