Začíná to ve školce
Do tří let věku dítě bere ostatní děti spíš jako společníky na hraní, než jako přátele. Nejdůležitější je pro něj nejbližší rodina. »Jak to chodí« se začne učit až v mateřské škole. Tam je samo za sebe, bez mámy, ke které by se schovalo. Tráví poměrně dost času se svými vrstevníky. Mezi dětmi najdeme celou řadu osobností a tedy i různé způsoby chování. Dítě se právě tady učí, co je to být součástí kolektivu, jak se začlenit mezi ostatní, jak s nimi vyjít. Učí se pravidlům a určitému řádu.
Vcítění se do druhých
Ve školce by si dítě mělo osvojit jedno z nejdůležitějších pravidel společenského chování. To znamená schopnost vcítit se do druhých. Když chce nějakou hračku se kterou si hraje jiné dítě, musí o ni poprosit. Stejně tak se samo musí naučit o hračky dělit. Nic neřeší příkazy typu »okamžitě dej to auto Pepíkovi«. Prcek musí pochopit, že Pepík bude smutný, když mu hračku nepůjčí a příště mu to s gustem oplatí. Naopak rozdělí-li se ochotně, to samé může příště čekat od kamaráda. Přestože se ve školce naučí dítě základy, přátelství v předškolním věku jsou ještě nestálá a každý den se mění.
|
| Než půjdu do školy, Fragment Než se vaše dítě vypraví do školy, můžete mu pomoct zlepšit soustředění, rozvinout kreativitu a důslednost pomocí některého z řady sešitů Než půjdu do školy. Kocourek Fragmentík vás provede nejrůznějšími úkoly v některém z dílů Už to mám, Už to zvládnu či Už to umím. Připravené dítě pak bude i lépe zapadat do kolektivu. Cena: od 52 Kč |
Škola – potřeba být součástí party
Školní děti již navazují hlubší přátelství. Je pro ně velmi důležité patřit do nějaké skupiny podobně smýšlejících kamarádů. Učí se začlenit do společnosti, řešit konflikty i znát hranice, kam až můžou zajít. Objevují své schopnosti. Získávají zkušenosti a vyměňují si je navzájem. Formuje se jejich osobnost a postupně se pomalu odpoutávají od rodičů. Utvářejí si vlastní názory, přestože jim vysoce záleží na mínění a názorech ostatních členů party.
Dítě outsider = vážný problém
Děti, které z nějakých důvodů (odlišnost, nízké sociální zázemí, nesmělost) nejsou přijaty do kolektivu ostatních, mají zaděláno na celoživotní problém. Dusí se pocity méněcennosti, mají velmi nízké sebevědomí. Jejich schopnost navazovat sociální kontakty se rovná nule. Tento handicap si s sebou odnášejí do dospělosti. Neumí prosadit vlastní názor. Bývají terčem šikany od kolegů v práci. V partnerských vztazích je obvykle čeká také fiasko. Vztahy jim ničí jejich chorobná žárlivost, nebo psí oddanost partnerovi. Trpí celou řadou neurotických poruch. Často se u nich objevují různé formy fobií, nebo závislostí všeho druhu. Nepodceňujte proto význam kamarádů a dětem je nezakazujte, jsou totiž pro jejich život důležití.