Důsledky naší liknavosti, potkáváme každý den na ulicích. Špinavé, zrezlé věci, kterým se auto dá říkat jen s největší dávkou sebezapření. Někdy jsou důsledky mnohem fatálněšjí. O tom zas mluví statistiky.
Já vám povím svou historku. I když o auto bylo pečováno a závada, která mě málem zabila, byla způsobena jen stářím a prakticky nezjistitelná. Budiž vám varováním, že zanedbat se nesmí nic a připraveny musíme být i na to, co nás ani ve snu nenapadlo.
Mé první auto byla Matylda, mezi širokou veřejností známá jako Škoda 120.
Byla to babička, ale jezdila dobře. Svého času dokázala vyjet na Kleť až pod rozhlednu, když tam ještě byl sníh a místní nám tvrdili, že bez řetězů to nedokážeme! Taky mě zvrhlým způsobem bavili řidiči o mnoho let mladších fár (ano vedle Matyldy bylo skoro všechno fáro, ale ona měla srdce), kteří se vždy na dálnici probrali ze spánku, když je předjela stařičká škodovka a oni začali zuřivě šlapat na plyn. Protože to byla pohana (asi tím utrpěly jejich už tak malé penisy, jinak tomu nerozumím)!
Po několika letech věrné služby mi ale Matylda připravila nepěkné překvapení a bez úhony jsem vyvázla jen díky svému Andělu strážnému. Tenkrát se pořádně zapotil.
Sobotní odpoledne. Poloprázdná dálnice. Krásné letní počasí. Na půl cesty mezi Prahou a Mladou Boleslaví se něco stalo. V první chvíli jsme nevěděla co. Rychlostí asi 100 km/h jsem vyfuněla táhlý kopec, když tu najednou auto začalo lítat ze strany na stranu, pak hodiny - až Matylda přistála. Zastavila naprosto geniálně v odstavném pruhu, jen v protisměru. Kdybych chtěla, tak to nedokážu.
Otřesená jsem vylezla z auta, a cyklista, který jel po okresní cestě, která v těch místech vede hned vedle dálnice mi s třesoucím hlasem i rukou říká: „Slečno, támhle do lesa vám odlítlo kolo!“ To už začali zastavovat i řidiči jedoucí za mnou a s nazelenalými tvářemi se mě ptali, zda jsem v pořádku a zda nepotřebuju zavolat pomoc.
Musím přiznat, že v tu chvíli jsem byla úplně klidná. Trpím opožděným šokem, takže se složím vždy tak hodinu po krizové situaci. Proto ta stále dobrá nálada.
Podělovala jsme všem, zavolala odtahovku a šla hledat kolo. To jsem našla v lese, asi 100 metrů od nehody. Pak jsme si sedla do příkopu (bylo fakt hezky) a v klidu si četla. A bavila se udivenými tvářemi řidičů.
Už to nebudu protahovat. Matylda šla do měsíce z domu. Kolo neulétlo, protože bylo špatně přidělané, ale protože se urvalo v ose. Jak jsem psala na začátku, byla to nezjistitelná závada.
Auto
Auto a první jarní výlet: Jak se připravit
Teď ta jarní údržba, kterou už nelze odkládat, neboť počasí přímo láká k delším výletům:
Auto, pokud nestálo celou zimu v garáži, dostalo pořádně zabrat – sůl, štěrk, vlhkost. Vše je živná půda pro rez.
- Auto musíte pořádně umýt, hlavně zespodu. Nejlépe vysokotlakou tryskou, aby se sůl dostala ze všech škvír a štěrbin. Poproste známého, který má doma rampu. Jinak alespoň vezmete za vděk myčkou.
- Pořádně umyjte i kapotu. Pak zkontrolujte lak. Létající štěrk mu obvykle dá pořádně zabrat. Všechna místa, která jsou poškozená, očistěte jemným šmirgl papírem. Pak je natřete olejovou barvou, která zabraní další korozi. Nakonec naneste původní barvu ve spreji. Dá se koupit v obchodech barvy-laky, nebo vám ji namíchají.
- Kdo máte své auto opravdu rádi, naneste nějaký kvalitní ochranný vosk. To je ostatně dobré i na zimu. Mě osobně se výborně osvědčila řada Platinum, kterou propaguje sympaťák Horst v teleshopinku. Fakt!
- Nezapomeňte si vyměnit zimní pneumatiky za letní.
- Dále je třeba zkontrolovat a doplnit provozní kapaliny a olej.
- Pokud máte dražší auto, není od věci navštívit autorizovaný servis, kde vám auto komplet zkontrolují. A této době autoservisy nabízejí různé jarní akce, takže můžete nějakou kačku ušetřit.