Možná jste se narodila jako mistryně společenských her všeho druhu. S každým dokážete prohodit pár slov, ať už jde o sousedku, vietnamského zelináře, kadeřnici nebo vašeho souseda na sedadle v autobuse. Znáte podrobnosti ze života všech svých kolegů z práce, flirtujete, kudy chodíte a pojem „trapné ticho“ je vám zcela neznámý a nepochopitelný.

  • Anebo to máte právě naopak.

Se sousedkou i se zelinářem se jen slušně pozdravíte, u kadeřnice zarytě mlčíte a před sousedem v autobuse se schováte za rozečtenou knížku. Netroufáte si sama oslovit cizího člověka a když je potřeba (třeba na večírku) udržovat nezávaznou konverzaci, během trapných odmlk se propadáte studem.

V tom prvním případě jste extrovertní typ a s tímhle nastavením své osobnosti jste nejspíš vcelku spokojena. Patrně nikdy v životě jste nezatoužila být více uzavřená a méně společenská. V případě číslo dvě jste introvert. A i když můžete vést velmi šťastný život v harmonii se svou osobností, nejspíš jste si někdy – třeba během dospívání – zažila období, kdy jste si zoufale přála se změnit. Možná jste si připadala nudná. Anebo jste se bála, že vás tak vidí ostatní. Toužila jste být extrovertní, žoviální, bezstarostně upovídaná.

Vyjděte z ulity

Ačkoliv na introvertní povaze není oproti extrovertní nic méněcenného (naopak, má řadu předností: introverti například nejsou tak povrchní a mívají originálnější nápady), pravdou je, že introverti se se svým nastavením častěji a víc trápí. Ve společnosti, která nás všechny nutí, abychom se uměli „prodat“, je extrovertní chování výhodou. Často je důležitější, zda umíme své okolí přesvědčit o svých přednostech, než ty přednosti samotné...

Podle nejnovějších vědeckých výzkumů se navíc i nejzapřisáhlejší introverti cítí šťastnější, když na krátkou chvíli přestoupí „na druhý břeh“ a chovají se a jednají jako extroverti.

  • Psycholog William Fleeson uveřejnil v časopise Journal of Personality and Social Psychology výsledky studie, během níž zkoumal měnící se nálady několika stovek lidí během několika týdnů. „Každý, doslova každý účastník studie se cítil šťastnější ve chvílích, kdy se choval extrovertně, než v okamžicích, kdy se choval introvertně,“ píše Fleeson. „Platí to i pro zaryté introverty.“

Dokonce i velmi nesmělí a zamlklí lidé si odnášejí úsměv a jsou více spokojeni sami se sebou, když se přiměji například prohodit pár vět se sousedem nebo trafikantkou.

Pár tipů, jak zvládnout nezávaznou konverzaci:

  1. Ptejte se. Nejlepší odpovědi dostanete na ty nejjednodušší otázky.
  2. Mluvte o tom, co zajímá vás oba. Tedy třeba o tom, že sousedé zapomínají zamykat domovní dveře. Nebo o tom, jak se u vás před domem špatně parkuje.
  3. Držte se posledních 24 hodin, doporučuje komunikační teoretik Robbie Vorhaus na svém blogu Vorhaus.com. O dnešním počasí. O včerejším fotbalovém zápase. O celebritě, kterou právě dnes propírají v Blesku.
  4. Poslouchejte toho druhého a reagujte na to, co říká. Je to zdvořilejší a také snadnější, než neustále vymýšlet nová témata.
  5. Zanadávejte si spolu. Američané sice v konverzačních příručkách doporučují držet se pozitivní stránky věci, ale v Čechách v tomto směru platí trochu jiná pravidla.

A o čem se v takových situacích nejčastěji bavíte vy?