Diskutujte: Jaké zkušenosti máte s učiteli svými nebo svých dětí? Učíte sami? Jaké jsou vaše zkušenosti s tímto oborem?

Jitce je 27 let, pracuje jako učitelka pro 1. stupeň ZŠ v jedné z menších základních škol na okraji Prahy. Má vysokoškolské pedagogické vzdělání. „Ze spolužáků, kteří jsme byli na škole, nás učí asi jen půlka,“ říká. Jitka jako první odpověděla na naše otázky, díky kterým budeme pravidelně propátrávat další a další povolání.

Uvítáme, když na náš "Dotazník" odpovíte (odpovědi pošlete na adresu divisova@sanoma.cz s heslem Povolání) a pomůžete tím třeba i zrušit předsudky, které ostatní lidé vůči vašemu povolání mají.

Mohlo by vás zajímat: Móda: Hvězda školy nebo 6 tipů, jak zvládnout úkoly bez stresu.

DOTAZNÍK KAFE.CZ

Povolání: učitel/učitelka 1. stupně ZŠ

- V kolik hodin ráno vstáváte?

Mám to kousek, takže kolem půl sedmé. Nemám ráda ranní spěch a taky se věčně bojím, abych nezaspala. Přestava, že na mě čeká třicet dětí ve třídě a honem musí zaskočit kolegyně, ta mě vážně děsí. Vlastně... Tenhle rok mám ve třídě nově 34 dětí. To je maximum, které povoluje zákon, naše škola se potýká s nedostatkem financí, a tak jsme slučovali třídy. Mám z toho opravdu strach, přestože už učím třetí rok. Tolik žáků jsem ještě neměla a bojím se, že se jim nestihnu věnovat tak, jak bych si představovala. Budu to mít o to těžší, že mám prvňáky. Souhlasím se slovy předsedy Asociace pedagogů základního školství Jaroslava Štercla, který v médiích řekl, že kvalita výuky by mohla postupem času brát za své. Vynasnažím se, aby se mi to nestalo, ale nevím, jak to zvládnu.

- Co vám na vašem povolání nejvíc vadí?

Nerada bych, aby si to vykládal někdo špatně, ale... Chlapi. Ve sborovně jsme samé ženy a takový kolektiv má své nevýhody. Určitě by se nám nějaký muž do kolektivu hodil, aby to bylo vyváženější.

- Jaký máte plat?

Něco málo přes dvacet tisíc. Průměrná hrubá mzda učitele na prvním stupni základní školy je kolem 25 tisíc korun.

- Které chvíle jsou ve vašem zaměstnání nejnepříjemnější?

Nesnáším dozory ve školní jídelně, kde se potkává první stupeň se druhým. Se žáky druhého stupně mám potíže, vůbec mě nerespektují. Jeden z nich mi už za zády řekl: „Krávo“ a já dělala, že ho neslyším. To není vůbec dobře, ale neuměla jsem to v tu chvíli řešit.

- Kdy jste se v práci nejvíc nasmála?

Nad jednou písemkou z vlastivědy. Přestože jsem žákům několikrát vysvětlila, že jezero je přírodního původu a rybník dílem lidských rukou, popsala mi jedna žákyně rozdíl takto: „Jezero je hubené a táhne se do nekonečna, kdežto rybník je dokola a stojí na místě:“ Netuším, kde to ta holčička vzala.

- Máte deformaci z povolání?

Asi ano, i když se tomu divím, přece neučím ještě tak dlouho. Řekla jsem příteli, když jsme plánovali společnou dovolenou: „A nyní si to, zopakujeme.“ Občas se mi to stane. Zatím se tomu směju, ale trochu mě děsí, co bude za pár let.

- S jakým nejčastějším předsudkem vůči svému povolání se setkáváte?

Spousta lidí nám závidí prázdniny, ale není to takový med, jak by se mohlo zdát. Dovolenou mimo prázdniny si brát nesmíme, nebo je to jen obtížně proveditelné. Sebemenší nemoc a absence je okamžitě znát na plnění plánu výuky a také za vás musí zaskočit kolegyně. Dovedete si představit, jak jsou nadšené.

You need to upgrade your Flash Player