1. krok: třídění

Nejlepším vodítkem pro roztřídění špinavého prádla jsou symboly pro ošetřování, které poskytují základní informace o maximální možné teplotě a pracím programu.

• Rizikem při volbě příliš vysoké teploty nebo nevhodného programu je nevratné poškození – oblečení změní barvu, srazí se nebo změní svůj původní vzhled.

• Důležitou roli hraje barva oděvu. Různobarevné textilie se mohou vzájemně obarvovat, proto je nezbytné rozdělit zvlášť prádlo bílé, světlé a tmavé barevné prádlo. Že tmavé se pere s tmavým, světlé se světlým, asi není třeba zdůrazňovat.

Opatrnosti není nikdy dost

• Špinavé prádlo by se nemělo příliš dlouho skladovat. Staré skvrny se totiž odstraňují mnohem obtížněji než čerstvé.

• Vlhké prádlo, například propocené sportovní oblečení, je nejlépe vyprat ihned nebo je nejprve pověsit, aby uschlo.

• Nezapomeňte vyprázdnit kapsy.

• Barevný, potištěný nebo velmi citlivý textil před praním obraťte naruby.

• Zipy na oblečení vždycky zapněte.

• Drobné a citlivé kousky prádla je dobré před praním vložit do síťky na jemné prádlo. Tím ho ochráníte před poškozením.

2. krok: přípravky

Obecně si v obchodě můžete vybrat z pěti skupin pracích prostředků. Po jakém sáhnete, to záleží nejen na druhu vlákna, barvě, ale také na použití pracího programu, a tím i teplotě praní. Dávkujte ho podle tvrdosti vody a stupně zašpinění. Informace o dávkování (standardní pračka 4–5 kg prádla) jsou uvedeny na každém balení pracího prostředku.

• Bílé nebo stálobarevné prádlo perte v univerzálních pracích prášcích a gelech, které jsou účinné při všech teplotách, tedy od 30 °C do 95 °C. Obsahují bělicí složky a optické zjasňovače (například Palmex intensive, Ariel Mountain Spring, Denk mit Ultra Sensitive).

• Prací prostředky na barevné prádlo označené Color lze použít pro teploty od 30 °C do 60 °C. Jsou určeny pro všechny tkaniny jak z přírodních, tak syntetických vláken s výjimkou vlny a hedvábí. Obsahují zejména látky, které barvy fixují a zajišťují, aby se různobarevné oblečení navzájem neobarvilo (například Persil color, Lanza mýdlové vločky Color, Rex color).

• Na jemné prádlo použijte speciální přípravky, jen tak nedojde k jejich poškození či vyblednutí barev. Díky unikátní receptuře vytváří velké množství pěny, která snižuje mechanické namáhání vláken během praní. Na trhu existují různé varianty těchto pracích prostředků, které se liší podle toho, na jaké prádlo se mají použít. Varianty Color pečují o barevné prádlo (například Perwoll Color Magic, Woolite Color, varianty Black (například Perwoll Black Magic, Woolite Black Magic) udržují intenzitu černého prádla.

• Pro praní vlny, hedvábí a podobných materiálů byste měli použít speciální prací prostředek určený právě na tyto určité druhy tkaniny. Běžný prací prostředek je zásaditý a třeba vlna by se po jeho použití srazila. Speciální prací prostředky (například Perwoll Balsam Magic, Norit – Balsam, Lovela Woolite Balzám, Sensa klubíčko) se vyznačují velkou pěnivostí zaručující jemnou péči.

• Namáčení nezatracujte! Sice už vyšlo z módy, a to díky účinným moderním pracím prostředkům, ovšem někdy může být prádlo tak silně znečištěné, že ho bez pomoci namáčení prostě dočista nevyperete. K namáčení můžete použít tekutý univerzální prací prostředek, který se dá nanést přímo na skvrny (například Palmex intensive Color gel na barevné prádlo) nebo třeba tradiční Namo.

• Potřebujete-li přeprat pár kousků oblečení v ruce, stačí voda teplá maximálně 40 °C. Proto použijte přípravky s dokonalou rozpustností na jemné prádlo, nejlépe ve formě gelu.

3. krok: praní

Praní prádla v pračce je poměrně náročné na spotřebu elektrické energie i vody. Běžné pračky potřebují na vyprání 4–5 kg prádla až 100 litrů vody a 1,5–2 kWh elektřiny. Moderní typy do 40 litrů vody a 0,9 kWh elektřiny. Průměrná roční spotřeba energie na praní prádla v běžné domácnosti se tak pohybuje kolem 500 kWh a 20 tisíc litrů vody. Je možné při praní ušetřit?

• Využívejte raději celou kapacitu pračky. Při praní polovičního množství prádla nebo i při praní tzv. úsporným programem se spotřebuje téměř stejné množství energie i vody.

• Omezte teplotu prací lázně z 90 °C na 60 °C, tak ušetříte až 25 procent energie.

• Používejte prací prostředky, které jsou účinné i při nižších teplotách. Úspora energie vyrovná vyšší cenu prášku.

4. krok: aviváže

Naše praprababičky praly mýdlem na valše a žádné změkčující prostředky nepotřebovaly. První aviváže přišly na svět spolu s automatickými pračkami, chemickými pracími prostředky a syntetickými vlákny. Proč vlastně? Předně aby snížily antistatický náboj u prádla z umělých vláken, dále aby zjemnily běžné přírodní tkaniny, dodaly jim vůni a usnadnily žehlení.

• Jak si aviváž správně vybrat? Asi nejdůležitějším kritériem je měkkost a stálost vůně. Obecně platí, že známé aviváže velkých výrobců (například Quanto, Silan, Denk mit halasso feeling, Lenor) splňují všechno, co se od nich očekává: prádlo je pěkně nadýchané, voní až několik týdnů a žehlení je hračkou.

• Máte-li miminko nebo někdo v rodině trpí alergií a vy přesto chcete, aby i jeho prádlo bylo krásně heboučké a voňavé, potom používejte pouze speciální aviváže s jemným složením, které jsou přímo vyvinuty pro malé děti a lidi s mimořádně citlivou pletí (například Lovela, Silan Sensitive, Ecover, Denk mit aviváž pur pro citlivou pokožku).

• Kdy se aviváže raději vzdát? Je nesporné, že zhoršuje savé schopnosti ručníků – čím je jemnější, tím méně vody nasaje. Další případ, kdy je měkké a jemné prádlo opravdu nežádoucí, je speciální outdoorové oblečení, které má různé savé a voděodolné vlastnosti a použití aviváže by je mohlo poškodit.

5. krok: sušení

Nejen kvalitní prací prášek a aviváž nebo správně zvolený prací program, ale i způsob sušení rozhoduje o tom, jestli bude čisté prádlo opravdu dokonalé.

• Prádlo usušené venku na čistém vzduchu a na sluníčku získá specifické aroma a pocit vzdušné čistoty. Na šňůrách natažených na zahradě mezi stromy či na různých konstrukcích ve stylu „udělej si sám“ bezmocně se klátících ve větru prádlo jistě také usušíte, ale to už je minulost. Dnes jsou moderní praktické skládací venkovní sušáky, které po použití jednoduše sbalíte a déšť ani vítr jim neublíží.

• Elektrické sušáky prádla si získávají stále více příznivců. Je to dáno komfortním způsobem sušení, kdy se nemusíte spoléhat na to, jaké je venku počasí a prádlo je suché během chvilky.

• Pořídíte-li si sušičku prádla, potom nebudete při sušení prádla závislí na tom, jaké je právě počasí nebo jestli máte kde vyprané prádlo sušit. Navíc trička, mikiny a mnoho druhů košil a kalhot můžete po vyndání ze sušičky hned uložit do skříně. Sušení v sušičce prádlu také dodává hebkost a měkkost, i když nepoužijete aviváž. Hlavní výhodou je hygiena prádla. Můžete se spolehnout, že žádný smog či popílek se na vašem prádle neobjeví. O dětském oblečení ani nemluvě. Na zdravém venkovském vzduchu se zase v prádle sušeném venku mohou usazovat pyly, které způsobují alergie.

Po stopách čistoty

Když se lidé začali oblékat do tkaných oděvů, začala historie praní. Tehdy se prádlo namáčelo do vody, otloukalo o kameny nebo se po něm v kádi šlapalo a dupalo tak dlouho, až se oděv zbavil všech nečistot. Potom se máchalo v čisté vodě, vyklepávalo prutem a sušilo. Postupem času si lidé praní ulehčovali přidáváním různých látek do vody. Vyprání měla usnadnit i hlína, popel či zvířecí tuk.

Ve starověku se jako prací prostředek používala moč, lidská nebo zvířecí. Její čisticí vlastnosti jsou dány produkcí zásaditého uhličitanu amonného vznikajícího při fermentaci moči. První zmínky o takovém praní prádla pocházejí z Orientu, odkud se tento způsob rozšířil i do západních zemí.

Mýdlo se jako prací prostředek začalo v Evropě používat ve 12. století. Ruce a nohy postupně začaly nahrazovat různé tlouky podobné velké vařečce vyřezané z tvrdého dřeva.

V době renesance bylo nutností běloskvoucí plátno, a tak se zvýšil význam mýdla. V městech vznikla řada prádelen, ovšem většinou ženy praly doma, což bylo fyzicky i časově nesmírně náročné. Prádlo bylo třeba namočit, vyvařit a mlátit, pak znovu namočit, vyždímat a vysušit na suchém vzduchu. Zbytky mýdla se rozdávaly chudině, protože mýdlo bylo v té době pro většinu lidí stále ještě cenově nedostupné. Revoluci ve výrobě mýdla způsobil až v roce 1791 chemik Nicolas Leblanc, kterému se podařilo získat ze soli prací sodu.

Pomoc pradlenám přinesla valcha – vyráběly se ze dřeva, mramoru, skla, plechu, pálené hlíny apod. Dalším pomocníkem byl také zvon. Ani ty však nedokázaly odbourat namáhavou ruční práci.

Během 18. století se objevovaly první pokusy o vyrobení pračky pro domácnost. V roce 1782 Angličan Henry Sidgier sestrojil prototyp bubnové pračky. K většímu rozšíření však došlo až po první světové válce, kdy byl k pračkám přimontován malý ruční lis, který mezi dvěma otáčejícími se pryžovými válečky vytlačoval z prádla vodu, a vznikla tak první ždímačka. Ovšem největším zlomem byla elektrifikace domácností, která se dotkla i techniky praní. První elektrickou pračku zkonstruoval Alva Fischer v roce 1906.

Dějiny syntetických pracích prostředků začínají na počátku 20. století. K prvním pokusům došlo kolem roku 1880, ale šlo „jen“ o rozemleté mýdlo. O skutečném pokroku se dá mluvit až tehdy, kdy se v pracím prostředku zkombinovaly prací a bělicí složky – první „samočinný“ prací prášek na světě, který funguje bez chlóru, uvedla společnost Henkel & Cie na trh v roce 1907. Prací prostředky se od té doby stále vyvíjejí a firmy postupně nabízejí produkty pro konkrétní účely, typ praní, tvrdost vody, typ látky či stupeň znečištění.