Iveta: Manžel vede dvojí život. Nestačím mu, touží být někdo jiný!

Václav byl moje životní láska. První chlap, kterému jsem opravdu věřila. Vzali jsme se po dvouleté známosti a téměř tři roky jsme manželé. Ale možná už brzy nebudeme.

Láskyplný, spolehlivý, zodpovědný, tolerantní a vtipný - tak jsem Václava po celé roky vnímala. Měli jsme občas drobné spory, jak už to mezi partnery bývá. O nic zásadního ale nešlo, naše neshody se většinou týkaly investic do provozu domácnosti a nakonec jsme se vždycky nějak dohodli.

Byla jsem šťastná. A Václav? Zřejmě vyžadoval ke štěstí i jiné podněty než milující manželku a klidný domov. Potřeboval ještě jeden život. Virtuální. Přišla jsem na vše úplnou náhodou, když jsem otevřela jeho e-mailovou poštu.

A já mu věřila!

Potřebovala jsem jeden kontakt, který jsem si omylem smazala. Nejsem žádná stíhačka a vždycky jsem respektovala jeho soukromí, protože jsem mu věřila. To, co jsem objevila, mě ale šokovalo.

Václav si dopisoval s několika ženami, většinou manažerkami na vysokých postech. Vystupoval jako svobodný muž, umělec na volné noze a změnil si samozřejmě i jméno. Seděla jsem konsternovaně u počítače a nemohla tomu uvěřit. Tohoto člověka jsem neznala!

Nedokázala jsem se od pošty odtrhnout a jako v transu četla dál. Ženy se Václavovi svěřovaly se svými nejniternějšími pocity a touhami, s vášnivými erotickými představami, které by nejspíš nebyly schopny při osobním rozhovoru vůbec vyjádřit.

Z dopisů vyplývalo, že se s ním nikdy osobně nesetkaly a ani po tom netouží. V záchvatu sebetrýznění jsem projela odeslanou poštu. Václav jim poskytoval útěchu a rady! A vyznával lásku! Některým složil dokonce milostné verše. Netušila jsem, že v něm dřímá básnický duch.

Seděla jsem u počítače a plakala. Hlasitě jsem naříkala a vzlykala. Asi dlouho, nevím, ale Václav mě po příchodu z práce nalezl plačící u své otevřené pošty.

Prosil mě, co dál?

Okamžitě mu došlo, co se stalo. Nezlobil se, zhroutil se. Začal mě ujišťovat, že mě miluje a nemůže beze mě žít. Že jeho virtuální lásky nemají nic společného s naším životem. „Miláčku, tohle je jenom takový sen, ty jsi moje realita, moje životní jistota.“ „A k čemu takový sen potřebuješ? Ty se mnou nejsi šťastný? Vždyť jenom lžeš, mně a těm ženám taky, když předstíráš, že jsi někdo jiný a vyznáváš jim lásku! Život se mnou je asi nuda, co? Stereotyp, ze kterého utíkáš!“

Klečel přede mnou, po tvářích mu tekly slzy a vypadal bezbranně. Jenže mě se zmocnil vztek. „Víš co? Seber se a vypadni! Sbal si svoje krámy a zmiz!“

Přemlouval mě, ujišťoval, plakal, kál se. Najednou mi připadal směšný. Malý zbabělec neschopný postavit se problému čelem. Ani jsem se nezeptala, jak a kde ke svým milostným kontaktům přišel. V tu chvíli mě to nezajímalo.

Vletěla jsem do ložnice a začala házet Václavovy věci na zem. Téměř pokorně je sbíral a dával do tašky, zatímco já na něj ječela a nešetřila nadávkami. „A naval klíče od bytu!“ štěkla jsem na něj, když už stál u dveří s taškou přes rameno, jako by čekal, že si vyhazov ještě rozmyslím. Podal mi klíče, rozčileně jsem je hodila na stolek v předsíni. Odešel. Už je to měsíc.

Píše mi esemesky, které mažu. E-maily, které vyhazuju nepřečtené. Nejhorší ale je, že ho asi pořád miluju a stýská se mi po něm. Mám mu dát ještě šanci?

Iveta

Už dál neváhejte. Nebo se minete!

Odpovídá PhDr. PETR ŠMOLKA, psycholog

  • Milá Iveto, dokážu sice pochopit vaši emotivní reakci i následný „vyhazov“, přesto byste už neměla dál váhat. Měsíc odloučení je poměrně dlouhá doba! Zatím se zdá, že se váš muž vrátit chce, ale pozor, abyste se „neminuli v čase“! I vy ho máte stále ráda, přesto by se mohlo stát, že pravou chvíli pro návrat promeškáte a zbudou vám jen oči pro pláč.

  • Pět let společného života, navíc převážně harmonického, není málo! Vždyť jste považovala Václava za svou životní lásku: spolehlivý, zodpovědný, tolerantní a navíc vtipný. Podle mých zpráv byl poslední takový muž spatřen u nás ve volné přírodě naposledy na přelomu 18. a 19. století -a po něm až váš Václav!

  • Ne, nechci mu dělat advokáta, je svým způsobem moula. Jinak by si dal větší pozor, abyste mu na jeho „koníčka“ nepřišla. Možná to vyzní poněkud kacířsky, ale virtuální vztahy můžou fungovat dokonce i jako „očkování“ proti faktické nevěře. Kdysi nám stačily fantazie, dnes se vydáváme do světa internetu. Nikoli proto, že by nám doma něco chybělo.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek