Máte pocit, že ve vašem okolí je člověk bez emocí a s jiným vnímáním? Nahlédněte do galerie a zjistěte, s kým máte tu čest.

Bez ostychu

Jmenuji se Lenka a nemyslela jsem si, že se budu někdy za někoho tak stydět. Ale to, co poslední rok předvádí moje matka, je daleko za hranicí únosnosti. Jen těžko se mi o tom mluví, protože soucítím s každým, kdo nemůže svůj život prožít naplno. Bohužel ona má zcela jiný postoj a nezdráhá se upozorňovat na fyzické odlišnosti, i když si myslím, že co se týká charakteru, bratrova žena naši matku o mnoho stop převyšuje.

Přípravy

Bratr se s Darinou seznámil před šesti lety. Byla dokonalá. Nebesky krásná, akademička, sportovkyně, zcestovalá a veselá kopa jako my. Tomáš vedle ní povyrostl a dospěl. Jejich vztah spěl přímo k oltáři. A tak nás ani nepřekvapilo, když na jedné letní grilovačce neuhlídala Darina levou ruku a nadšeně ukazovala zásnubní prstýnek. Do příprav na svatbu se zapojila celá rodina. Já jsem se tetelila blahem a byla budoucí nevěstě po ruce. Objížděly jsme salony, zkoušely šaty, vybíraly dort, ladily kytice a korsáže, zkoušely jsme účesy a líčení. Byla jsem jako v nebi a se svou švagrovou si užila několik nezapomenutelných dnů.

Na poslední chvíli

Zrovna se soukala do princeznovských šatů, když zavrávorala a musela si sednout. Polil ji studený pot, nohy se nekontrolovatelně třásly, kůže zbledla a po těle se jí nadělaly nachové skvnky. Během dvou minut se její broskvová tvář proměnila v mrtvolně vypadající obličej. Nejdřív jsem si dělala legraci, že je určitě těhotná a začínají nevolnosti. Ale když se nepřestávala třást, zavolala jsem majitelku salonu a ta zalarmovala záchrannou službu. Do nemocnice jsme dorazily za pět minut dvanáct. Pokoušela se o ní meningokoková infekce a času bylo zoufale málo. Štěstí v neštěstí, po pár týdnech už se pomalu probírala k životu, ale následky byly fatální. Ochrnula od pasu dolů a rozvinul se u ní tinnitus, který provází nepříjemné pískání v uších. Měsíc před svatbou se tak oběma snoubencům zhroutil svět.

Pořád jsme to my!

Tomáš chodil týdny jako tělo bez duše, ale nakonec našel řešení. Sebral úspory, v práci si vzal půl roku neplaceného volna a svou vyvolenou odvezl na švýcarský venkov. Příroda, anonymita a oni dva. Deprese a mánie, které se o Darinu po takovému šoku pokoušely, tak neměly šanci se rozjet a on svým gestem posílil vzájemné pouto. Do Čech se vrátili semknutí a rozhodnutí, že své plány jen tak nezmění. Proč by taková "drobnost" měla být překážkou jejich štěstí. Zírala jsem na něj s otevřenou pusou. Byla jsem na ně náležitě pyšná. Uzpůsobil byt tak, aby byl vhodný pro pohyb na invalidním vozíku a po měsíci od návratu se konala svatba. Skromná, upřímná a obestřená ryzí láskou, úctou a respektem.

Trefa do živého

Nikdo z nás by se ani slovem neotřel o Darinin hendikep. Stalo se. Dokázali se přenést přes nepřízeň osudu, Tomáš je jí oporou, ona neztratila nic ze své spontánní povahy, stále je krásná, sečtělá a vtipná. Jen naše matka bez ostychu upozorňuje na to, co všechno si musí odpírat. "Vždyť už se nikam nepodíváte. Uvaříš mu vůbec? Dosáhneš na linku? A jak by ses chtěla starat o děti? Koupil kvůli tobě novej byt, jak bys mu to asi chtěla oplatit? Úsměvem? Co chceš dělat? Z domova si tolik nevyděláš! Nevychovala jsem syna k tomu, aby se lopotil v práci pro lempla, co se nepostaví!" Styděla jsem se a nemohla se Darině podívat do očí. Bála jsem se, že mě hodí do stejné škatulky jako mou matku. "Já vím, co si myslíte, ale to je mezi mnou a Tomášem. Možná mi stávkují nohy, ale můj charakter je v té nejlepší kondici!" To byla její superschopnost. Vždycky uměla hnidopichy odpálkovat. Ale nevěřím, že v ní takové poznámky po večerech nehlodají.