Inuité vychovávají své děti bez křiku, ty je přesto poslouchají na slovo

Výchova Inuitů
Výchova Inuitů
Zdroj: Shutterstock
Výchova Inuitů

Život za polárním kruhem je na pohled kouzelný, ale ve skutečnosti dalekou oblast svírá třeskutý mráz, fouká štiplavý vítr, všude jen pustina. Zásoby jsou omezené a lidé se musí umět na sebe spolehnout. Místní se nemohou sbalit a doběhnot do večerky pro instantní polévku, pořádat nahodilé flámy nebo rychle vyhledat lékařský zásah. Bez pomoci druhých není možné přežít.

A tak i děti musí být vychované. Jak to Inuité dělají, že jejich potomci nekřičí, nevztekají se a nemají hysterické záchvaty, které všichni dobře známe z ordinace lékaře nebo oblíbeného hračkářství?

Metody

Inuité věří, že křik nic neřeší. Zvýšit hlas na dítě ničemu nepomůže, protože se jen vyděsí a nabydou dojmu, že řev je klíčem k úspěchu. Umí to použít i ve svůj vlastní prospěch. Každý v rodině má svou roli a drobci si moc dobře uvědomují, kdo je autorita. Občas je k vidění matka, která své malé dítě popichuje, aby po ní hodilo kámen. To se nenechá dlouho pobízet a vší silou, která dospělého nezraní, mrští do postavy před sebou. Reakce zraněného ho upozorní na to, co způsobilo. A tak se otevírá cesta k nekonečným hodinám poutavého vyprávění a příběhům.

Bylo, nebylo

Příběhy jsou cestou k úspěchu. Některé jsou sice děsivé, ale v dětech budují fantazii a dávají prostor pro představy a další zápletky. Místo stručných a často neefektivních rozkazů, které v dětech podporují umanutost a potřebu odporu za každou cenu, se ztratí v říši příšer a pověr.

Příběh o polární záři má zabránit toulání po nocích, ten o příšerách v oceánu odradí od přibližování se ke břehu, kde je mohou srazit divoké vlny. Pro všechno, s čím se místní běžně setkávají, existuje krátké povídání. S nadšením je poslouchají děti i dospělí a podporují vřelý vztah k ostatním lidem, přírodě a zvířatům.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky