Naše společné hospodaření jsem na začátku nastavila špatně. Přistoupila jsem totiž na mužův návrh, že zatímco on bude hradit nájem, inkaso a výlohy spojené s autem, já všechno ostatní. Dokud jsme neměli děti, všechno jsem zvládala a dokonce jsem ušetřila.

Ale většinu z té sumy jsem stejně nespotřebovala pro sebe. Dělalo mi radost, že můžu manželovi koupit nový foťák nebo vysněný psací stůl. Jenže zkuste hradit provoz domácnosti z mateřské! Ještě že existují bazary a second handy, jinak bych děti ani neoblékla. Na plenky jsem už neměla, na ty mi přispívala máma, stejně jako na kojenecké mléko.

Dohoda je dohoda

Manžel se pustil do podnikání a dařilo se mu. Koupil si nové auto, ve skříni už neměl jiné než značkové oblečení. Vypadala jsem vedle něho jako popelka, ale jakmile jsem nadhodila, že bychom měli přehodnotit náš dosavadní způsob hospodaření a že by se měl začít podílet na chodu domácnosti, přispívat na jídlo a na děti a že ani já nechci vypadat jako žebračka, byl oheň na střeše.

„Jednou jsme se na něčem dohodli, ne? Jsi výtvarnice, tak si snad můžeš sehnat lepší kšefty. Nikdo tě přece nenutí, abys chodila na osm hodin do práce. Ale ty jsi neschopná!“

Vůbec ho nezajímalo, že mi péče o dvě malé děti zabírá veškerý čas, že mám málo zakázek a ještě špatně placených, že na trhu práce není o můj obor téměř zájem a že nám nevzali děti do školky právě proto, že jejich tatínek je dobře situovaný podnikatel. Paradoxní, protože mi z mateřské a těch něco málo kšeftů často nezbývají peníze ani na večeři.

„Poraď si, jak chceš. Dohoda je dohoda a ty jsi dospělá. Nakonec já se bez večeře klidně obejdu, najím se v restauraci, takže o mě si starost dělat nemusíš,“ pronesl tónem, který vůbec nepřipouštěl námitky.

K dětem se chová, jako by snad nebyly jeho. Nehraje si s nimi ani o víkendech, to chodí hrát golf. Na různé večírky a VIP akce ho doprovází sekretářka. Podle něj totiž nejsem dost šik a nemám nic pořádného na sebe, abych ho řádně reprezentovala.

Jak dál?

Takový život mě vůbec netěší a stále častěji přemýšlím o rozvodu. Už jsem to probírala s rodiči: souhlasí se mnou a slíbili, že mě podpoří a pomůžou mi. To dělají už teď, bez nich bych rodinu neuživila. Když jsem tu možnost nedávno nadnesla manželovi, dostal záchvat vzteku.

Křičel na mě, že jsem hloupá husa, která skončí pod mostem. „Ty si myslíš, že soud svěří děti tobě? Tak na to zapomeň! Ne ty, já jim můžu zajistit materiální zázemí, zaplatit chůvu a v budoucnu jim dopřát kvalitní vzdělání!“

Zeptala jsem se, proč jim tedy neposkytuje materiální zázemí už teď. A on mi odpověděl, že to dělá jen proto, aby mě naučil disciplíně a řádnému hospodaření. Kdyby mi prý dával peníze, zbytečně bych je rozházela!

„A co láska, tu jim snad dáváš?“ ptala jsem se plačky. A víte, co mi řekl? Že nejdůležitější je správná výchova. Vštěpovat dětem disciplínu, sebekontrolu a smysl pro řád.

Eliška

Moc peněz a bezmoc strachu

PhDr. Petr Šmolka, psycholog

  • Okřídlené úsloví praví, že „o peníze jde vždy až v první řadě“. Navzdory skutečnosti, že Eliščin příběh je zdánlivě především o nich, dovolím si alespoň trochu oponovat. Pro mě je totiž především o hluboce narušených vztazích. Primárními problémy nejsou finance, nýbrž manželův nepokrytý despekt vůči Elišce a její obavy z toho, že by se jeho hrozby mohly naplnit. Jinak řečeno: pocit moci versus zdánlivá bezmoc.
  • Mnohdy však stačí málo a moc se zhroutí jako domeček z karet. Eliška je přitom zřejmě jen krůček od poznání skutečného rozložení sil. Její zdánlivá bezmoc nepramení z manželovy objektivní moci, ale pouze a jen z jejího strachu.
  • I jinak celkem harmonické páry se nezřídka marně snaží najít vhodný, pro oba přijatelný model rozdělení financí. Do jejich uvažování se budou vždy promítat zkušenosti z původních rodin a předchozích vztahů. Každý model však musí být natolik pružný, aby dokázal reagovat na měnící se vnější podmínky (výše příjmů, výraznější výkyvy cen, mateřská dovolená, nemoc apod.).
  • Velmi nešťastné bývají modely, v nichž jeden z partnerů hradí veškeré běžné provozní výdaje, zatímco druhý má možnost vytvářet finanční rezervy. Vždy je jen otázkou času, kdy se ten první začne cítit znevýhodněn. Zároveň platí, že změny zavedeného systému nejsou zpravidla bezbolestné. Zvláště muži bývají ve svých postojích poměrně rigidní, mimo jiné i proto, že někteří považují moc ekonomickou téměř za synonymum moci faktické.
  • Vzájemná dohoda o změně je sice vždy stabilnější než dohoda vynucená, ale v krajním případě se lze obrátit na soud. Hrozby, že by Elišku mohl o děti připravit, jsou obvykle jen štěkotem bezzubých psů. Zvláště na majetku lpící muži se neradi rozvádějí. Už proto, aby se o něj nemuseli dělit. Vím, že to není zrovna nejlepší vklad do dalšího soužití, zároveň bychom ho neměli předem odsuzovat. Není totiž podstatné, proč se někdo rozvádět nechce, jako spíš to, co je ochoten pro záchranu manželství udělat. Třeba by i Eliščin muž byl ještě schopen změnit něco víc než jen systém distribuce peněz.