Linda: Po rozvodu nemám peníze na plnění synových přání, vyčítá mi to!

Prohlédněte si všechny fotografie (10)

Musí mít děti všechno, jen to nejlepší a nejdražší? Vždy by ale rodiče měli jít cestou, která je únosná pro jejich příjmy a životní úroveň.

Výchova dítěte je složitý proces, který ne vždycky podaří. V galerii jsou indicie, které vás napoví, je-li s vaším dítětem všechno v pořádku.

Peripetie

Jen těžko se mi popisuje situace, do které jsem se dostala. Jmenuji se Lada a je mi 38 let. Pokorně musím říct, že jsem nikdy neměla velké ambice, nestudovala jsem ani neprojela půlku světa. Jsem obyčejná holka, co chtěla rodinu a hodného manžela. Ve 22 letech jsem potkala Luďka a svět se se mnou zatočil. Nebyl to bohatý manažer, který by mě zahrnoval luxusem, ale měl mě upřímně rád a dával si v životě reálné cíle. V životě, kterého jsem byla součástí. Po pár měsících společného bydlení jsme se vzali, zavázali se hypotékou a začali pracovat na založení rodiny. Bohužel mě opakovaně zrazovalo zdraví a nedařilo se. Už jsem pomalu začala ztrácet naději na početí přirozenou cestou  a začala obesílat kliniky, kde by mohli náš problém vyřešit. Po deseti letech manželství se konečně zadařilo a přivítali jsme na svět malého Prokůpka.

Všechno nejlepší

Z Luďka byl úžasný otec. Další dítě nepřipadalo v úvahu, a tak se soustředil jen na synka a plnil mu vše, co mu na očích viděl. Sám si dost odpíral, jen aby dopřál Prokopovi. Omezil sedánky v hospodě i milovaný běh. Jen co začal prcek chodit, začal přemýšlet, který sport by mu sednul. Volba padla na hokej. I když jsem namítala, že je to zbytečně drahé, časově náročné a jen pro vyvolené dětičky a podnikatelské synky, nenechal si to vymluvit a postupně kupoval malému výbavičku. Nesouhlasila jsem, ale hádky nejsou moje hobby, a tak jsem nechala svoje chlapce být.

Obrat

Co čert nechtěl, i na našem pohádkovém manželství se objevily skvrnky a žádost o rozvod na sebe nenechala dlouho čekat. Nevěrníka trpět nebudu. Sice jsem se klepala jako zatoulaný pes, že s dítětem na krku budu počítat každou korunu a budu ráda za chleba s medem. Luděk se po rozvodu vytratil jako pára nad hrncem a o Prokopa nejevil zájem. Jako máma samoživitelka jsem se prala o každou sociální dávku a dokázala i něco našetřit. Pravidelně jsem žádala o zvýšení alimentů, ale finanční nároky na výchovu puberťáka byly daleko vyšší než ta almužna, co jsem od bývalého manžela dostávala. Jen co začal Prokop chápat, že nepatříme mezi smetánku a nemůžeme si dovolit tolik, co jeho prominentní kamarádi, otočil se proti mě a začal mě slovně napadat.

Prostě musíš!

"Jseš moje matka a máš povinnost zajistit mi koníčky. Chci hrát hokej. Táta to rozjel, tak v tom aspoň pokračuj." Styl, kterým se mnou mluvil, mě ponižoval. Pořád jsem měla navrch, aby ho dokázala zkrotit. Když jsem ale otevřela mail, spadla mi čelist. Prokop mi poslal seznam odkazů na práci, kterou bych mohla dělat po večerech nebo o víkendech, abych nám zajistila vyšší příjem a udržela ho na ledové ploše. Pracovala jsem na pobočce cestovní kanceláře a zaráželo mě, kam si můj syn myslí, že bych mohla profesně klesnout, jen aby nepřišel o koníček. Uklízečka na oddělení nedonošenců, prodavačka vstupenek v letním kině nebo akviziční činnost pro kosmetickou firmu.

Ten den jsme se poprvé do krve pohádali. Na jedné straně mám hrdost a nebudu se plazit před nevycválaným puberťákem, na druhou stranu trnu hrůzou, že se jednou ze školy nevrátí nebo se chytí špatné party a na další malér bude zaděláno. Už několikrát jsem zavětřila kouř a kapesné mu mizí závratnou rychlostí.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky