Jak být v práci šťastná nebo 7 nejoblíbenějších výmluv, proč neděláme to, co doopravdy chceme
Jaroslava se stala ředitelkou nové regionální pobočky velké nadnárodní společnosti. Jakmile se v daném regionu proslechlo, že firma vyrábějící elektronické součástky připravuje pobočku a bude nabírat zaměstnance, začaly se jí na stole scházet životopisy a nabídky lidí, kteří měli o nová pracovní místa zájem.
Když bývalý kolega netuší
„Sice nevěděli, jaké pozice jsou konkrétně požadované, ale jejich zájem jsem chápala. Protože v podstatě jen málokdo věděl, že regionu šéfuji já, chodily maily na kontaktní obecnou adresu, která byla na internetu, navíc jsme dali do regionálního tisku pár inzerátů na konkrétní pracovní místa. Jelikož sama z toho regionu pocházím, objevila jsem mezi uchazečkami a uchazeči známé, bývalé spolužáky ze střední školy, dokonce i sousedku z ulice.“
Pár jmen bylo dokonce z jejího předcházejícího působiště, dokonce i z firmy, kterou před mnoha lety, hned po vysoké škole, sama pomáhala vybudovat. „A to bylo nejzábavnější,“ vzpomíná s úsměvem spíše trpkým. „Dostala jsem tehdy po státnicích nabídku dát pro jednoho začínajícího podnikatele, který chtěl vyrábět krmiva pro psy a kočky, dohromady malý tým obchodních zástupců. Měla jsem k dispozici malou kancelář, služební auto, počítač. Obvolávala jsem známé, spolužáky, jejich známé, objížděla celý kraj. Asi za měsíc jsem dala dohromady pět obchodních cestujících, jak jsme jim tehdy říkali, a firma se během pár let docela vypracovala, až kdy jsem odešla, prodal pan majitel její síť zahraničnímu distributorovi, který dnes tuhle branži u nás ovládá.“
Jedním z uchazečů o místo v nově vznikající firmě byl i její tehdejší zástupce z týmu obchodníků s krmením. „Musela jsem se až smát, když v sívíčku vypisoval, jak v roce iks ypsilon zakládal tým obchodních zástupců, jak vybudoval fungující systém prodeje v kraji a další nesmysly. Byl mým zástupcem, ale do tehdejšího týmu se dostal až jako poslední, ale byl snaživý a aktivní i schopný, a tak jsem si ho posléze zvolila jako zástupce. Jenže nic nebudoval, nic nezakládal. Uměl řídit lidi, ale scházela mu schopnost budovat něco od základů. Zvládl nastoupit do rozjetého vlaku, ale ne ho rozjet. Jenže na tyhle schopnosti, které vůbec neměl, kladl v žádosti o místo důraz.“
Jazykové schopnosti prověří rodilý mluvčí
Kromě toho neuváděl správné roky, práci u firmy na krmení si v životopise vylepšil o tři roky, uvedl, že odešel kvůli nutnosti spravovat rodinný majetek z restitucí. „Ve skutečnosti odešel po vzájemné dohodě, neboť jsem přišla na to, že vedle krmení naší firmy nabízel některým obchodům i krmení od konkurence jako vedlejšák, to všechno s naším služebním autem, telefonem, počítačem,“ uzavírá jeho příběh Jaroslava. Že se novým zaměstnancem nestal, snad ani uvádět nemusíme. „Jen jsem mu odepsala, že děkujeme za nabídku a že mě mrzí, že nebudeme opět spolupracovat. Asi musel být hodně překvapený.“
Nebyla to jediná nesrovnalost. Sousedka z ulice zase uváděla jazykové schopnosti, které neměla. „Nebyl by problém přizvat k pohovoru nadřízeného, rodilého Angličana, který by paní sám vyzpovídal, a tam by se její znalosti, či spíše neznalosti, dokonale prokázaly. Divila jsem se, že měla odvahu něco takového do žádosti uvést.“
Dokonce si prý ubrala tři roky na věku a připojila deset let starou fotografii. O práci se hlásil dokonce spolužák, o kterém věděla, že ho dvakrát vyhodili kvůli pití v práci…
Vy a životopisPište ho tak, jako by ho měl číst váš partner, rodiče nebo sourozenec, který o vás ví všechno. Nemusíte si nic ubírat, ale neměli byste si přidávat nic, co nezvládáte.
|
((bean:1:33))