Sociologové vyzkoumali, že dnešní generace dvacetiletých bydlí doma u maminky mnohem déle, než tomu bylo u jejich rodičů. Proč tomu tak je? Do jisté míry je pozdější »vylétnutí z hnízda« zapříčiněno tím, že dnešní mladí déle studují, rozkoukávají se a déle si vybírají životního partnera. Ke třicítce se posunul průměrný věk novomanželů, stejně jako průměrný věk prvorodiček.

Mohlo by vás také zajímat: Luxus v „mamahotelu“ nebo 10 věcí, které by muž neměl dělat po třicítce

Doma je doma

„Náš kluk už dokončil vejšku, má holku, ale bydlí pořád u nás,“ stěžuje si paní Eva své kamarádce. „Ne, že bych ho neměla ráda, ale těšila jsem se, až budu mít víc času pro sebe a manžela. Chtěla jsem se místo vyvařování a žehlení věnovat koníčkům, cestovat. No co, prostě maminka je maminka a doma je mu nejlíp. Vyhánět ho nebudu, na starosti s bydlením má času dost, moje přání prostě počkají. Co by jsme pro dětičky neudělali, že?“

Maminkovský servis? Škodí!

Přestože už pracují, žijí si dál jako studenti. Vždyť doma je to tak pohodlné! Rodiče se starají o úklid a o teplou vodu... Platí veškeré složenky, a nic na tom nemění ani fakt, že jim potomek přispívá směšnou částkou (víc po něm chtít nemůžou, co by to bylo za rodiče)… Maminka posbírá, vypere a vyžehlí špinavé prádlo. Stará se o mytí oken a vyprané záclony. Převléká postele. V lednici se vždycky něco najde. A když ne, máma se na to nevydrží koukat a zajede na nákup. „No co, alespoň má co dělat. Kdybych vypadla, tak by se ukousala nudou,“ míní pětadvacetiletá dcera. Do jisté míry má pravdu, její matka se skutečně bojí toho, co bude dělat, až se nebude mít o koho starat. Děsí se spousty volného času, bojí se samostatného života s mužem, se kterým už léta hovoří jen a jen o výchově dětí.

Osamostatnit se? Ano!

Když nenecháte děti osamostatnit se, nenaučí se žít "na vlastní pěst". Neotlučou si nos, nepoučí se ze svých chybných rozhodnutí. Ve třiceti a se řvoucím miminem na krku se mladá dáma zvyklá na maminčin servis jen těžko bude učit vařit, uklízet a běhat po úřadech. Pokud tedy hodná maminka nebude "pečená vařená" u ní doma, aby pomohla. Psychologové se shodují, že je více než žádoucí, aby se lidská mláďata osamostatnila, stejně jako je tomu u jiných živočišných druhů. Byť na úkor nižšího pohodlí a komfortu u dětí a stesku a pocitu prázdnoty u jejich rodičů.

Kdy vylétáme z hnízda?

Z průzkumu, který provedla jedna česká banka, vyplývá, že:

  • Rodiče opouštíme obvykle ve 23 letech.
  • Trendem je dřívější samostatnost.
  • V jedné domácnosti s rodiči žije každý pátý dospělý Čech.

Názory žen

Helena: „Osamostatnění dětí od rodičů dětem do života velice pomůže. Řekla bych že důvod proč to někdy nevyjde není v dětech ale v rodičích. Když si rodič dá na první místo děti a partnera až na druhé, tak si na to za ty roky zvykne tak, že představa žití bez dětí mu nevyhovuje. A tak než by své dítě pustil do života aby převzalo zodpovědnost samo za sebe, raději tu zodpovědnost převezme sám a pere a vaří a uklízí a zařizuje... Jednou jsem slyšela od Michaela Kocába hezký příměr. Partnerství je strom a děti jsou plody. A co má větší smysl se starat o jabloň nebo o jablka?“ svěřila se serveru avenna.cz. A další čtenářky pokračují:

Hanka: „Pokud si po skončení školy dítě začne vydělávat, ale nemá partnera, tak si myslím, že by mohlo ještě bydlet u rodičů, ale musí přispívat přiměřenou finanční částkou na domácnost a také pomáhat s domácími pracemi. Když si najde partnera, myslím že samo zatouží po samostatném bydlení a pak je na něm, aby se o ně samo postaralo. Rodiče mohou být nápomocni třeba radou při výběru bydlení, pokud o to dítě stojí, nebo finanční půjčkou, pokud to není na jejich úkor a pokud ji může dítě splatit.“

Žaneta: „Myslím si, že dospělé děti by měly bydlet samy, bez rodičů, bez ohledu na to zda partnera mají či nikoliv. Samozřejmě otázka je, jestli na to seženou v začátcích dost financí.“