Výzva

Filip žil sportem, každý den mu věnoval po práci aspoň hodinku svého drahého času. Nebyl v tom sám, nenechávala se zahanbit. Ale lehký jogging třikrát v týdnu a víkendová hodina squashe mi bohatě stačil a moji figuru dostatečně zocelil. Když jsem se dozvěděla, že jsem těhotná, přepadly nás rozpaky, zvládneme-li si s dítětem udržet dynamické životní tempo a nebudeme muset ukrojit ze svých zájmů a pohodlí. V momentě, kdy se na svět vyklubal malý uzlíček, Filip zkoprněl. Čekal syna. Malého gladiátora, se kterým by vyrážel na svá sportovní dobrodružství a "vycvičil" si ho k obrazu svému.

Je naše

Sofinka rostla jako z vody a lépe než v recitačním kroužku a u piana se cítila na tenisovém kurtu nebo na workoutovém hřišti. Pohybové nadšení zdědila po nás. Manželovu jiskru v oku nešlo přehlédnout. Každý měsíc přibylo nové vybavení, kupoval jí jen to nejlepší a snažil se motivovat. Její vrstevníci seděli nad tablety, sledovali přeslazené americké seriály a všechno kapesné dali za vstupenky do kina a popcornu. O to Sofie nestála a byla upřímně ráda, že s ní jezdíme do přírody a za zábavou. Často ale vyráželi jen ve dvou, doma bylo třeba poklidit a navařit do zásoby. Ale nelitovala jsem, věděla jsem, že se o ni skvěle postará.

Hranice

Sport ji naplňoval, ale ze školy chodila stále smutnější. Božskou kápla až po týdnech přemlouvání a mámení, co se vlastně děje. "Nikdo se se mnou nebaví a říkají, že vypadám jako kuřecí křidýlko." Přitiskla jsem ji k sobě a marně hledala slova, která by zacelila šrám na její zranitelné duši. Na rodinné poradě jsme došli k závěru, že jsou to jen zakomplexované děti, kterým se rodiče nevěnují. Pokud Sofinku sport baví, nemá smysl jít se stádem a odpírat si.

I když jsem s Filipem souhlasila, pozorovala jsem je o něco bedlivěji. Byla opravdu hubená, na těle neměla jediný gram tuku. A i já měla od muže rozepsaný jídelníček podle toho, jaké aktivitě se zrovna věnují. O pár dnů později jsem našla tajnou skrýš s potravinovými doplňky na růst svalů, zvýšení výkonnosti a kofeinové spalovače tuku. Snažila jsem se mu dovolat, ale nebral mi telefon. Na jarní prázdniny spolu vyrazili do hor a na kole zdolávali strmé kopce. Vytáčela jsem jeho číslo stále dokola a v hlavě se mi rojila slova. Ozval se mi až druhý den večer a stroze mi oznámil, že Sofie ho zklamala a leží na jednotce intenzivní péče. Zburcovala jsem svou kamarádku a vyrazili jsme za ní. Neprojevil lítost, ale znechucení, že nevydržela ten ohromný nápor. Bylo mi z něj zle.

Nepřibližuj se k ní!

Jakmile se Sofii ulevilo, odvezla jsem ji domů. Dlouhé týdny odpočívala a vzpamatovávala se z šoku, který měla za sebou. Když začala opět nabírat síly a otrnulo jí, chtěla se vrátit ke sportu. Promluvily jsme si a dnes se věnuje pole dance, kde sklízí jeden úspěch za druhým. Dokonce se kvalifikovala na mistrovství Evropy. Už se s životem pereme jen ve dvou. Filip se pár měsíců po incidentu odstěhoval a trénuje v sousedním městě malé sportovní naděje. Snažil se dceru kontaktovat, ale vždy jsem tomu udělala přítrž. Může být rád, že jsem na něj neposlala sociálku!