Drsný život budoucích vojáků: Jak vypadá den studenta vojenského lycea v Česku?

Vojenské lyceum
Více fotografií k článku:
17 fotografií

Jít na vojnu je pro leckoho noční můra. Chlapci (i děvčata), s nimiž jsme se setkali, jsou naopak rádi, že se na Vojenskou střední školu a Vyšší odbornou školu Ministerstva obrany v Moravské Třebové dostali. Je jediná v republice a studenty si může vybírat.

Jedním z nich je 18letý Daniel Popelář z Vysočiny. Je ve třetím ročníku. Ačkoli nikdo z jeho rodiny v armádě není, prý se už v sedmé třídě rozhodl, že bude policistou nebo vojákem. Nakonec se přihlásil do Moravské Třebové, ale moc nevěřil, že ho kvůli vysokému zájmu a náročnému přijímacímu řízení přijmou. Povedlo se, a rozhodně nelituje. Přitom to byl od počátku dril, protože disciplína je na prvním místě.
 
„Den mi začíná v 5.45,“ popisuje po obědě, kdy má na nás chvilku času. „To nás vždy vzbudí píšťala a o 10 minut později musíme být už připraveni na rozcvičku. Pokud to počasí umožňuje, jsme venku a naše rota běhá na oválu. Pak jdeme na snídani, chvilku jsme na pokoji a následně začíná výuka jako jinde ve škole.“
 
 
Daniela v den naší návštěvy čeká odpoledne ještě učení vojenských řádů. A po večeři úklid pokoje a nástup na večerní kontrolu.
 
„Musíme být všichni nastoupení, ověřují se počty, kontroluje obuv, jestli jsme oholení... Pak rozchod a večerka. Musíme zhasnout. Kdo chce studovat, musí na studovnu. Ale na to si člověk zvykne. Pro mě je to v pohodě,“ uzavírá mladík s tím, že v budoucnu plánuje jít na brněnskou Univerzitu obrany.
 
Nejraději bych působil v týmu EOD (Explosive Ordnance Disposal – termín se v armádě využívá pro odbornou skupinu pyrotechniků, pozn. red.),“ dodává.
 

Střední jako řemen

Zvykat si na přísný režim je prý nutné hned od začátku.
 
„Není to pouze klasická škola, kde se učí čeština, matematika, fyzika a další klasické předměty,“ vysvětluje velitel školy (místo ředitele tu mají totiž velitele a třeba třídám se říká čety) plk. gšt. Ing. Zdeněk Macháček. „Studenti tu k tomu mají navíc v podstatě vojenskou profesní přípravu a už se pomalu chystají fyzicky a mentálně na budoucí dráhu vojáka z povolání. Zatímco na ostatních školách skončí o půl jedné nebo ve tři odpoledne a jdou domů, tady studenti absolvují ještě jednotlivé typy příprav. Je to také internátní škola, internát je povinný pro všechny. Musí tady bydlet od pondělí do pátku i ti, kteří bydlí nedaleko. Jde o to, aby nikdo nebyl znevýhodněný.“
 
Studenti chodí zpravidla ve vojenském stejnokroji i na vycházky. Moravská Třebová je na uniformy zvyklá... 
 
  • Podívejte se do galerie, jak vypadá běžný den studenta na vojenské střední škole

I na fyziku v maskáčích

Vcházíme na hodinu fyziky. Všichni jsou v maskáčových barvách, takže paní profesorka ve slušivém civilu vyniká. Vyučující předmětů, které s armádou přímo nesouvisejí, jsou totiž civilní zaměstnanci.
 
Důraz je kladen na pohybové aktivity, což vidíme v tělocvičně. Všichni opět ve stejném, tentokrát modročerném úboru.
 
Tak to musí být,“ komentuje velitel a trochu si zoufá nad tím, jak se rok od roku obecně u mládeže zhoršuje fyzička, a dodává, že o to důležitější jsou přísné přijímačky. 
 
Řád tu má i oběd. Přestože atmosféra je uvolněná podobně jako na jiných školách, řadí se studenti do několika zástupů u vchodů a čekají na povel nadřízených. Na základě nějakého - pro pozorovatele ne zcela jasného – klíče pak vstupují do front na oběd.
 

Mezi profesionály

Během prvního ročníku sice odchází asi 10 procent chlapců a dívek, protože se nedokážou přizpůsobit životu na internátu, ale rozhodně nelze hovořit o nějakém citelném úprku. Velitel Macháček si dokonce pochvaluje, že snad jako jediná střední škola v republice mají v současné době pětinásobný až šestinásobný převis.
 
Z asi 800 zájemců se na školu každým rokem dostane cca 120 chlapců a děvčat, protože zhruba třetina neprojde zdravotní prohlídkou ve vojenských nemocnicích, další pohoří při přijímačkách, jejichž součástí jsou kilometrový běh, šplh o tyči (dívky), shyby na doskočné hrazdě (chlapci) či sedy-lehy. A lehké nejsou ani testy z češtiny, matematiky a cizího jazyka. 
 
Absolventi vojenského lycea najdou většinou uplatnění u pozemních sil, absolventi elektrotechniky v budoucnu působí spíše u letců. Kromě klasické výuky se studenti dostanou také mezi profesionály, třeba do výcvikového centra v Libavé, do pražských Kbel, na základnu gripenů v Čáslavi.
 
Normálně s nimi i cvičí,“ vyjasňuje velitel. „Seznamují se s letadly, se zásobováním, logistikou, vojenským provozem a životem na základnách. A samozřejmě sem jezdí vyprávět profesionálové z misí.“
 

Chlapci i děvčata 

Překvapivě často potkáváme v areálu děvčata – tvoří pětinu studentů. A u přijímaček dokonce polovinu!  Proč je armáda láká?
 
Domnívám se, že je to pro ně takový adrenalin, že si vyzkoušejí něco jiného. Jsou i děvčata, která si hrála na vojáky, nebo se zkrátka lépe cítí mezi kluky. Může to také souviset s tím, že dříve byla klasická vojna pouze pro kluky, a teď dívky přitahuje zvědavost. Zjistily, že to není špatné, a vydrží. Uplatnění jistě najdou,“ říká velitel Zdeněk Macháček.
 
Sympatická 17letá dlouhovláska Edita Božková měla pro svou volbu jasné důvody: „Tatínek i dědeček v armádě působili. A v osmičce jsem už byla pevně rozhodnutá, že půjdu na tuto školu. Dělala jsem vše pro to, abych se sem dostala. Hodně jsem se učila, chodila běhat, cvičit... Chodila jsem na doučování z cizího jazyka a matematiky.“
 

čtenářů si právě čte tento článek