Vlastní cestou

Katie a Mike byly na mušce nepřízni osudu. Narodil se jim chlapeček s vícečetným postižením, kterému vévodil stále častější downův syndrom. I když už nepředstavuje takovou překážku jako před pár lety, stále se jedná o velké omezení pro všechny. Rodina se musí prckovi podřídit, naučit se s ním komunikovat, respektovat jeho vývojové tempo a připravit se na nejhorší. To vše rodiče malého Tanka zvládli na výbornou, i když se museli prát i s dalšími komplikacemi s dýcháním, motorikou a sluchem. I tak ze svého synka vykřesali to nejlepší a soustavnou péčí pomalu dohánějí jeho vrstevníky.

Šance na zdraví

Sami sobě dokázali, že pro ně není v životě překážek, ale další přírůstky neměli v plánu. Strach ze stejné nebo dokonce horší diagnózy je příliš paralyzoval. Opět ale zaúřadovala síla osudu a Katie otěhotněla. A byla to pořádná nálož radosti. Čekala trojčata. Těhotenství probíhalo bez komplikací a i krizové kontroly v týdnech, kdy se Tankův život obracel naruby, dopadly na výbornou. A tak se sympatičtí manželé brzy dočkali tří uzlíků. Jako by symbolizovali zadostiučinění za všechnu lásku a péči, kterou dali svému prvorozenému dítěti.

Víc než sourozenci

V jeden den získal Tank mnohem víc než jen dvě sestřičky a jednoho brášku. I když jsou zatím malí a neohrabaní, do budoucna ho poženou dopředu a budou ho motivovat k rychlejšímu tempu při vývoji. U dětí s downovým syndromem je to běžná praxe. Už teď nedají Tankovi spát a fascinují ho. To v něm probouzí zvídavost a zájem o podněty zvenčí.

Tři rošťáci jsou tak pro svého staršího brášku tou nejlepší terapií.