Dospělé děti neschvalují moji novou lásku

Zdroj:

Je mi 53 let a už osm roků jsem vdova. O novém vztahu jsem vůbec nepřemýšlela, nikoho nehledala, ale před rokem a půl jsem se zamilovala do Jana. Děti o něm však nechtějí ani slyšet.

Mám 30letého syna a 25letou dceru, oba žijí ve šťastných manželstvích a díky nim se můžu těšit ze tří krásných vnoučátek. Děti i jejich rodiny velmi miluju, jejich štěstí je i mým. O to víc mě trápí, že mi radost z nové lásky nepřejí.

Možná jsem jim o Janovi ani říkat neměla, ale na co se vymluvit, když najednou zbývalo méně času na hlídání vnoučat a o víkendech jsem měla vlastní program? Nejsem lhářka, výmluvy mi nikdy nešly, takže jsem se dětem se svým novým vztahem svěřila. Zíraly na mě jako na přírodní úkaz. „No, mami? Ty ses zbláznila! Vždyť máš kamarádky. A víš vůbec, co je ten Jan zač?“

Nic nepochopili

Mluvily se mnou, jako bych byla retardovaná! Vůbec nepochopili, že se máme rádi. O tom, že nám to skvěle klape také v intimním životě, jsem se raději nezmínila, pro děti jsem matka a babička, tedy zcela asexuální bytost.

Pokoušeli se mi nasadit brouka do hlavy: Kdoví, jestli nejde jen po majetku. Tím majetkem je chalupa a byt dva plus jedna. „Copak si Jana beru?“ namítla jsem. „Uvažujeme o společném životě a bydlení, ale ještě jsme se nerozhodli, zda u mě, nebo u něj. On má také byt a chatu a jednou je zdědí jeho děti z prvního manželství.“

Dcera a syn málem vyletěli z kůže při představě, že by se v mém bytě Jan usídlil. Dcera začala brnkat na citovou strunu: „To by tedy znamenalo, že mu uvolníš prostor pro jeho věci. Asi budeš muset zlikvidovat sbírku hodin po tatínkovi, zabírá skoro celý pokoj. Chudák táta, sbíral hodiny celý život a teď to skončí někde v bazaru!“

Nechtějí ho poznat

Namítla jsem, že slyší trávu růst a že kdybychom se nakonec rozhodli pro variantu bydlení u mě, sbírku hodin by si mohli rozdělit už teď, že ji stejně jednou zdědí. Jenže oni unisono, že by ji neměli kam dát.

Můj návrh, že by měli Jana napřed poznat osobně, než ho budou kritizovat, zavrhli. Prý se nehodlají přetvařovat a dělat cukrbliky na cizího chlapa, který je jim protivný už teď. Jan je totiž o pět let mladší než já - tohle jsem svým dětem už opravdu říkat nemusela: přilila jsem tak jen olej do ohně jejich podezření, že je vypočítavý chamtivec bažící po mém majetku.

Je rozvedený a má z prvního manželství 18letá dvojčata, dcery. Vycházím s nimi výborně, dokonce si občas vyrazíme po obchodech a hodně se spolu nasmějeme.

Je mi to líto

Jsme spíš kamarádky, na macechu si nehraju. A děvčata tátovi nezazlívají, že si našel partnerku, přejí mu to. Jejich máma se po rozvodu znovu vdala a holky mají o 10 let mladšího bráchu. Z toho, co mi říkaly, jsem pochopila, že na ně matka už sice nemá moc času, ale všichni spolu vycházejí dobře.

Je mi moc líto, že už nemám tak hezký vztah s vlastními dětmi. Syn mi posledně dokonce pohrozil, že pokud budu s Janem, neuvidím vnoučata. Mají přece i druhou babičku. Přišlo mi to jako nechutné vydírání, takže jsem jen konstatovala, že Jana opustit nehodlám a že vůbec nechápu, proč ubližuje nejen mně, ale i vlastním dětem, které chce připravit o milující a milovanou babičku.

Syn je neústupný a zmanipuloval i svou sestru. Vnoučata jsem neviděla pod různými záminkami už téměř dva měsíce a vůbec nevím jak se k té situaci postavit.

Naďa

I lidé po padesátce mají právo na lásku

PhDr. PETR ŠMOLKA, psycholog, E-mail: @ psmolka@volny.cz

  • Nadin příběh není bohužel nikterak ojedinělý. Její děti mají řadu výhrad vůči tomu, že si „v tomhle věku“ dovolila nalézt nový vztah. Jejich postoj se dá částečně pochopit, i když důvody, jimiž ho obhajují a vysvětlují, jsou pouhé umělé konstrukty. V podtextu jsou totiž často úvahy zcela pragmatické. Zpočátku se snaží držet jisté dekorum - vše je přece pro matčino dobro. Skutečná motivace je ale poněkud méně ušlechtilá.

  • Kdyby měli odvahu ji popsat, nepochybně by mnohem snáze nalezli pro obě strany přijatelné řešení. Obávají se o majetek a případná dědická práva? Pokud by si matka pana Jana časem vzala, může mít jejich strach jisté racionální jádro. Naďa by však podle všeho nechtěla vlastní děti ochudit ani o korunu, což lze snadno ošetřit například závětí či darovacími akty.

  • Vadí jim, že matka přestane fungovat jako hlídací babička? Co brání, aby se předem dohodli na rozsahu potřebné pomoci!? Ani zamilovaná babička přece zpravidla neztrácí zájem o milovaná vnoučata. A pětiletý věkový rozdíl? Okolo padesátky už skutečně nemusí hrát významnější roli.

  • Naďa je zřejmě statečná žena. Zatím se jí daří odolávat tlaku svých dětí. Naštěstí si podstatně lépe než ony uvědomuje, že nedělá nic odsouzeníhodného. Poslední dobou však její syn překročil hranici do jisté míry pochopitelných obav a výhrad. To když své matce pohrozil přerušením kontaktů s vnoučaty. Posunul se tím totiž do sféry nestydatého vydírání. Pokud by na něm trval, vytrestá všechny zainteresované: matku, vlastní děti a do jisté míry i sebe a svou ženu. Nikdo ho nemůže nutit, aby měl matčina partnera bůhvíjak v lásce. Ani společná setkání by zatím asi nebyla příliš vhodná. Zároveň by však měl své máti dopřát, aby si mohla žít svůj život. Potřebuje-li k podobnému postoji i pragmatické důvody, měl by si uvědomit, že tu pak alespoň bude někdo, s kým se bude moci (až bude třeba) podělit o starosti o stárnoucí a časem možná i méně soběstačnou matku.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Se synem si nevím rady

Možná jsem se Robinovi málo věnovala, možná mi chyběla důslednost. Přemýšlím o chybách, kterých jsem se v jeho výchově dopustila, a marně hledám…

Akční letáky