Iva: Syna ve škole šikanují za to, že jsme nebyli u moře a přidala se i učitelka

Prohlédněte si všechny fotografie (10)

Existuje standard, který jsou rodiče povinní svým ratolestem dopřát - kapesné, dovolené a nejnovější hračky?

Výchova dítěte je dlouhodový projekt s nejistým výsledkem. Co vás čeká, až vyletí z hnízda? Nahlédněte do galerie!

Malí tyrani

O tom, že jsou děti zlé a umí v kolektivu pořádně ublížit, jsem se přesvědčila už ve školce. Liborka jsem si vyzvedávala posmutnělého a doma z něj dlouhé hodiny páčila, co mu kdo zase řekl. Tak malé děti naštěstí nedokázaly vytvořit složité myšlenkové konstrukce, a tak jsem svého rošťáka většinou uchlácholila. S nástupem do školy, kde od prvního dne budují schopnost názoru a obhajoby, začalo peklo. Žijeme si podle svého, nezapadáme do tabulek klasické rodiny a to synovi spolužáci vnímají jako problém. Co je horšího, než když se dítě vrací domů s brekem?

Trnem v oku

Od jeho narození jsme měli přísný režim a snažili se prcka vychovávat jinak. Nikdy jsem nechodila na kavárenské sedánky s ostatními maminkami, nechodila jsem si do školní jídelny pro obědy, nesnažila jsem se dítě zabavit u tabletu nebo televize, nekrmila jsem ho nastavenými přesnídávkami ani nebalila do neekologických jednorázovek.

S dospělými bych se vypořádala po svém a odkázala je do patřičných míst a s dostatečným důrazem, ale jak se má sedmileté dítě, které si všechny svoje postoje teprve buduje, reagovat na útočné výpady svých spolužáků?

  • Ty nejíš pizzu?
  • Proč chodíš spát tak brzo?
  • Co máš v tý krabičce na svačinu?
  • Musíš jíst pořád jenom zeleninu?
  • Koukali jste včera na televizi?
  • Tys nebyl s tátou v kině?
  • Proč nehraješ hry na počítači?
  • Kdy pojedeš k moři?
  • Žijete takhle, protože táta vydělává málo?

Co otázka, to brek a hodiny vysvětlování. Na jedné straně stálo přesvědčení, že výchovu vedeme správným směrem. Proti tomu fakt, že dospělý alternativní způsob života ustojí, ale pro dítě je to zkrátka moc velké sousto, které si v kolektivu neumí obhájit.

Podpásovka

Přes první letní prázdniny jsem se nastavili do našeho režimu. Už to vypadalo, že jsme Liborkovi vysvětlili všechno, v čem se lišíme. Ránu pod pás nám ale nedali jeho spolužáci, ale přímo třídní učitelka, když zadala první úkol. "Napište krátký příběh o dovolené u moře." Problém byl v tom, že my jsme dva měsíce trávili v Čechách, chodili jsme po horách, koupali jsme se na Lipně a malý byl na svém prvním indiánském táboře, ze kterého přijel nadšený. Na moře nezbyl čas. Zarazilo mě, s jakou jistotou učitelka sepisovala zadání. jak mohla počítat s tím, že výjezd za hranice už je v dnešní době standard?

Horko těžko jsme vypotili příběh z lipenské přehrady a šli opět se slazmi v očích spát. Do Chorvatska nás ani na last minute nikdo nedostane, tady je nám dobře a Liborek to jednou pochopí.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky