Maminko, tatínku – já sám!
Děti často říkají „Já sám!“, když jim chcete pomoci nebo překazit nějakou činnost. Hodně rodičů má potíže s tím, aby se nenaštvalo – to dítě to přece dělá špatně.
Co s tím: Odborníci tvrdí, že se musíte naučit empatii – číst mezi řádky. Dítě si často hraje na suveréna, ale ve skutečnosti může být zmatené. Pak potřebuje třeba jen poradit, jak by mělo onu činnost udělat. Nemusíte ji hned vykonat za něj. Zeptejte se třeba: „Chceš si sám zapnout tuhle přezku nebo tu druhou? Ta druhá je lepší, víš...“
Chci to hned teď
Právě připravujete nedělní oběd, ale dítě chce čokoládu. A chce ji, a chce ji, a chce ji! Můžete mu stokrát říkat, že až po jídle. Stejně nedá pokoj.
Co s tím: Dětští psychologové radí, že máte dítěti klidným, ale rozhodným hlasem několikrát zopakovat, že až po obědě. A pak se máte snažit odvést jeho pozornost k něčemu jinému. To, že mu dáte na zadek, totiž nepomůže – dítě prý nechápe, proč by nemělo jíst čokoládku před obědem.
Matka s dětmi
Moje! Moje! Moje!
Mladší syn si hraje s autíčkem a je úplně hodný. Starší syn k němu z rozmaru přiběhne a snaží se mu autíčko vyrvat. Mladší se rozkřičí „moje, moje, moje!“
Co s tím: Vůbec nejlepší by bylo si staršího rozjívence nevšímat, ale to vydrží jen málokdo. Připravte si tedy nějakou slušnou formulku. Třeba „Nezlob se, ale nedostaneš to“, kterou mu budete klidně opakovat. Je to lepší, než unáhleně vykřiknout větu, které budete litovat.
Já nikdy nic nemůžu, ty mi nikdy nic nedovolíš!
Starší dítě si často stěžuje, že nemůže žít podle sebe. „Jasně, až mě budeš živit, žij si, jak chceš...“ odvětíme
Co s tím: Tato odpověď možná na chvíli zafunguje. Jenže dlouhou dobu nám klid nevydrží. Psychologové radí zjistit, co se ve skutečnosti skrývá za nářky dítěte. Často jde o něco úplně jiného, než o čem dítě mluví. Řekněte třeba: „Myslím si, že jsi naštvaný kvůli něčemu úplně jinému, než že jsem ti zakázala jít s klukama na fotbal...“
Nemám tě rád! Najdu si lepší maminku!
Tohle by se říkat nemělo, ale vyčítejte to dítěti. Přitom k výbuchu dětského vzteku stačí málo – vypnout dítěti televizi nebo nutit ho do uklízení.
Co s tím: Rozhodně to nebrat osobně! Děti tyto věty vyslovují, když jsou rozčilené nebo je něco frustruje. Rozhodně to neznamená, že jste špatná matka. Odborníci radí najít skutečný důvod, proč to dítě řeklo. A pak na něj adekvátně – a hlavně v klidu – reagovat. Pamatujte na to, že když jste rozčílená, vaše IQ se rázem sníží o 50 bodů.