Dítě po čtyřicítce? No a co!

I když se doba změnila, přesto se na starší rodiče stále dívá tak trochu přes prsty. Často se jim připisuje zbytečně velká úzkostlivost při péči o dítě a hrozí i faux pas, že si tatínka někdo splete s dědečkem… I přesto je těhotenství po čtyřicítce dnes poměrně běžné.

Nezáleží na tom, zda se dítě narodí již několikáté v řadě, s velkým časovým rozmezím mezi sourozenci, jako vymodlené po mnoha nezdárných pokusech nebo ženě, která po dlouho dobu budovala kariéru. Nakonec jsou na stejné lodi. Ve velké většině případů dosahují vyššího věku i otcové těchto dětí, a tak se někdy může stát, že si je někdo splete s dědečkem…

Je poznat věkový rozdíl?

Za rozdíl oproti těhotenství v »běžném« věku lze považovat fakt, že vrstevnice nastávající či novopečené maminky mají své ratolesti odrostlejší – chodí do školy nebo se dokonce začínají stavět na vlastní nohy. Zdá se tedy, že pokud se ženě narodí dítě po čtyřicítce, má kontakt s ostatními maminkami komplikovaný, a to zvláště tehdy, jedná-li se o první dítě.

Hrozí i faux pas

Většinou se rodiče musejí vypořádat i se skutečností, že se na ně lidé v jejich okolí dívají nějak »divně«. Zvláště pak, žijí-li na vesnici, kde se lidé poměrně dobře znají. Navíc je potřeba se připravit i na možné faux pas, kterých se mohou ostatní lidé nevědomky dopustit. Vzpomínám si, že mi kdysi moje kamarádka ukázala fotografii. Koukla jsem na ni a nevěřícně sdělila, že její babička vypadá mladě. Na fotografii však nebyla babička… Trapně bylo mně i jí.

Větší obavy o dítě

Psychologové a odborníci poukazují nejen na rozdílné vnímání rodičovství okolím, ale rovněž na rozdíly ve výchově. Pokud budeme považovat za mladé rodiče ženy do 25 let a muže do třicítky, jejich výchova potomka se v mnoha přístupech liší od párů poněkud starších. Jedním ze základních rysů výchovy starších rodičů bývá mnohdy až přehnaná úzkost. Většinou se objevuje v rodinách, kde se jedná o první dítě. Rodiče se často obávají, zda je dítko zdravé. Mají tendenci jej také více srovnávat s jinými dětmi. Nechtějí něco zanedbat a snaží se pečovat o potomka co možná nejlépe. Zvýšená úzkost se objevuje v podobě různých zákazů, ale třeba i v oblékání do zbytečně teplého oblečení. Tato přehnaná obava se ale neobjevuje pouze tam, kde se dítko narodilo po několika letech snažení – záleží i na osobnosti a povaze rodičů a setkat se s ní můžete i v rodinách mladých.

 

V čem se výchova liší?

Starší rodiče bývají většinou více vnímaví na možná nebezpečí a na důsledky určitého chování, i proto se u nich častěji objevuje zvýšená úzkost. To lze považovat i za jakousi výhodu, protože jsou mnohdy prozíravější než rodiče mladí. Avšak nemají obavu pouze z toho, že si dítko ublíží, ale i z toho, že ve výchově dělají něco špatně. Pokud jejich ratolest onemocní, nebo se něčím odchyluje od zažitého normálu, často tíhnou ke zveličování problému. Stále se ujišťují o své vychovatelské úspěšnosti, ale často tak přehlédnou, že potomka nutí do něčeho, co je nad jeho síly, nebo o co nemá zájem. Dítko je také bývá vychováváno »v klidnějším duchu«, protože rodiče už nemají takové síly, aby s potomkem mohli hodiny dovádět.

Kafe.cz zjistilo: Co na to ženy?

Jana
„Rodiče nás měli až ve 40 letech, což bylo opravdu dost pozdě, ale dřív se prostě nenašli. Vždycky jsem kamarádům, spolužákům a teď i příteli, záviděla mladší rodiče, kteří jim byli psychicky blíž a hlavně pro dospívající holky byly spíš kamarádkami než autoritami (já se doma nikdy se svými citovými a intimními věcmi nesvěřovala, protože jsem měla pocit, že mi rodiče nerozumí, a to bych jednou nechtěla zažít se svými dětmi). Nehledě na stránku fyzickou – výlety, hory, kola, což my s bráchou s rodiči neprožili. Takže pro mě z toho plyne poučení: Pokud se člověk může rozhodnout, tak radši dřív než později.“

Jarmila
„Mít děti kolem čtyřicítky je dle mého názoru nezodpovědné. Mám sestru, pořídila si v 36 první dítě a teď v 38 druhé. Na první pohled všechno v pořádku, ale na ten druhý... Nedělej, nechoď, neběhej, nelez, nestrkej tam ty prsty, kde jsi, pojď sem... 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Jako kdyby jí v hlavě svítila kontrolka, že jiné, než tyhle už mít nebude, a tak je to samý zákaz, kterým stresuje sebe i děti. Mně moji rodiče měli taky velmi pozdě (a bráchu ještě později) a myslím si, že to nebylo dobře – jak jsme se dostali do puberty, ten obrovský věkový rozdíl mezi námi byl hluboký jako propast. S hrůzou si dneska uvědomuji, že je mi 25 a moje mamka před měsícem oslavila sedmapadesáté narozeniny a tátovi bude o Vánocích 68 let. Vědomí, že dneska tu jsou a zítra tu být nemusí, na mě občas dopadá spolu s hrůzou uvědomění si, jak zoufale je člověk potřebuje, přestože je dospělý a relativně stojí na vlastních nohou... Ale abych to shrnula: Já říkám rezolutní ne, děti kolem čtyřicítky je pozdě.“

Sisa
„Bude mi 40 let a mám dvouletého chlapečka. Prvnímu je už skoro 18 let. Musím říct, že jsem z toho nesmírně unavená a utahaná. Velmi cítím ten rozdíl mezi tím, když mi bylo dvacet a teď. Vždycky, když čtu v časopisech jak si to starší maminky užívají, mám pocit, že jsem z jiné planety, protože já bych radši chodila do práce! Bohužel jsem zjistila,že už na to nemám. Jsem nervózní, mám pocit, že nic nestíhám atd. Manžel je věčně na cestách, syn studuje mimo a babičky nemám. Jsem 24 hod. s malým prckem a jsem z toho na prášky. Mám pocit,že stárnu a život mi utíká pod rukama…“

 

Další články

čtenářů si právě čte tento článek