Karolína: Tchyně na nás zavolala sociálku. My máme ale jen dobré srdce!

Nárok na dávky
Nárok na dávky

Rodina je pro drtivou většinu lidí na prvním místě. To ale neznamená, že bychom měli ztratit schopnost empatie a pomoci druhým.

Život přináší různá úskalí. Je dobré vědět, kam se v případě nouze obrátit a na jaké dávky a příspěvky máte nárok. Zajímavé tipy najdete v galerii.

Pomocná ruka

Jmenuji se Karolína a manžel tvrdí, že jsem ztělesněním dobroty. Nikdy jsem nepáchala zlo, ani neškodné. To není nic pro mě. A byla jsem ráda, že v tom jel Radim se mnou. Je-li v našich silách možnost pomoci, nebráníme se. Když se naskytla možnost pomoci sociálně slabší rodině, byli jsme jedni z prvních, kdo se přihlásil. Spojili jsme se s nimi a určili si jasné hranice, jak by si podporu představovali, jak pravidelná by měla být, v jaké výši a co z toho budeme mít. Do posledního detailu jsme prodiskutovali všechny možné nástrahy takové spolupráce. Rozhodli jsme se podporovat rodinu, kde otec nešťastnou přišel o nohu a zůstal v invalidním důchodu, děti jsou silní alergici a vyžadují speciální stravu i pravidelné pobyty na horách, máma se o všechno stará, dopoledne pracuje jako pošťačka, pečlivě se stará o domácnost, vyvařuje, neplýtvá a pěstuje. Jejich přístup k životu nás i přes všechny peripetie, které je potkaly, chytil za srdce. Nebyl prostor k váhání.

Nepochopení

Na prázdniny jsme dali děti k prarodičům a užívali si pár dnů volna. Bylo to příjemné osvěžení. Konečně jsme se mohli soustředit jeden na druhého, chodit do letňáku jako na začátku našeho vztahu, užívat si romantické večeře a vyspávat celé dopoledne. Bohužel se třetí den naše siesta změnila v nefalšované peklo.

"Zbláznili jste se? Teď mi Viktorka říkala, že pojedete někam k rybníku. Jsem myslela, že jste mluvili o moři. Kdo jsou ty haranti, o kterých pořád mluví? Je něco, o čem bych měla vědět?" Tchyně a její průtrž otázek mě vytrhla z poklidného podřimování. V klidu jsem jí vysvětlila, jak se věci mají. "Finančně podporujeme jednu sociálně slabší rodinu, se kterou máme dobré vztahy. Nevidím na tom nic špatného, když si to my můžeme dovolit, jim to pomůže a máme jistotu, že naši pomoc nezneužívají. Možná byste si měla rozšířit obzory!"

Radikální řešení

Radimova matka mě zasypala urážkami, za které by se styděl i řidič kamionu a vztekle mi položila telefon. Muž se jen opřel v posteli o lokty a s výrazem "moje matka je mi fakt jedno" pokynul, abych její jízlivosti pustila z hlavy a šla k němu zpátky pod peřinu. O týden později jsme si vyzvedávali děti a předání proběhlo téměř beze slov. Dny plynuly a děti pomalu nastoupily do školy. Zajeli jsme se do nového režimu. Z rutiny mě vytrhl dopis ve schránce ze sociálky.

Udání za dobrotu

Tchyně na nás poštvala úřady s podezřením, že zanedbáváme vlastní děti a dotujeme cizí, kterým rodiče nedokázali zajistit vhodné zázemí. Museli jsme dotěrným úřednicím dokazovat, že děti nestrádají, mají od nás pestrou stravu s dostatkem masa i mléčných výrobků, mají doma teplo a vlastní koutek v pokojíčku, věnujeme jim dost času, cestujeme za kulturou a za poznáním, že je zahrnujeme láskou. Bylo to ponižující. Verdikt byl totiž jasný - jsme ukázkoví rodiče! Jen tchyni máme na baterky!

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky