Foto: Isifa
Vlasta mi tvrdí, že to byl osud. To „fátum“ nosí dredy, věčně se zubí, ze všeho si dělá legraci a do promoce mu chybí ještě rok.
Emílie promine - ale zlatá Amazonie!
Odpovídá PhDr. PETR ŠMOLKA, psycholog, Poradna pro rodinu Praha 12
- Když jsem se zeptal svého školkou povinného vnuka, jak se má jeho osmiletá sestřička, pohlédl na mě s těžko skrývaným despektem a pravil: „Jak bych to asi tak mohl vědět, nežiju přece její život!“ V duchu jsem mu vysekl hlubokou poklonu. Možná by se jí mohla dočkat i Emílie, kdyby si uvědomila, že nežije dceřin život. A že ani svůj vlastní nemůže žít jejím prostřednictvím.
- Přitom ji chápu. Kdyby se tak Vlasta zakoukala třeba do Fandy odvedle! Pravda, měl by už být dostudovaný a dobře situovaný a hlavně patřičně trpělivý. Ani nápad, aby se teď opovážil přivést Vlastu do jiného stavu! Nejdřív tak za pět šest let, pochopitelně s předchozím souhlasem Emílie. Ke své smůle se však zamilovala do Ramona, čekají rodinu a chtějí se brát. Nakonec ale kdoví, zda „ke své smůle“!?
- Jejich vztah může a nemusí vyjít, stejně jako každý jiný. Emílie proti němu může brojit a protestovat, může vymýšlet katastrofické scénáře, ale to není všechno. Může také jednou provždy přijít o dceru. Nikoli proto, že ji Ramon zlovolně odvleče do jakési tramtárie, ale proto, že ona mezi nimi vykope příkop, který už ani jedna z nich nebude s to překročit. Bude-li se Vlasta muset rozhodovat mezi matkou a Ramonem, je nad slunce jasné, koho zvolí.
- Uznávám, že jen málokterá matka by vítala, kdyby se její dcera chystala přesídlit do takové dálky. Emílie však bezděky dělá vše pro to, aby Vlasta ani jinou možnost neměla. To má zůstat, poslouchat matčiny věčné litanie a riskovat, že udělá vše, aby na její slova došlo: aby ji ten nenáviděný „dredař“ opustil?! Zlatá Amazonie!