Proč jsme my ženy neustále nespokojené s tím, jak vypadáme? Je to dáno normou, kterou nám vnucují nejrůznější reklamy? Dcera si vzala do hlavy, že je tlustá, a není s ní řeč.
Snažte se nenechat poruchu rozvinout!
Odpovídá Petr Šmolka, psycholog
- Poruchy příjmu potravy jsou bestie úporné a zákeřné. Jakmile se do své oběti zakousnou, je těžké je setřást. Bez odborné pomoci se to podaří málokdy. Navíc si nikdy nemůžeme být jisti, že byly opravdu zahnány. Často naoko zmizejí, přitom jen vychytrale čekají na další příležitost. Tuto zkušenost má i Andreina matka.
- Právem se můžeme ptát, proč některým dívkám rozvoj poruch příjmu potravy hrozí a jiným ne, když všem je předkládán stejný ideál krásy (vychrtlé modelky). Klíčovou roli zde hrají tzv. osobnostní předpoklady. Pokud jsou umocněny ještě nepříznivou osobní situací, pravděpodobnost onemocnění roste. Roli „spouštěčů“ můžou hrát nezdar v partnerském vztahu, necitlivé poznámky okolí, osamělost či „jen“ pokřivený sebeobraz.
- V počátečních fázích rozvoje poruchy je naděje na úspěch léčby poměrně vysoká. První volba bývá psychoterapie, buď skupinová, nebo individuální, někdy i v kombinaci s podpůrnou medikací. Všechno má ovšem jeden háček, spíše hák, a to je chybějící motivace postižených dívek. Zatím se přece zdánlivě nic neděje! Až se ale „dít začne“, bude vše podstatně složitější.
- Ještě horší je situace rodičů. I když správně tuší, do jakého neštěstí se jejich dítě řítí, jen těžko mu můžou sami pomoci. Domlouvání, hrozby, tresty, ba dokonce ani odměny nebývají účinné. A naděje, že by se nám podařilo přesvědčit zletilou dceru k léčbě, bývá též dost mizivá. Někdy nezbývá než doufat, že ji k návštěvě lékaře včas přimějí zdravotní potíže. Jindy se můžeme pokusit ji požádat, aby vyhledala odbornou pomoc kvůli nám. V krajním případě, když akutně hrozí nevratné zdravotní následky, lze volit nedobrovolnou hospitalizaci na uzavřeném psychiatrickém oddělení. Je to jedna z mála situací, kdy účel posvětí poměrně drastické prostředky.