V dubnu tohoto roku vytáhlo ministerstvo školství (MŠMT) do boje na podporu sexuální osvěty ve školách. Vytvořilo totiž spis Doporučení k realizaci sexuální výchovy v základních školách, který je zatím jediným formálním dokumentem, jenž nějakým způsobem radí a doporučuje, jak je možné postupovat při výuce sexuální výchovy. Materiál je určený vedení škol, metodikům prevence, výchovným poradcům a především učitelům, kteří sexuální výchovu učí. Současně s „Doporučením“ byla vydaná příručka pro učitele Sexuální výchova – vybraná témata, která byla také rozeslaná do všech základních škol. (Příručka obsahuje příspěvky od různých autorů – odborníků, ředitelů škol, učitelů. Nejedná se tedy o metodickou příručku, jak je často mylně uváděno, ale o soubor vybraných kapitol k aktuálním otázkám z oblasti sexuální výchovy.) „Cílem je upozornit na širší souvislosti sexuální výchovy, na její sociální, psychologické, biologické a etické aspekty,“ říká ministerstvo...
Vlasta
PhDr. Renata Mimochodková, psycholožka
Sexuální výchova se stává v posledním období často diskutovaným tématem. Rodina, do které se dítě rodí, představuje sociální skupinu, ve které si dítě vytváří první citové vazby a v níž od prvních chvil svého života zažívá i první něžnosti. Vztahy v rodině a vzájemné soužití rodičů tvoří základ pro budoucí partnerské vztahy, rodičovské postoje, stávají se zdrojem podnětů a zkušeností pro řešení nejrůznějších životních situací, pro vytváření celkového životního stylu a hodnot.
Rodina představuje pro dítě nejbezpečnější místo, pomineme-li silně patologické rodiny, kde se učí přijímat druhé lidi, mít k nim důvěru, umět dávat a přijímat, učí se mít rád. Právě proto by měli být rodiče prvním zdrojem informací o sexu. Jejich role je nezastupitelná. Důležité je, aby se dítěti dostávaly vždy pravdivé informace s ohledem na věk, zvídavost a mentální vyspělost dítěte. V dnešní době děti vyzrávají a dospívají mnohem dříve, než tomu bylo u předchozích generací, jsou obklopeny množstvím podnětů (více či méně žádoucích) a zahrnuty množstvím informací. Významný vliv mají média, internet, o sexualitě slyší téměř denně.
Začít se sexuální výchovou je vhodné už v předškolním věku. V 1. třídě základní školy by mělo dítě vědět, jak lidský plod vzniká, jak miminko přichází na svět. Zájem dítěte o tyto otázky mohou rodiče podnítit i rozhovorem ve zcela přirozených situacích (při pohledu na těhotnou ženu, objímající se pár…). Rodiče předškolních dětí mohou od učitele zjistit, zda se škola touto problematikou zabývá či z jakých zdrojů čerpá. Pravdivými odpověďmi na dotazy dítě získává pocit, že se může zeptat rodičů na cokoli, získává pocit důvěry. Důležité je mluvit s dětmi o sexuálním zneužívání. Je nutné, aby vědělo, že se ho nesmí nikdo dotýkat proti jeho vůli, a to i včetně vynucených polibků a objetí od členů rodiny. (Z praxe je známo, že k sexuálnímu zneužití dochází nejčastěji právě v rodinách.)
Protože je to téma velmi citlivé, je potřeba s ním jako s takovým zacházet. V případě sexuální výchovy ve školním prostředí je vhodné volit velmi citlivé metody. V opačném případě by se mohly stát traumatizujícím zážitkem, které si dítě ponese do dalšího života. Škola by měla „jen“ doplnit to, co dítě z rodiny neví.
Celý článek si můžete přečíst v aktuálním čísle časopisu Vlasta.