Vědci už prokázali, že látka etinylestradiol, která do vody uniká, přetváří některé ryby na hermafrodity. Představitelé unie v připravované rámcové směrnici o vodách navrhují snížení těchto látek, které už dnes podle některých studií ohrožují rybí populace. Farmaceutické firmy však s plánem čistit vodu od účinných látek z antikoncepce nesouhlasí. Podle výrobců a také vodáren budou náklady na změnu příliš vysoké. A zpochybňují i závěry vědců, kteří návrh podporují. Vědci v nové studii spočítali, že by nové čištění vod stálo například Británii 30 miliard liber (asi 900 miliard korun). Plán by si vyžádal modernizaci kanalizačních sítí a zvýšení ceny za vodné a stočné.
představitelé unie v připravované rámcové směrnici o vodách
Vodárny a farmaceutické firmy se brání
Hlavní účinná složka antikoncepčních léků, etinylestradiol (EE2), kterou jen ve Velké Británii v hormonální antikoncepci užívá pravidelně přes 2,5 milionu žen, se dostává do podzemních vod z kanalizace, protože čistírny syntetický hormon nedokážou odfiltrovat. Není vyloučeno, že podobný dopad, jako má u ryb, by za určitou dobu mohla chemikálie mít i u mužů. Konečné slovo o omezení EE2 bude mít v listopadu Evropský parlament, který musí směrnici schválit. Vodárenské a farmaceutické firmy proto už začaly ve Štrasburku lobbovat, aby návrh neprošel.
Hormonální akvárium
„Výrobci léčiv a kosmetiky nemají zájem, aby se kontroverzní účinky pilulek staly předmětem širší diskuse,“ říká česká režisérka Tereza Tara, která se o záludnosti pilulek rozhodla natočit dokument. Nazvala ho Hormonální akvárium a pak za něj ještě coby studentka FAMU získala několik českých i zahraničních cen. V dokumentu především upozornila, že v podzemních vodách se vyskytují léky nebo hormony, které neumíme nejen vyčistit, ale ani detekovat. Alarmující bylo i prohlášení zástupce vodárny ve filmu, který přiznal, že se jim nevyplatí investovat do čističek.
Proč se o hormonech mlčí?
Výskyt hormonů v řekách a mořích byl prokázán v mnohých částech světa a jejich vliv na ekosystém planety je obrovský. Ještě závažnější jsou stopy hormonů v kohoutkové vodě. O této problematice se však stále mlčí. Je to tím, že si vědci zatím nevědí rady, jak dopady změřit, popsat a vysvětlit, nebo je to nátlakem vodohospodářských a farmaceutických firem, kterým by širší diskuze problému jen prodražila podnikání?