Jsem zvyklá u sebe neustále nosit vodu. Ne že bych byla posedlá pitným režimem, ale mám pořád žízeň. Nepotřebuji pít hodně, stačí si tu a tam loknout, ale když to na mě přijde, tak musím mít vodu po ruce, jinak jsme nervózní jak chlap před porodem. Takže poctivě tahám malou vodu v tašce. Tomu také mé kabelky odpovídají. No kabelky… Spíš to největší, co v oddělení dámských příručních zavazedel najdu. V tom je místa i na protiatomový kryt.
Jenže od jisté doby si dávám bacha, abych tu vodu taky vždy pořádně zašroubovala. Protože… To bylo takhle jednou na sklonku léta a já vyrazila do města, dopoledne před prací, abych si udělala dobrou náladu, než vlezu do toho blázince. Přepadla mě žízeň, jako vždy připravena – vytáhla jsem vodu a napila se. Láhev zašroubovala, v tramvaji to moc nejde, člověk aby se furt něčeho držel, protože jinak to s ním hází jako příboj s mrtvým lachtanem. Sednout si nejde, důchodci zabírají všechna místa.
Žena s mobilem
Když jsem dorazila do práce povídá recepční: „Jé ono začalo pršet?“ Koukám na ni, jako na blázna, venku třicet, sluníčko svítí, kde by se vzal déšť. Odpovídám se shovívavým úsměvem: „Ale kde, obloha je jako vymetená, svítíčko sluní…“ „Ale, z vás crčí voda…“
To mě zarazilo. Podívám se dolů a skutečně, tunika mokrá a kalhoty opravdu nebyly propocené… „…“ zařvala jsme jedno neslušné slovo a hnala do kanceláře. Celou tašku jsem vyházela. Voda zavřená byla, jenže blbě, dobrých 15 minut z ní trpělivě vykapávala voda a hladina na dně tašky odpovídala horskému jezírku při jarním tání. Všechno jsem vyndala a na dně, pod hladinou skomíral mobil. Sice jsem vyndala baterku, vypnula ho, klimatizaci zapnula, co to šlo a položila ho do největšího proudu vzduchu. Postup byl sice správný, ale nic to nebylo platné. Zkolaboval a umřel. Můj krásný, měsíc starý přístroj odešel do věčných lovišť. Už nebyl mezi živými. Byl to exmobil. Zkapal. Zkrátka byl definitivně a jednou pro vždy dead.
Co teď? Koupit nový. Ale jaký? Zase ten samý, když jsem s ním měla takovou smůlu. Ne, říká žena, se kterou černá kočka ani nehne, a když se s ní setká urychleně se zavře doma a odmítá vycházet – aspoň pro ten černý den.
Možná vám to, co teď napíšu, přijde jako samozřejmost, ale ruku na srdce – kolik času věnujete přemýšlení, jaká kritéria jsou pro vás rozhodující. Cena? Vzhled? Nebo funkčnost? A kolik funkcí pak používáte, když si koupíte nějaké superdrahé superdělo, které umí i stepovat?
Mobil
Takže při výběru mobilu si v klidu sedněte, vezměte papír a tužku a zapněte mozek.
- Cena
- MP3 přehrávač. Jste závislá na reprodukované hudbě? Pak by měl mít kvalitní přehrávač, velkou, rozšiřitelnou paměť a měl by jít propojit s počítačem.
- Fotoaparát. Fotíte jak šílenci? Pak věnujte pozornost rozlišení, blesku a dalším kritériím fotoaparátu.
- Připojení na internet a wifi. Jestli jste z těch, co musí být neustále na příjmu, pořád brouzdají nebo kontrolují mail.
- Na co ho používáte? Uvědomte si, jak svůj současný mobil využíváte a jestli a co vám chybí. Používáte ho jen na volání a sms a ostatním funkcím se vyhýbáte obloukem a většinou ani nechápete, co znamenají? Pak se podívejte po něčem jednodušším, hodně ušetříte.
- Výdrž a paměť na čísla. To jsou taky důležitá kritéria a ne každý mobil má jedno nebo druhé. Jakkoli se to v dnešní době může zdát podivné.
- Pak si sedněte k počítači a projděte si nabídku mobilů. Některé stránky umožňují vylistovat nabídku podle vybraných kritérií. Pak odmazávejte ty, které nesplňují něco z toho, co je pro vás důležité. Když výběr zúžíte na nějaký rozumný počet, cca pět, můžete ke slovu pustit emoce. Který je nejhezčí? Který je vám sympatický.
- Osahejte si ho. Objednávat zboží na internetu je sice levnější, ale s mobilem budete žít dlouho a tak by se vám měl dobře držet a ovládat. Vyhovuje velikost tlačítek a tvar těla? To zjistíte jen osobně, proto se vypravte do kamenného obchodu a nechte si vybrané kusy předložit a osahejte je.