Příjemně strávený den mi ten večer nemohlo zkazit nic. Povolenou rychlostí jsem se řítila po rychlostní silnici z Prahy na Mladou Boleslav, na tváři mi hrál úsměv, když mi hlavou bleskla nějaká ta hláška, kterými ten den kamarádky nešetřily. Otevřeným okýnkem pofukoval teplý větřík, když tu najednou podivný zvuk. Znáte to, jako když najedete na plnou dělící čáru, jenže i řízení šlo najednou ztuha. „Takže dnes poprvé...“ Blesklo mi hlavou, když mi došlo, že právě prožívám premiéru s prázdným kolem.
Zajela jsem ke straně a začala přemýšlet o tom, že po té výměně kola budu jak prase a vše, včetně mě, poputuje do pračky respektive pod sprchu. Pak se mi ale na tvář vrátil úsměv. Vzpomněla jsme si na nesčetné scény z amerických filmů, kterak u ženy v nesnázích okamžitě zastaví nějaký dobře vypadající gentleman, který jí kolo vymění a ona tak často najde i nového milence. Jako bonus. Ta idea se mi zalíbila.
Výměna pneumatiky
Ve zpětném zrcátku jsme zkontrolovala svůj vzhled: make-up docela ujde, jen to chce trochu přepudrovat a pusu obtáhnout rtěnkou. No sukně sice není nejkratší, ale co, rozepnuté dva knoflíčky navíc by to mohly spravit. Takto vylepšená jsem se postavila za auto a nesměle zvedla ruku a nasadila úsměv...
Po pěti minutách mi úsměv začal tuhnout a ruka brnět. Po deseti minutách jsem znechuceně nasedla zpět do auta, místo účesu chaos, svaly ve tváři ztuhlé od křečovitého šklebu, prach ze silnice, který na mě házely kamiony a osobáky projíždějící stopadesátikilometrovou rychlostí se mi dostal snad i do kalhotek. Také jsem poopravila své optimistické mínění, že i když jsme národ buranů, určitě deset procent gentlemanů se tu najde. Procenta jsem zredukovala na promile – maximálně jedno a ti toto odpoledne určitě na Boleslav nejedou.
Co teď? Přeci jen se do toho budu muset pustit sama. Zapátrala jsem v paměti, co dělat. Aha trojúhelník! Ten jsem měla vytáhnout hned a umístit ho dostatečně daleko za auto. No jo. Ještěže je tu rovina a vidět je široko daleko. Pak jsem si vzpomněla na vestu, něco o ní před lety říkali v televizi. No jo tady je a štítivě jsem vytáhla z igelitu odpornou oranžovou reflexní vestu. Takto vyzbrojená jsem se jala prohledávat kufr.
Rezerva je tu. Hurá. Ještě hever a ten divný klíč. V duchu jsem děkovala otci, že mi vše udržuje v pořádku. Potřebné jsem vyndala z kufru, rozložila do trávy na krajnici a začala zkoumat, co mám dělat. Jak ten hever vlastně funguje, v televizi to vypadá tak jednoduše: strčíte pod auto, hejbete pákou a auto jde nahoru.
Jenže kam ho nasadit? Jejda nějak to furt nejde. Kolem mě, potácející se na hranici zoufalství a propadající depresi nad vlastní neschopností, dál vesele projížděla auta. Někteří řidiči mi asi chtěli dodat odvahu, protože často troubili...
Nebudu vás napínat. Po další čtvrthodině jsem opět nasedla do auta – opravdu špinavá jako ono příslovečné prase, vzala mobil a potupně zavolala známým bydlícím nedaleko, jestli by mi, prosím pěkně, nemohli přijet vyměnit píchlé kolo. Mohli.
Cestou domů, s náramně pošramoceným sebevědomím, jsem si slíbila, že si doma vše pořádně nastuduji.
A abyste ani vy nemusela předvádět scénu Blondýna klečí před autem, přikládám podrobný návod, jak si v této situaci zachovat sebeúctu.
Výměna pneumatiky
- Nejprve si nezapomeňte obléct reflexní vestu a postavit trojúhelník.
- Připravte hever, náhradní pneumatiku a klíč na šrouby na kolech.
- Zatáhněte ruční brzdu a zařaďte jedničku. Ještě před zvednutím povolte všechny šrouby pomocí klíče. To může jít ztuha, možná si budete muset pomoci a na klíč dupnout, aby pevně utažený šroub povolil. Nevyšroubovávejte celé!
- Nasaďte zvedák. Měli byste si zjistit, kam se umísťuje zvedák, který máte v autě! Pak zvedněte auto, tak aby celé kolo bylo ve vzduchu.
- Vyšroubujte všechny šrouby a sundejte kolo.
- Rezervu nasaďte tak, aby díry pro šrouby pasovaly na sebe.
- Zašroubujte šrouby, nejprve rukou, pak dotáhněte klíčem.
- Spusťte kolo na zem a pořádně pomocí klíče dotáhněte šrouby. Šrouby se dotahují postupně, křížem, tak silně, dokud to jde.
- Vše posbírejte, ukliďte, nezapomeňte sebrat trojúhelník a raději pomaleji vyrazte k původnímu cíli.
A ještě jedna důležitá rada na závěr: nejprve si to vyzkoušejte někde v klidu nanečisto. Pak už to nikdy nezapomenete a vyhnete se potupnému volání S.O.S.