Celý příběh je velmi smutný. Pavel začal brát drogy, když mu ještě nebylo 18 let. Kradl nám peníze, rozprodával zařízení bytu. Na manžela si nedovolil, ale mě několikrát fyzicky napadl.

Na léčení

Nakonec se nám ho podařilo přesvědčit, aby se šel léčit. V komunitě se seznámil s Karolínou, která se tam dostávala z drogové závislosti už podruhé. Byla o pět let starší než Pavel a zdálo se, že už začíná mít svůj život pod kontrolou.

Věřili jsme, že Pavlovi a Karolíně pomůže společná zkušenost a že drogy navždy zavrhnou. Navíc už byla na cestě naše vnučka Andrea.

Jak jsme se mýlili! Pavel byl sice z narození dcerky nadšený, ale po roce se k drogám vrátil. Proti tak silnému soupeři, jako jsou drogy, nemělo miminko zřejmě žádnou šanci.

Karolína se s Pavlem rozvedla a dostala dcerku do péče. Podle rozhodnutí soudu směl Pavel vidět Andrejku jednou za dva týdny, a to pouze v Karolínině přítomnosti. Nakonec tu možnost téměř nevyužíval, drogy zvítězily na celé čáře. Pavel si úplně zničil zdraví a zemřel na selhání srdce. Bylo mu 28 let. Náš jediný syn...

Nebudu popisovat, jak jsme byli nešťastní. Jedinou útěchu jsme spatřovali v možnosti vídat Andreu, takže jsme se chtěli co nejrychleji s Karolínou domluvit.

Vynutit soudní cestou

Nechtěla o tom ani slyšet. Prý jsme to byli my, kdo zanedbal Pavlovu výchovu, proto musí zamezit našemu neblahému vlivu na Andrein vývoj. Jako by ona drogy nikdy nebrala!

Nakonec se nám podařilo vynutit si styk s vnučkou soudní cestou. Smíme si s ní jednou za dva týdny pohrát v parku, zpovzdáli nás sleduje její matka. Pokaždé se nám to ovšem nepovede: jednou prší, jindy je vnučka nemocná.

Je to bojácné a uzavřené dítě. Ale vidím na ní, jak ráda by projevila radost, že mě a dědu vidí. Jenže má strach. Pokaždé, když se ke mně rozeběhne a chce se přitulit, podívá se, kde je Karolína.

Andrejka toho moc nenamluví, avšak něco jsme se přece jen dozvěděli. Třeba to, že maminka má nového „kamaráda“ Olivera, který s nimi teď bydlí. „Ale můj kamarád to není,“ prohlásila zničehonic při našem posledním setkání. „Někdy mě bije. A zavírá mě v koupelně.“

Na otázku, jestli o tom maminka ví, vnučka odpověděla že ano. „Říká Oliverovi: ,Zavři ji tam, ať máme trochu klid.‘ A když brečím a někdy taky kopu, protože do koupelny nechci, tak dostanu na zadek páskem.“

Sundala jsem vnučce džíny. A opravdu – na zadečku a na stehnech měla jelita. Okamžitě jsem na Karolínu uhodila, jenže ona se mi vysmála. Holka si vymýšlí a pár ran páskem ještě nikoho nezabilo. Obvinila mě, že dělám potíže, a Andreu už prý neuvidíme.

Neviděli jsme ji už měsíc. Mám podezření, že je nešťastná a týraná. Dva týdny už nechodí do školy, ale jak mi řekla paní učitelka, má prý zánět průdušek.

Dlouho jsme to s manželem probírali a nakonec jsme dospěli k rozhodnutí, že požádáme o svěření Andrey do naší péče. Jenže nevíme, zda máme šanci. Důkazy o týrání nemáme, můžeme se opřít jen o své domněnky a to, co nám řekla Andrea.

Berou soudy výpovědi dětí vůbec vážně? Z médií znám řadu případů, kdy prarodiče o vnoučata marně bojovali, a děti pak skončily tragicky. Jak máme postupovat?

Miroslava

Podejte trestní oznámení

JUDr. Michaela Vosátková, advokátka, www.advokatka.info

  • Příběh paní Miroslavy je opravdu smutný a nezáviděníhodný. „Boj“ o vnučku bude běh na dlouhou trať.
  • Zákon o rodině sice hovoří o možnosti svěřit dítě do výchovy jiné fyzické osoby než rodiče, ale jedná se o institut výjimečný. Jde o výjimku ze zásady, že výchova nezletilých dětí je především úkol rodičů. Takové opatření musí být opřeno o spolehlivé objasnění okolností, které svědčí pro závěr, že zbylý z rodičů není s to náležitým způsobem zajistit řádnou výchovu a že výchova u jiného je v zájmu dítěte. Jedná se o případy, kdy se rodiče nedovedou o potomka starat nebo se o něj starat nechtějí – jsou výchovně nezpůsobilí (gambleři, alkoholici, drogově závislí...), asociální, duševně nemocní apod.
  • Hlavní otázka v daném případě je ono podezření na týrání. S účinností od 1. 1. 1994 platí ohledně trestného činu týrání svěřené osoby oznamovací povinnost. Oznámení je nutno učinit orgánům činným v trestním řízení, tedy policii nebo státnímu zastupitelství. Člověk je povinen pravdivě sdělit skutečnosti, jež týrání nasvědčují, aniž by odpovídal za to, zda se spáchání činu podaří prokázat. Souběžně je nutné informovat orgán sociálně právní ochrany dětí. Oznámení lze podat i anonymně.
  • Pokud by se ukázalo, že podezření paní Miroslavy je pravdivé, bude zde zákonný důvod pro to, aby bylo zahájeno řízení o zbavení rodičovské zodpovědnosti matky dítěte.
  • Je třeba si uvědomit, že zákon nevylučuje, aby v případě, kdy pominou důvody pro zbavení rodičovské zodpovědnosti, které byly v době vyhlášení rozsudku, soud rodičovskou zodpovědnost obnovil. Právní vztah mezi rodičem a dítětem zaniká definitivně pouze v případě rozhodnutí o prostém a zejména nezrušitelném osvojení (v tomto příběhu je však osvojení vyloučeno, neboť základní podmínka pro něj je neexistence příbuzenského vztahu mezi osvojitelem a osvojencem).