Anna: Tchyně mi zabila dítě, zůstala jsem sama se vzpomínkami na něj

Zdroj: shutterstock
Prohlédněte si všechny fotografie (10)

Měla jsem syna a zbyly mi jen vzpomínky. Vyčítám si, že jsem nechala tchyni syna na hlídání. Kdybych se tenkrát rozhodla jinak, mohl žít.

V galerii najdete tipy, jak snadno a bez úhony vyjít s partnerovou rodinou.

Šok

Chci se podělit o přiznání nebo zpověď. Říkejte tomu, jak chcete.

Tchyně mi zabila to jediné, co mě dělalo šťastnou. Vzala mi syna, mého malého chlapečka. Jako by zabila mě.

Výčitky

V den, co se to stalo, jsem měla noční směnu mimo město. S dobrým svědomím jsem jí svěřila dítě, aby ho pohlídala. Manžel byl služebně pryč a starat se nemohl.

Po několika hodinách mi volali do práce, že se něco stalo. Když mi řekli, že jde o syna, všeho jsem nechala, naskočila jsem do auta a jela jsem za ním tak rychle, jak jen může máma spěchat za svým dítětem. Dalších několik hodin si nepamatuji a vzpomínky jsou jen v mlze. Nevím, co se dělo, jestli se mnou někdo mluvil. Byla jsem v nemocnici a můj syn nikde. Nemohla jsem ho najít a moje mysl to pod tlakem emocí a stresu vzdala. Až později jsem se dozvěděla, že měl všude po těle pohmožděniny a zlomený vaz. Podle lékařské zprávy a toho, co mi pak sdělila tchyně, synek spadl v noci ze schodů. Chtěl si jen dojít na záchod.

Bolest

Snad ani nemusím říkat, co se dělo. Policie, soud, hádky.

Jsou to už dva roky, ale pořád to bolí. Můj chlapeček mi moc chybí a já jsem bez něj jako tělo bez duše. Představuji si, jak by teď vypadal a co by dělal.

S manželem jsem se rozvedla a s tchyní jsem přerušila veškerý kontakt. Nechci ji mít dál ve svém životě.

Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna. 

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky