Alena (58): Vede se mi velmi dobře, rodina mi mé štěstí kazí, mě to ale nezlomí

Zdroj: shutterstock.com
Prohlédněte si všechny fotografie (20)

Pro děti bychom dýchaly, chceme pro ně jen to nejlepší, život na obláčku. I rodiče ale mají právo na spokojený život, na svobodu a vlastní a sobecká rozhodnutí.

Jak si udržet mladistvý vzhled, se dozvíte v galerie, kde najdete podrobný návod.

Divoký rozjezd

Je to už téměř čtyřicet let zpátky, co můj život začal nabírat na obrátkách. Těsně po maturitě jsem otěhotněla a moje plány studia na vysoké škole málem vzaly za své. Naštěstí mě podrželi rodiče a s výchovou dcerky mi pomohli. Tenkrát jsem se mohla ještě spolehnout na svého muže. Dokázala jsem v sobě najít dost síly na to, abych dostudovala, vychovala dceru a snášela střídání depresí a mánií manžela. Se čtrnáctým rokem Klárky se bohužel mnohé změnilo. Bulimie nezasáhla jen její tělo, ale i myšlení a psychiku. Bylo to k nevydržení. Útoky na ledničku nebraly konce a následné hodinové zvracení a výčitky z plného žaludku byly na denním pořádku. Nestačila jsem vařit a dokupovat zásoby, vše vyeskalovalo krabičkami na jídlo uzavřenými na pevný zámek a hospitalizací na psychiatrii. Aby toho nebylo na mých bedrech málo, manželovy propady do depresí a následné záchvaty nadšení, které řešil velkým množstvím alkoholu a zálety, se den ode dne prohlubovaly a staly se pro mě neúnosné. Jediné pozitivní, že při rozvodu nedělal problémy a rozešli jsme se bez tahanic a vleklých dohadů.

Kousek nebe

Klárka oslavila pětadvacáté narozeniny a já poprvé za dlouhé roky pocítila svobodu. Věnovala jsem se podnikání a všímala si mužů, kteří se kolem mě točili. Český rybníček ale nabízel pramálo zajímavého, jiskra přeskočila až s cizincem Tonym. Půl roku po našem seznámení už jsem měla sbalené kufry a letěla přes velkou louži za velkým milostným dobrodružstvím. I když se na domácí půdě vyrojily zvěsti a pomluvy o mé lásce k Tonyho nadité peněžence než k němu samotnému, nenechala jsem se zavistí zviklat a žila konečně naplno.

Životní tempo je v USA jiné, ale péče o domácnost mi nevyhovovala. Nevytvářela jsem hodnoty a podnikání mi scházelo. Tony mě tedy přizval pod ochranná křídla své firmy a pustili jsme se do práce společně. Konečně jsem našla v životě místo, kde vládl respekt, pohoda a pochopení.

Okno do pekla

Když se mě dcera rozhodla navštívit, zajásala jsem. Místo dobré nálady ale přivezla kufry plné výčitek a pohrdání. Nevím, čím jsem si to zasloužila, ale byla jako protržená hráz. "Opustila jsi mě, žiješ si tady v luxusu. Mě jsi nechala napospas životu a ani jsi mě nezabezpečila tak, jak to dělají jiné matky. Ani nechtěj vědět, co se o tobě line za pomluvy ve městě." Ze začátku jsem byla neoblomná a snažila se jí vysvětlit, že jsem jí pomáhala dost dlouho, ale bez úspěchu. Ať se opře o svého nového přítele. Jenže ten byl pro ni jen koulí na noze a stejně jako její otec holdoval alkoholu. Hádky, scény a hysterie tak byly zcela běžné. Nakonec jsem své dítě nedokázala nechat odjet s prázdnou a zadotovala ji. Když se z magického trojúhelníku návštěva-výčitky-dotace stala tradice, Tony zasáhl a zakázal mi, abych jí finančně pomáhala. Ve skrytu duše vím, že Klárka je silná po mně a popere se se vším, co jí život přinese, ale já byla čím dál slabší. Opět jsem před sebou valila hroudu z problémů druhých.

Ve svých 36 letech otěhotněla a porodila zdravou holčičku. S despotou, který má stále po ruce lahev piva a jointa. A pro ránu nejde daleko. Žijí v podnájmu, který se nedá z příspěvků v mateřství finančně pokrýt. Pravidelně k nim chodí úřady rovnat do latě mého budoucího zetě. A moji rodiče stárnou a volají po pomoci a po dceři, která by jim na sklonku života byla nablízku. O třináct let starší manžel chátrá a je den ode dne nevrlejší. A já opět cítím smyčku zodpovědnosti jako kdysi na začátku mého příběhu.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky