Alena (58): Vede se mi velmi dobře, rodina mi mé štěstí kazí, mě to ale nezlomí

  Prohlédněte si všechny fotografie (20)

Pro děti bychom dýchaly, chceme pro ně jen to nejlepší, život na obláčku. I rodiče ale mají právo na spokojený život, na svobodu a vlastní a sobecká rozhodnutí.

Jak si udržet mladistvý vzhled, se dozvíte v galerie, kde najdete podrobný návod.

Divoký rozjezd

Je to už téměř čtyřicet let zpátky, co můj život začal nabírat na obrátkách. Těsně po maturitě jsem otěhotněla a moje plány studia na vysoké škole málem vzaly za své. Naštěstí mě podrželi rodiče a s výchovou dcerky mi pomohli. Tenkrát jsem se mohla ještě spolehnout na svého muže. Dokázala jsem v sobě najít dost síly na to, abych dostudovala, vychovala dceru a snášela střídání depresí a mánií manžela. Se čtrnáctým rokem Klárky se bohužel mnohé změnilo. Bulimie nezasáhla jen její tělo, ale i myšlení a psychiku. Bylo to k nevydržení. Útoky na ledničku nebraly konce a následné hodinové zvracení a výčitky z plného žaludku byly na denním pořádku. Nestačila jsem vařit a dokupovat zásoby, vše vyeskalovalo krabičkami na jídlo uzavřenými na pevný zámek a hospitalizací na psychiatrii. Aby toho nebylo na mých bedrech málo, manželovy propady do depresí a následné záchvaty nadšení, které řešil velkým množstvím alkoholu a zálety, se den ode dne prohlubovaly a staly se pro mě neúnosné. Jediné pozitivní, že při rozvodu nedělal problémy a rozešli jsme se bez tahanic a vleklých dohadů.

Kousek nebe

Klárka oslavila pětadvacáté narozeniny a já poprvé za dlouhé roky pocítila svobodu. Věnovala jsem se podnikání a všímala si mužů, kteří se kolem mě točili. Český rybníček ale nabízel pramálo zajímavého, jiskra přeskočila až s cizincem Tonym. Půl roku po našem seznámení už jsem měla sbalené kufry a letěla přes velkou louži za velkým milostným dobrodružstvím. I když se na domácí půdě vyrojily zvěsti a pomluvy o mé lásce k Tonyho nadité peněžence než k němu samotnému, nenechala jsem se zavistí zviklat a žila konečně naplno.

Životní tempo je v USA jiné, ale péče o domácnost mi nevyhovovala. Nevytvářela jsem hodnoty a podnikání mi scházelo. Tony mě tedy přizval pod ochranná křídla své firmy a pustili jsme se do práce společně. Konečně jsem našla v životě místo, kde vládl respekt, pohoda a pochopení.

Okno do pekla

Když se mě dcera rozhodla navštívit, zajásala jsem. Místo dobré nálady ale přivezla kufry plné výčitek a pohrdání. Nevím, čím jsem si to zasloužila, ale byla jako protržená hráz. "Opustila jsi mě, žiješ si tady v luxusu. Mě jsi nechala napospas životu a ani jsi mě nezabezpečila tak, jak to dělají jiné matky. Ani nechtěj vědět, co se o tobě line za pomluvy ve městě." Ze začátku jsem byla neoblomná a snažila se jí vysvětlit, že jsem jí pomáhala dost dlouho, ale bez úspěchu. Ať se opře o svého nového přítele. Jenže ten byl pro ni jen koulí na noze a stejně jako její otec holdoval alkoholu. Hádky, scény a hysterie tak byly zcela běžné. Nakonec jsem své dítě nedokázala nechat odjet s prázdnou a zadotovala ji. Když se z magického trojúhelníku návštěva-výčitky-dotace stala tradice, Tony zasáhl a zakázal mi, abych jí finančně pomáhala. Ve skrytu duše vím, že Klárka je silná po mně a popere se se vším, co jí život přinese, ale já byla čím dál slabší. Opět jsem před sebou valila hroudu z problémů druhých.

Ve svých 36 letech otěhotněla a porodila zdravou holčičku. S despotou, který má stále po ruce lahev piva a jointa. A pro ránu nejde daleko. Žijí v podnájmu, který se nedá z příspěvků v mateřství finančně pokrýt. Pravidelně k nim chodí úřady rovnat do latě mého budoucího zetě. A moji rodiče stárnou a volají po pomoci a po dceři, která by jim na sklonku života byla nablízku. O třináct let starší manžel chátrá a je den ode dne nevrlejší. A já opět cítím smyčku zodpovědnosti jako kdysi na začátku mého příběhu.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek