Vzala jsem si vdovce s osmiletou dcerkou Ivankou. Věděla jsem, že členem rodiny se stane i babička, matka Ivančiny zemřelé maminky. Jaký problém z toho bude, mě však ani ve snu nenapadlo.
Holčičku jsem přijala za vlastní
Manželova první žena Zdena zemřela na rakovinu, když bylo Ivance pět let. Tehdy byla Zdenina matka pro všechny velkou oporou. Ivanka u ní trávila hodně času, protože Ivan, můj manžel, na tom nebyl psychicky dobře. Je vědecký pracovník, a tak se zcela pohroužil do práce, která ho zachraňovala před depresí a zoufalstvím.
A pak jsme se seznámili. „Vlastně jsem ani nepomyslel na to, že bych se ještě někdy dokázal zamilovat,“ říkal mi Ivan. „Ty jsi mě vrátila do života.“ Ivanku jsem okamžitě měla ráda a brzy jsem se cítila, jako bych byla její máma odjakživa.
