Adventní svátky svatých: Proč se slaví, jakou měly podobu dříve a jakou mají teď

Zdroj: Milan Škoch
Prohlédněte si všechny fotografie (6)

V rámci adventu se slaví několik významných svátků svatých, kolem kterých se soustředila i řada zvyků, obyčejů a pověr. Některé ze svátků mají tradici dodnes, například sv. Barbora, sv. Mikuláš a sv. Lucie. Jaký je jejich historický původ a co znamenají?

Barbora (4. prosinec)

„Sláva svaté Barborce – dá nám dárky v komůrce“

Svátek sv. Barbory je předzvěstí blížícího se Štědrého dne. Slaví se pouhé dva dny před Mikulášem a v minulosti měly oba tyto svátky mnoho společného. U obou se chodívalo v maskách a někde dostávaly děti nadílku už na Barboru.

Hlavním atributem sv. Barbory je věž, v níž byla svým otcem vězněna, aby nepodlehla svodům nápadníků. Barbora se za vězení svému otci pomstila tím, že se stala křesťankou. Její otec, bohatý šlechtic byl totiž zapřisáhlý nepřítel křesťanů. Barbora se odmítla zříct své víry, nepodlehla ani krutému mučení a nakonec byla popravena. Hlavu jí sťal její vlastní otec, ale hned poté ho zabil blesk. Tato legenda bývá datována do 3. století, kdy na území Římské říše byli křesťané ještě tvrdě pronásledováni.

Barbora je patronkou mnoha řemesel a povolání, z nichž jsou nejvýznamnější horníci. Zasvětili jí mnoho kostelů, kaplí i oltářů. U nás je nejznámější chrám sv. Barbory v Kutné Hoře, městě se slovutnými stříbrnými doly. Barbora je patronkou také hutníků, slévačů, pokrývačů, tesařů, stavebních dělníků i architektů. Za svou patronku ji považují také dělostřelci a hasiči, kameníci, kuchaři a řezníci. Lidé věřili, že je dokáže uchránit před náhlou smrtí, například před úderem blesku.

Lidé rádi po staletí věštili, ne jinak také na svátek sv. Barbory. V celé střední Evropě byl velmi rozšířený zvyk řezat třešňové nebo višňové větvičky, nazývané barborky. Když barborka rozkvetla dívce na Štědrý den, znamenalo to štěstí, lásku a možná i vdavky. Ukryla-li si dívka jeden kvítek za šněrovačku, mohla přivábit chlapce, na kterého si myslela.

Mikuláš (6. prosinec)

„Jest památka Mikuláše, našeho štědrého dárce …“

Snad v každém městě i vesnici chodí v předvečer svátku svatého Mikuláše skupinky v maskách představující Mikuláše, čerta a anděla. Tento obyčej přežil celá staletí a je stále velmi oblíbený. Kdo to ale byl, ten štědrý Mikuláš?

Legenda o Mikulášovi praví, že žil ve 3. a 4. století, pocházel z křesťanské rodiny a už jako velmi mladý přijal nižší duchovní svěcení. O jeho dobrých skutcích se vyprávějí mnohé historky. Historický doložený fakt je ten, že se kolem roku 300 stal biskupem v Myře. Brzy po jeho jmenování zasáhla Malou Asii poslední velká vlna pronásledování křesťanů a Mikuláš byl několik let vězněn a mučen, své víry se však nevzdal. Brzy po jeho smrti (6. prosince kolem poloviny 4. století) začal být biskup Mikuláš uctíván jako světec.

Od počátku přisuzovala legenda o sv. Mikuláši hlavně štědrost, proto se děti těší na mikulášskou nadílku v předvečer jeho svátku. Malé děti se vždy třásly strachem před čertem v huňatém kožichu, mnohým se hlas tak zadrhl, že jen obtížně odříkaly svou básničku, za kterou dostaly nadílku.

Lucie (13. prosinec)

„Lucie, noci upije a dne nepřidá …“

Bílé zahalené nemluvné postavy se škraboškami a s děsivým zobákem místo obličeje už dnes nikde nepotkáte. Kdysi trestaly ženy za neposlušnost, dětem hrozily velkými dřevěnými noži a dokonce i muže pronásledovaly a píchaly do nich vařečkami.

Lucie byla mladá křesťanka ze sicilských Syrakus, žila ve 3. století a zemřela rukou kata s nožem v hrdle v roce 304 při pronásledování křesťanů. To jsou historická fakta, další pověsti potom vyprávějí o jejím životě a mučednické smrti.

Lucie se stala patronkou světla, na její svátek se konaly slavnosti doprovázené průvody nebo procesím se zapálenými světly. Často byla vyobrazována s hořící olejovou lampou nebo miskou s lidskýma očima. Oba tyto atributy byly vysvětlovány podle významu slova Lucie, které znamená z latiny světlo. Později vznikly legendy, podle kterých si Lucie oči – které probudily lásku bohatého, avšak pohanského mladíka, kterého jí rodiče vybrali za manžela – vyloupla sama a poslala mu je na míse. S tím souvisí její úloha jako ochránkyně proti očním nemocem, která byla Lucii přisuzována.

Stala se patronkou mnoha profesí, u nás ji však nejvíce uctívali krejčí, švadleny a kočí.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky