Rubrika: Rodina a domov
Vždycky jsem chtěla velkou rodinu. Sen o životě bohužel zmařila poporodní deprese, která mi vzala nejkrásnější měsíce s dcerou.
Nevím, za co mě život pořád trestá. Nejdřív jsem si prošla velkým ponížením a psychicky se složila jako domeček z karet, pak jsem přišla o milovanou…
Těšila jsem se, že bude mít syn dvě starostlivé babičky. Bohužel ta z manželovy strany to vzala za špatný konec a do party přibrala i lahev ostrého…
Musela jsem přítele opustit, abych mu ukázala, že mezi mými dětmi rozdíly dětmi dělat nebude. Jsou mi milejší než on.
Jsem bezdětná, partnera nemám a zoufale toužím po dítěti. Nevýhody anonymních dárců ale bohužel převažují a já se bojím, že bych to morálně neunesla.
Vztahy s matkou jsou na bodu mrazu, stýkám s ní jenom kvůli dětem. Zadlužila mě a ještě si vyskakuje.
Chystám na manžela ohromnou lež. Rozcházíme se v názoru na děti a postavím se proti jeho vůli založit rodinu. Vím, že bych děti nezahrnovala láskou.
Pro svoje děti bych položila život. Když se mi jedno z nich ztratilo z dohledu a musela jsem jeho podobu popisovat policistům, umírala jsem strachy.
